Když si v Brně lidé lehnou do postele v některé z nemocnic nebo hotelů, je dost velká pravděpodobnost, že budou odpočívat v prostěradlech od Chrištofa. Řečeno čísly? "V našich oděvech chodí na osmnáct tisíc lékařů a sestřiček po celém Česku. A každý den vypereme přes čtyřicet tun prádla," vykládá jednatel Jan Chrištof.
V roce 1908 podnik na Vyškovsku zakládal jeho pradědeček. Dnes je rodinná firma Chrištof největší prádelnickou firmou v republice. Úspěšný byl i loňský rok s obratem 260 milionů korun. Firma praní přitom sestěhovala z Vyškova do Brna. Další provoz má ve Štětí.
Když si uděláte skvrnu na kravatě, víte, jak si ji nejlépe vyčistit?
Prošel jsem různými kurzy, takže bych to měl umět. Ale přiznám se, že to raději svěřím odborníkům. (úsměv)
Zaměstnanců máte více než tři sta. Co je za úspěchem největší prádelenské firmy v republice?
Největší část našeho podnikání tvoří pronájem zdravotnického prádla. Nemocnici prádlo za své peníze nakoupíme a pak jim ho pereme a žehlíme. Z jednotlivých oddělení nemocnic vždycky odvezeme várku špinavého prádla a přivezeme várku čistého. Není důležité, kdo ho používal původně, protože je co nejvíce unifikované. Zdravotníci se navíc nemusí starat o to, jaké prádlo vybrat. Než něco nakoupíme, velmi pečlivě si testujeme, co vydrží. Hned několika desítkami vyprání. A když se jim přeci jenom něco roztrhne nebo ztratí, automaticky prádlo nahradíme.
Je snadné přesvědčit nemocnice, které mnohdy za dotace budují vlastní prádelny, že vaše nabídka je jednodušší a levnější?
S nápadem jsme přišli jako jedni z prvních. A na začátku to opravdu nebylo jednoduché. Ale po získání počátečních spokojených klientů se to prolomilo. Dnes se tady v Brně staráme například o nemocnici u sv. Anny, Úrazovou nemocnici nebo Nemocnici Milosrdných bratří. Ale naše provozovny dokážou obsáhnout celou republiku - ať už je to Přerov, Prostějov, Uherské Hradiště, Karlovy Vary nebo pražská Homolka či Bulovka. Původně jsme měli závod jen ve Vyškově, pak jsme přikoupili konkurenční prádelnu v Brně a v roce 2009 v severočeském Štětí.
Dříve jste šaty i chemicky čistili. To už neděláte?
Ano, chemickým čištěním obleků či kožichů jsme byli známí. V obchodech se ale dnes prodává spousta značkového oblečení, za které lidé dávají desetitisíce. Problém je, že ve skutečnosti platí spíše za hezkou nášivku s logem. Kvalita látek tomu neodpovídá a navíc jsou špatně označené. I když jsme za oblečení poničené při čištění nemohli, kazilo naší společnosti jméno. Tak jsme to přestali nabízet. Navíc v posledních letech vznikla řada čistíren v obchodních centrech. My jsme všechno prádlo vozili do centrální čistírny, kde se to všechno co nejkvalitněji vyčistilo na specializovaných strojích. Dnes je trend dát si vyčistit sako nebo bundu, než si člověk nakoupí. Kvalita je nižší, ale rychlost vede.
Máte sice roční obrat 260 milionů korun, ale pořád zůstáváte rodinnou firmou...
Společnost založil můj pradědeček Jan Chrištof v roce 1908. Tehdy se specializovala na barvení kožešin, činění kůží a čištění oděvů. A firma se spolu s naším jménem předává dodnes. Samozřejmě s přestávkou způsobenou znárodněním mezi lety 1948 a 1992. Mně o oboru otec vykládal odmala, jezdil jsem s ním na různé exkurze a veletrhy.
Divil by se váš pradědeček, jak se za sto let prádelnictví změnilo?
Myslím, že by ho pár věcí rozhodně překvapilo. Za něj se topilo uhlím a stroje byly poháněné přes všemožné pásové pohony. To dnes praní řídí počítače. Stroje jsou přes internet napojené na výrobce, který přesně vidí, jestli nemají poruchu, dokáže potíž opravit nebo ví, jaký náhradní díl nám má poslat. Naši zákazníci si zase prádlo objednávají elektronicky na druhý den. Manažeři nemocnice si můžou přesně nastavit, kolik prádla mohou jednotlivá oddělení objednat a zamezit tak plýtvání.
Vaše pračky by se asi do koupelny nevešly...
Ty naše největší jsou dlouhé přes patnáct metrů. Říká se jim tunelové prací linky. Do jednoho konce dlouhé roury se hodí špinavé prádlo a na konci vypadává dokonale čisté. V padesátikilových balících.
Je Brno pro prádelníka dobré místo k podnikání ?
Určitě. Je tu hodně nemocnic, ale i hotelů či domovů důchodců, které jsou také našimi klienty. Jen je škoda, že si město neudrželo pořádání obřích veletrhů. Dodáváme prádlo do řady hotelů kolem výstaviště a podle toho, jak často jim pereme, vlastně poznáme, jak jsou plné. Dříve, když se konaly veletrhy, museli jsme řešit mimořádné závozy. Spotřeba prádla byla obrovská. To už bohužel neplatí. Ten efekt dnes částečně funguje už jen při Velké ceně silničních motocyklů.
Poznáte nesnáze ekonomiky i jinak?
Nejvíce pereme nemocnicím. Ty fungovat musí, takže klientů máme stále stejně. Ale s prádlem šetří. Za odvedenou práci od nich navíc dnes v průměru dostaneme peníze až za čtyři měsíce. Ale potíž je i s veřejnými výběrovými řízeními. Dříve nemocnice zajímalo, jak bude vypadat prádlo, které jim dodáme, z čeho bude vyrobeno, jak se bude nosit sestřičkám a lékařům. Dnes je jediné kritérium – cena. V takové situaci je pak velice těžké udržet kvalitu. Jméno Chrištof s ní ale vždycky bylo spojené, a tak polevit nehodláme.
