Když člověk projíždí přes Veselku směrem na Masarykův okruh, nedá se věž přehlédnout. Teď z ní konečně mizí lešení a vykukuje barevná mozaiková fasáda. Ke zvláštnímu tvaru se přidávají obrázky indiánů, koster a koní. Je to reklama na sousední železářství nebo neobvyklý byt? vrtalo hlavou každému, kdo jezdí okolo.
"Víte, lidstvo stojí před velkým rozcestím," říká u stavby její majitel Bernard Zich. Devětašedesátiletý muž se už padesát let zajímá o futurologii a ve věži chce vytvořit futurologické výzkumné středisko.
"A pracovat tam s odborníky, kteří by byli schopni se mnou přesně vypočítat, kterým směrem se lidstvo dál vydá," vysvětluje muž, který se svým synem provozuje přilehlý železářský velkoobchod.
Všechny návrhy si vytvářel sám. "Řekl jsem: Udělejte to okno takhle, a oni věděli, že musí počkat ještě den, protože přes noc se mi to ještě rozleží v hlavě a nakonec to změním," směje se a dodává, že možná pro jeho velké nároky mu v současné době zbyl jediný pracovník.
A rozčiluje se, že i lešení nakonec musí sundávat sám. Přitom smrtelně vážně říká, že ve vznikající laboratoři by zaměstnal kdekoho - vědce, politiky, futurology. A taky asistenta, toho okamžitě.
Od renesance po dnešek. A dál
"Pořádně to nafoťte, věž je jeho chlouba," prozradila s úsměvem za šéfovými zády zaměstnankyně obchodu.
Stavba má bohatou symboliku. Znázorňuje vývoj moderní civilizace od šestnáctého století až do budoucnosti. "Právě se nacházíme v roce 1550," vysvětluje u vchodu do věže a ukazuje na okno ve zdi vystavěné v renesančním slohu.
Jak věží stoupá po úzkém točitém schodišti, prochází kolem barokního okna až k nepatrnému, tužkou načrtnutému bodu s popiskou 2000. Další patro už spadá do budoucnosti. Mozaika na venkovní straně, na které se kromě jiných podílel i známý umělec Libor Havlíček a jeho studentky, zase vyobrazuje různé národy a národní uskupení. Zdobení ale navrhoval převážně sám Zich.
"Řekl jsem, že na části věnované Evropské unii má být Eiffelovka a obličej bílé ženy, a tak to taky je," říká.
Trpělivý pozorovatel zde uvidí parafrázi na Munchův Výkřik, svérázné výjevy z Apokalypsy, hlavu Číňana, Indiána, erb s bílým koněm... I když o své věži Zich dovede zapáleně mluvit dlouho, neobvyklý architektonický objekt stále zůstává zčásti opředen tajemstvím.
"Nejdůležitější věci neřeknu," usmívá se tajnůstkářsky vitální důchodce. "Neřeknu, na počest jaké důležité události je postavena a co symbolizuje její tvar," trvá na svém. Do budoucna totiž plánuje uspořádat soutěž, kdy lidé budou tyto otázky hádat.
"Rád bych, aby ten, kdo uhodne, vyhrál milion," svěřuje se, ale hned spokojeně dodává: "Ale odpověď je dost komplikovaná."
Zichova celoživotní vášeň ale s sebou přináší i nepříjemnosti. "Všechno platím ze svého důchodcovského platu," přiznává. Celá stavba ho zatím stála přes pět milionů korun. "Manželka je ze mě na prášky. Pořád říká, že je to pitomost a že jsme mohli raději několikrát objet celý svět," směje se.
Pak zvážní. "Největší hrůzu mám z toho, že dřív, než stihnu věž dokončit, dostihne mě čas," povzdechne si.
A co si o věži myslí Troubští? Po těch letech, které tu rostla, už nic. Prostě tam je - velká, zvláštní, barevná.
