Když spustí hudba, nikdo neotálí ani minutu. V penzi přece běží čas rychleji.
"Kamarádka mě sem zavedla, když jsem ovdověla. No a vidíte, našla jsem si tady přítele. Už je tomu pět let. Manžel na tanečky nebyl, šel jedině z donucení, tak si to teď vynahrazuju," přiznává seniorka z Medlánek, bývalá pracovnice Telecomu.
Jméno i věk bůhvíproč stydlivě zamlčí. "Měla jsem sedavé zaměstnání, tak se hledím hýbat. S přítelem si chodíme udržovat figuru i kondici. Vynecháme málokdy," dodá ještě.
Taneční odpoledne pro důchodce udržují v Ořešíně jako jedni z mála, ne-li z posledních. Jinde už to prý zrušili, jen v Semilassu se tancuje každou druhou neděli.
Někteří z pětičlenné kapely Ořešínky toho pamatují ještě víc než tanečníci. V čele s pětaosmdesátiletým kapelníkem Bohumilem Strnadem vyhrávají za dobrovolné vstupné. V průměru vyberou třicet korun na každého.
"Chodí sem ze všech konců Brna. Hrajeme polky, valčíky, ale klidně vystřihneme i něco modernějšího, třeba Babylon," referuje kapelník a pak už spustí na harmoniku. V ten moment na parketu není k hnutí. Nikoho nermoutí, že ženy jsou v převaze. Tanečnice, na které nevyjde mužský, si skočí bez okolků spolu.
Taky se líznou, ale neperou se
Nejvíc rozšafná je paní v modrozelené blůzce a se sukýnkou nad kolena. Důchodkyně s čertem v těle. Při odrhovačce "otvárajte kasino..." začne rozjařeně juchat do taktu.
"Je senzační být mezi lidmi. Mám pocit, že už bez toho nemůžu být. Pětačtyřicet let jsem seděla doma, protože manžela tancování nebavilo. Co jsem vdova, mám se celý týden na co těšit. Klidně si dám i disko," udýchaně se usmívá čtyřiasedmdesátiletá Alena Brzobohatá ze Žabovřesk, bývalá sazečka v tiskárně.
Sedět zůstává jen hrstička štamgastů. Chlapík s bolavými koleny sem chodí jenom poslouchat hudbu. Jeho manželka přitom nestrádá. "Když mám chuť, tak vytáhnu tady maminku a zatancujeme si spolu," ukáže šedovlasá žena na svou bělovlasou sousedku.
Pavel Bielik si s rodinou hospodu pronajal teprve před rokem a akci pro důchodce zdědil. Na staroušky ale nedá dopustit, jejich elán mu imponuje.
"A z ekonomického hlediska je to jistota. Vím, že ať je mráz nebo vedro, přijdou. Někteří si dají jídlo, jiní jen pití, nejčastěji vodku nebo víno. Líznou se taky, ale problémy nedělají. Nejsou jako mladí, kteří se opijou a porvou," chválí hospodský.
Zábava se podle něj tentokrát v restauraci protáhne. Dobrovolní hasiči totiž pořádají tradiční ostatky, které završí tancovačka. Vedle stojící dvě seniorky při těch slovech zbystří. "A sakryš, že bychom ještě zůstaly?"
