"Text je pro mne neuchopitelný a záhadný, žánrově se neustále proměňuje. Jsou v něm extrémy: od úplného civilu až po přepjatou grotesknost," uvedl mladý režisér a vnuk slavného brněnského básníka Oldřicha Mikuláška.
V padesát let starém překladu Zdeňka Urbánka chce vyzdvihnout právě téma rozpadající se uzavřené rodiny.
Z tohoto režijního pohledu se odvíjí také scénografické řešení Marka Cpina, který královskou rodinu a jejich známé sídlo Elsinor situoval do jakéhosi buržoazního bytu přeplácaného starými a drahými věcmi.
"Tato výprava posiluje schizofrenii a jakousi klaustrofobii obsaženou v textu," dodal Mikulášek. Talentovaný tvůrce se zatím se Shakespearem ještě nepotkal. Ještě za studií na JAMU vytvořil jen notně seškrtanou sedmistránkovou verzi Macbetha.
Krátil ovšem i nyní a ze scénáře, který by vydal na šestihodinový kolos, prý ve výsledku zůstane zhruba stopadesátiminutová inscenace. Ke stejnému tématu se na Provázku vracejí s odstupem dvou dekád. V roce 1990 zde známý režisér Peter Scherhaufer vytvořil inscenaci Lidé Hamleti.
Mikulášek zřejmě dostojí i nyní pověsti velmi originálního tvůrce. Hamleta chce totiž demýtizovat. "Pro nás to není intelektuální hrdina, který si vždy ví rady. Je to člověk plný nejistot, špatností a pomstychtivý. Jeho bohatý intelekt je, zdá se, naškodu při řešení situací, do nichž se dostává."
Dramaturgyně Bára Vrbová dodává, že inscenátoři se snažili pročíst všemi jedenadvaceti existujícími českými překlady Hamleta. "Urbánkova verze nás oslovila, i když byla ve své době vnímána rozporuplně. Vyčítali jí málo básnivosti a metaforičnosti," dodala Vrbová k textu, který jako první z jeviště Národního divadla v Praze odříkal Radovan Lukavský.
V Brně nyní hlavní role připadla Jiřímu Vyorálkovi. "Líbí se mi jeho přímočarost v herectví, umí být bezprostřední, přitom to neztrácí divadelnost," vysvětlil volbu Mikulášek. V roli Ofélie alternují Anežka Kubátová a Gabriela Štefanová, Claudia hraje Pavel Zatloukal.
