Doggod

Doggod | foto: www.myspace.com/ilegalart

Nechceme do výběhů výtvarné zoo

Skupinu mladých brněnských výtvarníků Doggod a spol., kteří na nevábné městské zdi lepí plakáty se svými pracemi, pokutovali před nedávnem strážci pořádku. Na internetové stránce www.myspace.com/ilegalart se poté objevily fotografie zmíněných děl i s potvrzením o "blokové pokutě". Přinášíme text, v němž členové výtvarné skupiny vyjadřují pohnutky a filozofii své pouliční tvorby.

"Líbí se vám vaše město? Jeho vizuální styl? Líbí se vám billboard na ulici, kterou chodíte každý den do práce a na který se musíte neustále dívat? Pokud máte alespoň trošku dobrého vkusu, mohou pro vás být některé části Brna vyloženě nebezpečné,“ říkají mladí brněnští výtvarníci tvořící dohromady skupinu Doggod a spol.

Město nevkusu
"Město zaplavuje všudypřítomný úpadkový design, nevkusné billboardy zakrývají fasády ještě nevkusnějších domů a šedivý beton tetují nudné a neustále se opakující graffiti a tagy. Obklopuje nás diktát nevkusu a přestává před ním být úniku,“ zdůvodňují své "nepovolené“ výtvarné akce na brněnských ulicích. "

Cesta centrem, například Panskou ulicí, se pro vás i v tom nejprozářenějším dni může stát noční můrou, jelikož na jejím horním konci číhá bizarní příšera jménem Velký Špalíček, která se ve své až neuvěřitelné obludnosti troufale rozvaluje hned vedle kostela,“ popisují své město. A dodávají, že v takovém prostředí je naprosto legitimní si některé části města přivlastnit, jelikož jich se také nikdo neptal, zda jejich dobrý vkus "neurážejí podobné vizuální úlety - a alespoň na chvíli těmto zhůvěřilostem konkurovat“.

Rychlá i levná cesta
Mladí výtvarníci, jejichž cit pro výtvarno uráží všudypřítomná, často dosti nevkusná reklama, přemýšleli tedy o cestě, která by byla "kvůli pravděpodobnému nepochopení ze strany represivních orgánů“ rychlá, vzhledem k pomíjivosti pouličních věcí relativně levná a k městu také šetrná. I když inteligentní graffiti či street art považují za naprosto přirozenou a oživující součást městského prostředí, jako ideální jim nakonec vyšla technika lepení zvětšených kopií vlastních fotografií, kreseb nebo grafik ve formě plakátů.

Doggod

Využijí-li se nejlevnější tisky, finanční otázka takového tvoření se stává téměř zanedbatelnou. A umožňuje i relativně velkou svobodu při volbě formátu nalepovaných děl.

Galerie pro každého
Doggod a spol. zjistili, že neutrálních ploch vhodných pro jejich veřejné prezentace se ve městě najde spousta. Nejen zdi, které vyčlenily samy úřady a dá se na ně tvořit legálně, či industriální periferie města, kde "už je všem a všecko jedno“, ale našli i spoustu šedivých, nudných, zdánlivě nikomu nepatřících zdí, "které ještě nestihl zprznit nějaký komerční designér svou krásnou přitažlivou reklamou“.

"Nechceme být tvrdě konfrontační, jako občas bývá graffiti, jehož agresivní přístup k soukromému vlastnictví nebo v horším případě historickým památkám okamžitě odrazuje natolik, že o něm lidé odmítají byť jen přemýšlet - a odsuzují potom vše jenom trochu podobné,“ vymezuje se tato výtvarná skupina, "souhlasíme, že nastříkat svůj tag na barokní fasádu může jenom idiot. I když si myslíme, že v boji s legálním nevkusem je nutné použít určitou dávku drzosti.“ Na rozdíl od street artu, který svá díla často koncipuje ve vztahu ke specifickému místu, s nímž přímo komunikuje, se "plakátoví vylepovači“ rozhodli využít ulice jako galerii, do níž může každý. Sami označují svou myšlenku termínem "art on the street“.

"Nemáme potřebu lepit své práce v noci s kapucí na hlavě a schovávat vlastní identitu za přezdívky, ale zatím to jinak nejde,“ dodávají, "i když bychom raději diváky pozvali na vernisáž přímo na ulici. Ukázali jim, že se vyplatí chodit po ní s otevřenýma očima, protože toto město žije.“

Hnusná hnědá zeď?
Jedním z příkladných míst, kam by tato skupina umístila svá díla, je obrovská dlouhá zeď na Kolišti mezi Křenovou a Cejlem. "Proč není volně použitelná pro studenty výtvarných škol a další umělce? Proč je jen hnusně hnědá?“ ptají se její členové, "proč bychom se u ní nebo jí podobné nemohli sejít, vylepit ukázky svých maleb, kreseb či fotografií v metrových formátech, které pořídíme za částky v řádech stokorun, a zorganizovat pouliční vernisáž pro všechny, kteří půjdou okolo? Proč bychom tu nemohli předvést alternativu k někdy děsivě sterilnímu umění v tichých prostorách oficiálních galerií?“

Mladí výtvarníci zároveň vědí, že po nedlouhém čase skončí jejich na ulici vylepená díla špinavá a potrhaná, ale nevadí jim to. Taková je totiž sama atmosféra ulice. "Bylo by krásné, kdybychom mohli vystavovat originály ve veřejném prostoru a nebát se, že je někdo do druhého dne úředně zničí,“ přejí si.

Vítr, déšť - a ignoranti
I kvůli lidem, kteří raději věci ve veřejném prostoru oškubají, místo aby je přelepili vlastními, používají tito výtvarníci nejlevnější tiskařskou techniku. A těší je vědomí, že i když jim tu jejich obrázky vydrží třeba jediný den, je dost dobře možné, že je nakonec uvidí víc lidí, než kdyby visely v galerii. I když nakonec všechno smyje déšť, potrhá vítr nebo nenechavé ruce ignorantů.

"Současná situace v moderním umění jako by připomínala systém zoologických zahrad,“ dokládají výtvarníci, "v Brně sice funguje několik větších výběhů a spousta menších, které přežívají díky různým grantům, dotacím nebo jen z čistého nadšení, veřejnost je však k současnému umění skoro netečná a do galerie vstoupí málokdy.“

Doggod

I proto se Doggod a spol. rozhodli tvořit přímo ve městě, kde jim lidé neuniknou. Chtějí se v něm "svobodně toulat, být volnou zvěří a ne akvarijními rybičkami“. Ale zároveň touží po tom, aby příslušné orgány přehodnotily svůj postoj a uznaly, že tito výtvarníci nechtějí svému městu škodit, že chtějí naopak oživit jeho šedé a mrtvé plochy. Postihy represivních orgánů ani práskači schovaní doma za okenní záclonou je nijak netěší, rádi by s městem uzavřeli férovou dohodou.

Zásah
"Jsme snad automaticky vandalové, zasahujeme-li do veřejného prostoru?“ říkají, "umění na ulici patřilo, patří a patřit bude. Z ulic se nesmějí stát jen řeky spěchajících lidí. Proč by z našeho města nemohla být jedna velká venkovní galerie, ve které každý, kdo bude mít chuť, vystaví na rozumně vybraných zdech své práce, pozve přátele a pobaví se?“

Jistou výhodu plakátování, byť oficiálně rovněž nelegálního, vidí jeho vyznavači i v tom, že není postihováno takovými tresty (dnes často nepodmíněnými roky kriminálu) jako tvorba sprejem. Maximální pokuta za plakátování je totiž tisícikorunová. "Nedávno nás velmi potěšil zájem brněnské policie o výtvarné umění,“ vyprávějí o jedné ze svých výlepových akcí, "neměli jsme ještě v úmyslu pořádat oficiální vernisáž, jen jsme chtěli vyzkoušet, jak nalepit co nejrychleji co největší kus papíru.

Pány policisty naše dílo zřejmě velice zaujalo, jelikož přijeli ve třech autech a později ještě přivolali čtvrté, nejspíš aby tu krásu kamarádi taky viděli. Trochu nás zarazilo jejich neskrývané zklamání, že nejsme sprejeři. Také nás mírně urazil příkrý odsudek strážníka, který dorazil mezi posledními. Okomentoval naše dílo slovy: "To je tahle pi...ina?" Můžeme-li tak učinit touto cestou, slušně žádáme příslušníky naší policie, kteří nerozumějí umění a místo seriózní diskuse se hodlají uchylovat k vulgarismům, aby se našich budoucích akcí neúčastnili.“

Zbývající dva policisté jim nakonec udělili tisícikorunovou pokutu. Nicméně donutit mladé umělce, aby respektovali "nesmyslný status nedotknutelnosti nudně prázdných ploch a zdí, které přímo volají po oživení“, se policii zřejmě nezdaří.

Nelegální výlep, který město zaplní výtvarnými díly, plánují Doggod a spol. i nadále. Rozhodli se využít jak potenciálu pouličních plakátů, tak internetu k reklamě na sebe sama a své vlastní projekty. Při svých akcích totiž oceňují nejen to, že jsou skoro zadarmo, navíc jim velmi vyhovuje, že se nemusí nikoho doprošovat a pronajímat si legální plochy.

Město Bankrotů?
"Beztoho budeme i nadále chodit okolo takových perel, jako je vizuálně naprosto neuvěřitelná prodejna na začátku Masarykovy ulice, ano, ta s obrovským nápisem Bankrot a dvěma opravdu vzrušujícími slečnami nad vchodem,“ povzdychnou si a ptají se: "Jak je vůbec možné, že na jedné z hlavních brněnských ulic vyroste tak hnusný obchod plný nesmyslných krámů, navíc v centru zdaleka ne ojedinělý?“

Mladým výtvarníkům je jasné, že někteří lidé budou jejich činnost brát vždycky jen jako vandalismus a poškozování cizí věci. "Některým se naše věci nebudou líbit,“ dodávají na závěr, "ale tváří v tvář legálně hnusným Bankrotům je nám to upřímně jedno.“

A co si myslíte vy? Mladí výtvarníci, kteří nalepují svá díla na zdi brněnských ulic, soudí, že jejich snahy legalizuje jednak existence nevkusné reklamy, o kterou se také nikoho neprosíme, dále ohavnosti typu Velký Špalíček nebo obchody jako Bankrot a spol. Myslíte si to také? Napište nám svůj názor na redbrn@mfdnes.cz nebo na brno@idnes.cz. Polemizujte. Vaše reakce otiskneme v rubrice Brněnská scéna na brno.idnes.cz.