Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Nejsem krizový manažer, co bude propouštět, říká nový šéf Veletrhů Kuliš

Exkluzivně   15:23aktualizováno  15:23
Do čela brněnského výstaviště přichází znovu muž, který s veletržním areálem vyrostl. "Nejsem žádný krizový manažer, nic takového není potřeba. Mým úkolem je ukázat lidem, kteří tu pracují, že má smysl za výstaviště dál dýchat," říká Jiří Kuliš, sedmapadesátiletý manažer.

Jiří Kuliš | foto: Monika Hlaváčová, MF DNES

Přes deset let Kuliš jako diplomat působil ve Washingtonu, Sydney nebo novozélandském Wellingtonu a poslední čtyři roky radil bývalému generálnímu řediteli Jiřímu Škrlovi.

Jak jste se dostal k tomu, že byste mohl na pozici generálního ředitele nastoupit? Byla to nabídka, nebo jste o to sám usiloval?
Byla to nabídka ze strany majitele.

Jiří Kuliš

Narodil se v Brně v roce 1952, vystudoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze.
Od roku 1976 pracoval v Brněnských veletrzích a výstavách, z firmy odcházel po revoluci jako ředitel skupiny zahraničních věcí s pětatřiceti podřízenými. Odmítl nabídku na pozici generálního ředitele.
Od začátku devadesátých let působil jako vedoucí diplomatické mise v novozélandském Wellingtonu, potom pracoval jako obchodní rada na ambasádách v Sydney, Tokiu a ve Washingtonu.
V roce 2006 se Kuliš vrátil do Brna a pracoval jako externí poradce generálního ředitele Jiřího Škrly, se kterým na výstavišti v sedmdesátých letech začínal.
Jiří Kuliš je ženatý, má dvě dospělé děti a hovoří plynně německy, anglicky a rusky.

Zvažoval jste ji?
Jsou nabídky, které se nedají odmítnout a které nelze dlouho zvažovat. Já si myslím, a řekl jsem to i na představenstvu, že jsou chvíle, kdy člověk musí udělat to, co má.

Jednou z vizí, které jste představil, je větší orientace veletrhů na obchod.
Veletržní správy stále navenek poměřují úspěch akce velikostí pronajaté plochy a počtem návštěvníků. Ve světě ale existuje spousta menších úspěšných veletrhů. V našem případě třeba Opta. Je to malý veletrh, ani nemůže být rozsáhlý, protože brýle nejsou velké jak zemědělské stroje. Ale skvěle se tam setkává maloobchod s velkoobchodem. Pro to nepotřebujete velký veletrh. Že sem přijdou školy, není pro vystavovatele důležité, oni potřebují obchodní partnery.

Na druhou stranu to, že přijdou na veletrh studenti, přece nebrání uzavírání obchodů. Nebo si vystavovatelé na přílišnou otevřenost veletrhů stěžují?
Jsou takové signály, například od německých účastníků na strojírenském veletrhu. Říkají, že jim připadá, že v některé hodiny je tu víc studentů než odborných návštěvníků. Máme veletrhy dost namixované, tak aby si na veletrhu něco našel každý. Na veletrzích v zahraničí je převážná část návštěvníků v oblecích - takzvaní kravaťáci. U nás je někdy moc "baťůžkářů". U technických oborů jsou ale studenti vítáni. Jsou to budoucí zákazníci.

Nedovedu si představit jiný způsob, jak spotřebitele odradit, než je zvýšení vstupného. To je taktika?
Tu jsme uplatnili třeba na Stylu a Kabu. Určitě nebudeme nikomu zakazovat na veletrh chodit. Na spoustě akcí ve světě je ale běžné, že se musíte zaregistrovat a být odborník. Pak se třeba ani vstupné nemusí platit.

Na podzim jste naběhli na strategii slučování veletrhů do větších bloků. Jak se to osvědčilo?
Je to dobrý systém. Pomohlo to opticky zaplnit areál. Brno má nevýhodu, že na velkých plochách mezi pavilony se návštěvníci rozptýlí. To je u menších veletrhů nevýhoda Třeba Vídeň je udělaná tak, že se chodí pořád dokolečka a máte pocit, že tam je spousta lidí, i když tam spousta lidí není. U nás na jednom konci vejdou, jinde vyjdou a opticky má vystavovatel pocit, že tam v některé hodiny nikdo není, i když tam je.

Je to krizové schéma, které se po odeznění recese zruší?
Není, i z pohledu nákladů je to pro nás výhodné. Pokaždé když otevřete bránu, tak to něco stojí. Tak proč ji otevírat zbytečně víckrát?

Deset let seděl v křesle generálního ředitele Veletrhů Brno Jiří Škrla. Letos si majitel firmy, německý Messe Düsseldorf, vybral nového šéfa. Stal se jím Jiří Kuliš. Deset let seděl v křesle generálního ředitele Veletrhů Brno Jiří Škrla. Letos si majitel firmy, německý Messe Düsseldorf, vybral nového šéfa. Stal se jím Jiří Kuliš.

Plánujete prodej pavilonu D Jihomoravskému kraji. Čeká něco jiného i další pavilony v jeho okolí, například B, C a E, které po dostavbě pavilonu P ztratily na atraktivitě?
S dalším prodejem nepočítáme. Pavilon B je velice cenný, je jako továrna, má velkou nosnost, používá se na těžké stroje, a proto byl taky v padesátých letech vybudován. Má mostový jeřáb, čili pro účely strojírenského veletrhu, kde jsou těžké stroje, je velice dobrý. Navíc se tam dají dělat věci jako tenisový turnaj. Pavilon C je překonaný kvůli galeriím a sloupům, to je pravda. A pavilon E vznikl narychlo, má nízké stropy. Ale je tam a využitelný je. Třeba pro nějaké dlouhodobější výstavy, protože je přístupný zvenku. Takže zůstanou naše, ale nebudou zaplňovány prioritně.

Souvisí prodej pavilonu D s očekávanou stomilionovou ztrátou?
Ne. Plochu nepotřebujeme, ale není to tak, že se ho zbavujeme, protože potřebujeme zalepit ztráty. Ta myšlenka je stará dva roky.

S pavilonem A máte nějaké plány?
Pavilon A je perla výstaviště. Já si dovedu představit, že kdyby to bylo možné - jako že to možné není - tak bychom pavilon A uvolnili na výstavu Muchovy Slovanské epopeje. Klidně bychom kvůli tomu postavili nový pavilon. Škoda že je to nesplnitelný sen, Mucha odkázal epopej Praze. I tak je ale skvěle využitelný na kongresy, navíc je to architektonický skvost.

Kdybyste věděli, jaká bude ekonomická situace, stavěl by se nový pavilon P?
Je dobře, že tady je. Načasování možná nebylo nejlepší, to je pravda. S bankami jsme ale dohodli restrukturalizaci úvěrů, budeme je splácet déle. Nestavěli jsme ho na příštích pár roků, ale na desetiletí.

Je reálné po zprovoznění pavilonu P výstaviště vůbec naplnit?
Určitě. Máme několik akcí, kdy je areál naplněný. Například veletrh zemědělské techniky. Z tohoto pohledu máme rádi rozměrné exponáty. A věříme, že znovu dokáže slušně zaplnit areál i strojírenský veletrh. Už máme signály od svazu strojírenské technologie, že v roce 2010 by mohla být účast výrobců obráběcích strojů dvojnásobná. Letošek nebyl horší jen kvůli hospodářské krizi, ale taky kvůli tomu, že o dva týdny později byl světový strojírenský veletrh v Miláně. Hodně firem muselo jet tam, takže rozdělovaly náklady, nebo Brno vypustily. Třeba jen kvůli tomu, že nebylo možné dostat exponáty na obě místa.

Na jaře bude znovu Autosalon. Bude to zase prodejní výstava jako letos, nebo přijedou tak jako dřív oficiální zastoupení automobilek s luxusními stánky a show?
To zatím nejsme schopní říct. Bude záležet na situaci v autoprůmyslu v prvním pololetí a na rozhodnutí mateřských automobilek. Letos tu měla mít Toyota půlku pavilonu P a podmiňovala svoji účast stavbou nového pavilonu. Měli tu představovat novinky pro Evropu. A pak v centrále rozhodli a nepřijeli vůbec. Takže cokoliv odhadovat je předčasné.

Mění se ceny pronájmu plochy na veletrzích?
Všechny veletržní správy čelí tlaku na snižování cen. My ale máme určitý objem fixních nákladů, údržba něco stojí, ať veletrh je, nebo ne, a navíc cena pronájmu je jen asi 20 procent nákladů firmy na účast na veletrhu. Z tohoto pohledu tedy nemá ani cenu jít cestou masivních slev.

Jiří Kuliš Jiří Kuliš

Snažíte se třeba působit na brněnské hotely, aby přestaly s prudkým zdražováním na dobu veletrhů?
Ony k tomu budou muset dospět samy na základě tlaku trhu. Během strojírenského veletrhu tu skutečně bývaly ceny na úrovni Times Square v New Yorku. Spousta vystavovatelů dnes raději bydlí za Brnem, padesát kilometrů není žádná vzdálenost. Jezdí třeba do Velkého Meziříčí nebo za hranice do Rakouska.

Za budoucnost veletržních areálů je považovaná kongresová turistika. Počítáte s ní i vy? Plánujete jí třeba přizpůsobit areál?
Řada veletržních správ tuhle cestu nastupuje. My bychom jí rádi šli a já jsem se snažil hodně zahraničních organizátorů putovních kongresů kontaktovat. Ale ukazuje se, že pořádání velkých mezinárodních kongresů v Brně je spíš přání než reálná představa. Zájem je znovu o lokality, jako je Miami, Las Vegas nebo Abú Dhabi, kam se lidi normálně nedostanou. Zájem o střední Evropu pominul a Brno není Las Vegas. To je první handicap. A druhý: dostupnost. S Prahou nebo Vídní nemůžeme soutěžit. Musí tu být možnost ráno přiletět z celé Evropy a třeba ještě večer odletět. Takže kongresy ano, ale bohužel ne na světové či celoevropské úrovni. Maximálně do pěti tisíc lidí. A na to tu infrastrukturu máme. Není třeba stavět nic nového.

Jak podle vás vyjde z krize brněnské výstaviště? Posílí svoje postavení, nebo ztratí ve prospěch malých výstavišť?
Já si myslím, že musí nutně dojít ke konsolidaci trhu, vždyť v této zemi bývalo víc než dvě stě veletržních akcí. A rozhodnou to vystavovatelé. Já jsem přesvědčený, že chtějí kvalitní zázemí. A to je tady. Trh se pročistí a to bude pozitivní přínos krize.

Nastupujete do čela firmy v době, kdy se propadla do ztráty. Vnímáte sám sebe jako krizového manažera?
Nejsem krizový manažer. Typický krizový manažer by přišel, rozprodával pavilony, propouštěl. K tomu není důvod. Vedení potřebovalo člověka, který je s veletrhy srostlý a který má nadhled. Lidi, co tu pracují, jsou srdcaři, kteří cítí s firmou, cítí její význam, uvědomují si, že kdyby tu výstaviště nebylo, byla by v Brně nuda. A jejich obava byla, že přijde krizový manažer, který začne propouštět, prodávat pavilony. Nic takového nebude. Můj úkol je motivovat lidi, stabilizovat projekty a pak je všechno na nejlepší cestě. Veletrh je dlouhodobý byznys.

Vy jste tu pracoval do začátku devadesátých let, pak jste působil v diplomacii a před pár roky vás sem přivedl bývalý ředitel Jiří Škrla jako svého poradce...
Já jsem se vrátil v roce 2005. Tehdy mi pan Škrla zavolal na ministerstvo a ptal se mě, co dělám. Já mu říkal, že si čtu noviny, a tak jsme se domluvili. (směje se) Tehdy vyvstala otázka internacionalizace veletrhů a on mě oslovil, protože se vyznám v mezinárodním prostředí a zároveň v tom, co potřebují Veletrhy Brno.

Jak jste na výstavišti začínal?
Podobně jako Jiří Škrla. Můj první džob bylo rozvážení nábytku, skladník. Byl jsem tu první tři dny jako čerstvý absolvent vysoké školy. Zavolal mi ředitel a řekl: Pojedeš, Jiří, do Prahy, je tam výstava. Netušil jsem, co tam budu dělat, a když jsem dorazil, tak mi řekli, že budu rozvážet nábytek. Což byla pro novopečeného inženýrka šílená hana. Myslel jsem, že budu měnit svět, a najednou jsem dělal manuální práci. Vzápětí jsem zjistil, že objednávky nesedí s tím, co chtějí vystavovatelé. Prvně dostali nábytek, který nechtěli, pak faktury za nábytek s přemrštěnými cenami a ve švýcarských francích. Ten podnik vůbec neměl systém. Společně jsme ho postupně měnili.

Vy jste spolupracovali?
Ano, dlouhodobě.

Co se stalo po revoluci?
Nikdy jsem nebyl ve straně, takže mi zaměstnanecké Občanské fórum nabídlo pozici generálního ředitele.

Proč jste ji nevzal?
Už jsem měl tehdy naplánováno, že odjedu do zahraničí, třeba do Austrálie, která mě uchvátila. Odcházel jsem z pozice obchodního ředitele skupiny zahraničních akcí, která tehdy měla pětatřicet lidí a obrat 250 milionů.

Nebyl návrat na výstaviště po takové době těžký?
Já jsem byl s tímto oborem jako obchodní rada na ambasádách pořád v kontaktu. Součástí mé práce byla propagace České republiky v zahraničí. A veletrh je součástí propagace a navíc výbornou možností uniknout z někdy nudného diplomatického života. (směje se)

Cítíte ve srovnání s Jiřím Škrlou nějaký handicap?
My jsme měli opravdu podobný osud, jen on nebyl v té diplomacii. Měl jsem štěstí, že jsem s ním pracoval posledních pár let, takže díky němu mám potřebné kontakty. Jiří Škrla mě k této funkci předurčil, protože kontakty jsou pro veletržní správu nejdůležitější.

Bývalý generální ředitel tu zůstává?
Je k dispozici vedení podniku pro případné speciální úkoly.

Deset let seděl v křesle generálního ředitele Veletrhů Brno Jiří Škrla. Letos si majitel firmy, německý Messe Düsseldorf, vybral nového šéfa. Stal se jím Jiří Kuliš.

Znamená funkce velkou změnu pro vás a vaši rodinu?
Manželka řekla, že jsem jí zničil potřetí život. Poprvé, když jsem ji odvlekl do Austrálie, pak do Japonska. (směje se) Pro mě se situace příliš nemění, už jsem v tom kole byl. Jsem Brňák, bydlím tady a město mám rád. Kupodivu i pro moje děti je Brno nejlepší město, přestože vyrostly na Novém Zélandu, v Austrálii, Japonsku a Americe.

Je vám sedmapadesát, jen o tři roky méně než bývalému řediteli. Jak dlouho chcete firmu vést?
Především - já se necítím vůbec starý. S vlastníky je domluvený horizont kolem pěti sedmi let. A jedním z mých úkolů je vychovat nástupce. Najít dobrého šéfa pro Veletrhy je problém. Byznys je velmi specifický a nemůže sem přijít někdo z chemičky nebo z automobilky. I Messe Düsseldorf chtělo člověka s veletržní zkušeností, ne univerzálního manažera. V Německu je to jednodušší, tam kolují lidé mezi veletržními správami, tady jich moc není. A šéfy si vychovávají většinou z vlastní líhně, někdy lidi od píky, kteří prošli technickými profesemi.

Takže už tady budoucí generální ředitel pracuje?
Ano, další ředitel nebo i ředitelka už tady možná pracuje.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ilustrační foto
Zlaté časy pro dělníky. Firmy se předhánějí v lepších nabídkách

Žádná dlouhá výběrová řízení na několik kol. Kdo přijde z ulice, pohovor podstoupí okamžitě a do druhého dne ví, zda může nastoupit. Taková je rvačka o dělníky...  celý článek

Policisté na tísňové lince 158 měli ze zlovolných telefonátů těžkou hlavu.
Policisté hledali spoutanou holčičku v autě, její únos však byl výmysl

Vymyšlenou historkou o únosu zaměstnaly dvě školačky policisty v Hodoníně, kteří na základě jejich svědectví hledali auto se spoutanou holčičkou. Ve výpovědích...  celý článek

Hvězda hasičských závodů v Los Angeles Petr Moleš. Muž sloužící ve Vyškově se z...
Do Los Angeles jel bez ambicí, vrátil se jako nejlepší hasič světa

Se třemi zlaty a titulem absolutního vítěze soutěže Ultimate Firefighter, tedy jako nejlepší hasič světa, se vrátil Petr Moleš ze Světových policejních a...  celý článek

Škoda Octavia 2.0 TDI 2016 ·
Škoda Octavia 2.0 TDI 2016 ·

r.v. 2016, naj. 26 010 km, diesel
650 000 Kč (s DPH)

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.