Jednatřicetiletý Marek Petružálek po letech v kómatu.

Jednatřicetiletý Marek Petružálek po letech v kómatu. | foto: Appa.cz

Pobodaný muž se po čtyřech letech probouzí z kómatu, bude se učit chodit

  • 397
Ani obvykle rezervovaní lékaři se v tomto případě nebojí mluvit o zázraku. Jednatřicetiletý Marek Petružálek se po čtyřech letech probouzí z kómatu, do kterého upadl po pobodání. Muž je sice stále odkázán na nepřetržitou péči, brzy se ale začne učit chodit.

Když se otec malé dcery spolu se dvěma kamarády v listopadu 2013 vraceli domů, před znojemským hotelem Dukla se dostali do konfliktu s mužem z Turecka. Svědci u soudu později uvedli, že trojice byla opilá a měla rasistické poznámky, jeden z nich údajně i hajloval (více o napadení čtěte zde).

Cizinec vytáhl nůž a dvěma protivníkům zasadil několik ran. Jednu i do krku Marka, který ztratil tři litry krve. Díky rychlé pomoci lékařů a operačního týmu se jej podařilo zachránit, ale jelikož ztráta krve byla ohromná, došlo u něj k odkysličení mozku. Následně upadl do vigilního (bdělého) kómatu, kdy je pacient v hlubokém bezvědomí, ale přitom působí dojmem, že bdí, protože má otevřené oči.

Jednatřicetiletý Marek Petružálek po letech v kómatu.

Z aktivního muže se tak stal „ležák“, kterého museli přebalovat a krmit sondou do žaludku. Odborníci mu příliš šancí k návratu do normálního života nedávali. „Lékaři říkali, že tak zůstane a nemá žádnou naději. Žádné rehabilitační zařízení v republice ho nechtělo přijmout do péče,“ popisuje Markova maminka Jana, která se synovi věnuje na plný úvazek.

Marek z anesteziologicko-resuscitačního oddělení putoval na rehabilitaci, stále jen bezmocně ležel a nevnímal. Rodiče ho ale odmítli umístit do léčebny pro dlouhodobě nemocné, přizpůsobili byt a Marka si odvezli domů.

Pomohl mu podtlak

Maminka se však s tím, že syn zůstane další roky jen ležet a hledět do neznáma, nechtěla smířit. A pomoc nakonec našla na internetu. Konkrétně na stránkách neurorehabilitačního centra na Slovensku, kde léčí nemocné s touto diagnózou v podtlakové komoře. Poprvé tam Petružálkovi byli loni na jaře a výsledky jsou úžasné.

„V České republice mi říkali, že se synův stav nezlepší, ale zejména ta podtlaková komora velmi pomohla. Dřív musel brát patnáct druhů léků, ale nyní bere jen ty na podporu mozku,“ těší Petružálkovou.

Její syn sice zatím dál nemluví, nevidí a nechodí, ale už reaguje na kontakt. „Když mu dáváme otázky, pohybuje hlavou ano, ne. Jídlo už mu nedáváme sondou do žaludku, ale normálně rozmixované do pusy. Ukáže si, že chce napít, a reaguje na písničky, které míval rád, hlavně na svého oblíbeného Landu,“ vyjmenovává.

Čtrnáct dní ve specializovaném centru vyjde asi na 120 tisíc korun - většinu platí rodina, na část přispívá pojišťovna nebo nadace. Momentálně je Marek s maminkou ve speciálních lázních v Maďarsku. „V pondělí odjíždíme na měsíc do Klimkovic, kde ho budou učit chodit. Doktorka nám říkala, že chodit bude, také vidí zlepšení,“ neskrývá nadšení maminka Jana.

„Mám z toho radost a opravdu dobrý pocit, že se synův stav takhle zlepšuje. Před chvílí si třeba broukal písničku. Když někdo projde, každého zdraví rukou.“

Příběh zázračného uzdravení: žena v kómatu porodila, dnes už zase mluví

Markovo probrání se z kómatu i lékaři přirovnávají k zázraku. „Většinou pacienti v tomto stavu zůstávají bez jakéhokoli vývoje celé roky až do smrti. Jen opravdu zlomek z nich se začne zlepšovat. To, že by se pacient zcela probral a vrátil se ke svým běžným aktivitám, je za hranicí zázraku,“ říká Dagmar Seidlová, primářka II. anesteziologicko-resuscitačního oddělení Fakultní nemocnice Brno, kde se léčila i žena, která v kómatu porodila zdravého chlapečka. Po několika měsících ji lékaři navíc přivedli k vědomí.

„Když se člověk dostane do takové situace, přehodnotí život a neřeší malichernosti,“ přemítá Jana Petružálková o tragédii, která postihla jejího syna.

Totožnost viníka je známá. Turek Eyrilmaz Bülent dostal sedmnáctiletý trest vězení, rozsudek si ale nevyslechl, uprchl do zahraničí a hledá ho Interpol (více čtěte zde). „I když ho chytnou, zdraví synovi to nevrátí. Po podrobnostech o útočníkovi se nepídím, mám svých starostí dost a chci se věnovat synovi,“ konstatuje Markova maminka.