Příprava na závody Velké ceny silničních motocyklů v Brně.

Příprava na závody Velké ceny silničních motocyklů v Brně. | foto: Jiří Salik Sláma, MAFRA

Nizozemské fandy motorek našel sedět u silnice, jezdí k němu už 26 let

  • 1
Zatímco si mnoho obyvatel žijících v blízkosti Masarykova okruhu stěžuje na každoroční hluk, množství lidí a s ním spojené dopravní zácpy, osmašedesátiletý Jaroslav Dulák z Ostrovačic poznal právě díky Velké ceně nové přátele. Už 26 let u něj nachází ubytování několik Nizozemců.

"Poprvé přijeli v roce 1987," vypráví Dulák. Čtyři mladí muži tenkrát seděli na kraji rozkopané silnice před domem Dulákových. "Přijeli jsme s manželkou autobusem z Brna a našli je tam. Hledali ubytování a nemohli v dědině nic sehnat. Tak jsme jim nabídli pokoj ve druhém patře domu," vysvětluje důchodce.

Nizozemci přijeli na motorkách, aby navštívili československou Grand Prix, která se právě v roce 1987 z okruhů v západní části Brna přesunula na Masarykův okruh. "Bylo pro ně důležité, aby si motocykly měli kam uložit. To jsme jim u nás na zahradě mohli zajistit," pokračuje Dulák s tím, že první setkání s budoucími přáteli byla vlastně velká souhra náhod.

"Do dneška na to společně vzpomínáme. Bylo to ohromné štěstí, že si sedli zrovna před náš dům," usmívá se a dodává, že bylo na první pohled zřejmé, že muži jsou slušní. Právě proto se Dulákovi nebránili poskytnout jim ubytování i další rok.

"Přijeli znovu v roce 1988, další rok znova a pak zase. Spřátelili jsme se natolik, že za pár let už do Česka nejeli jenom na MotoGP, ale také našemu synovi na svatbu," líčí Dulák. S manželkou se potom na návštěvu do Nizozemska vydal v roce 1993. "Byli na nás hrozně hodní, hostili nás a starali se, abychom měli pohodlí," vzpomíná.

Ačkoliv česká rodina neumí nizozemsky, přátelé se vždy nějak domluví. Zpočátku komunikovali částečně německy nebo rusky, později se Nizozemci naučili alespoň trochu česky. Jaroslav Dulák sám přiznává, že ani angličtina není jeho silnou stránkou, a tak se nezbytnou součástí česko-nizozemské komunikace stal slovník.

"Říkáme mu friendbook (v překladu přátelská kniha – pozn. red.) a vždycky ho máme po ruce," říká s úsměvem Dulák.

Každoroční návštěvy Nizozemců jsou u Dulákových dlouho očekávanou událostí. "Vždycky se na ně moc těšíme," potvrzuje hostitel s tím, že už několikrát k nim přijela nejenom ona čtveřice mužů, kterou před lety poprvé ubytoval, ale také jejich manželky a děti. "Vidím na nich, jak strašně všichni stárneme. Poznal jsem je jako mladé kluky a teď je některým i přes šedesát," podotýká nostalgicky.