ilustrační foto | foto: Nikol Muselíková

Odpověz správně a získáš groš. Místo biflování hrají v dějepise hry

  • 0
Nudné biflování letopočtů? Hodiny dějepisu mohou vypadat i jinak. Znají to například žáci brněnské základní školy v Herčíkově ulici. Tamní základka totiž patří mezi osm škol vybraných z celé republiky, v nichž děti testují novou deskovou hru, která vyšla při příležitosti letošního výročí sedmi set let od narození Karla IV.

Hra vtáhne žáky nejen do života slavného panovníka, ale seznámí se díky ní také s architektonickými klenoty té doby a poznají reálie všech vrstev společnosti ve vrcholném středověku.

Hravá forma výuky jim podle autorů i učitelů navíc často vštípí větší znalosti o daném období, než jaké by si odnesli z tradičního výkladu. I proto, že děti nejsou odkázané na pasivní poslech výkladu učitele, hru na motivy doby Karla IV. hrají v šestičlenných skupinách, takže se aktivně zapojují a komunikují mezi sebou.

„Hra klade otázky, za správnou odpověď odměňuje groši. Soutěží se o to, kdo jich bude mít víc, proto jsou děti motivovanější na otázky odpovídat,“ vysvětluje učitel vlastivědy Jan Rozbořil.

Namísto biflování křížovky, mapy a interaktivní tabule

S inovativním způsobem výuky už má zkušenost. „Podobné projekty se osvědčují také při výuce cizích jazyků nebo v češtině. Není to jediná cesta, kterou je možné učit, protože potom se nestíhá probrat důležitá látka klasickou formou. Jde ale o její důležitou součást - způsob, jak děti neodrovnat a docílit toho, aby si k předmětu vytvořily vztah,‘‘ má jasno Rozbořil.

Na škole jsou moderním metodám výuky přístupní, přestože ani podle ředitele Petra Halíka není možné postavit výuku jen na nich.

„Existuje mnoho forem, nedávno se na školy dostaly třeba interaktivní tabule, které pro zpestření také využíváme,“ podotýká Halík a upozorňuje, že učitel musí využívat širokou škálu nabízených možností a z nich aplikovat co nejvíce.

Kdo se nechce učit, tomu nepomůže ani hra

Ve výuce dějepisu tak učitelé základní školy v Herčíkově ulici v Brně dětem vymýšlejí například křížovky, tvoří mapy nebo spojovačky. „Pokud se ale žáci učit nechtějí, pak je jedno, jaký způsob výuky učitel zvolí,“ tvrdí Halík.

Je přesvědčený, že děti dnes neprahnou po vzdělání tak jako dříve. „Nemají takovou vnitřní motivaci, rozptylují je sociální sítě nebo různé koníčky a na standardní výuku nemají čas,“ myslí si.

Páťáci, kteří dějepisnou hru testují, se ale jednohlasně shodují na tom, že by si rádi zahráli podobnou hru týkající se také dalších historických období.