Dostávají se většinou jako první na místa, kde je ohroženo zdraví nebo život. Na první pohled jsou rozpoznatelní podle kombinéz, taktických vest a dalšího vybavení, kterého mají na sobě navěšeného přes dvacet kilo.
Nasedám do policejní oktávky ke dvěma zachmuřeným policistům. Vedle mne dopadá s žuchnutím na sedadlo neprůstřelná vesta. "Vyzkoušej si ji, kdyby něco," mrkne na mě velitel hlídky Zdeněk Daniel.
V tu chvíli si uvědomuji, do čeho jsem se to pustil. Centrum Brna je v sobotu plné lidí spěchajících za zábavou do hospod a klubů. Projíždíme první z mnoha okruhů kolem hlavního nádraží.
Táta se zas trochu opil, říká desetileté děvče
Auto jedoucí krokem je občas terčem nevybíravé poznámky či nadávek, na které zkušení policisté reagují pouze stoickým klidem. Zapraská vysílačka a operační středisko zadává pokyny k takzvanému FALu, neboli výjezdu na zásah.
"Ulice Příční, vlamování se do dveří bytu," zní stručné pokyny. Policisté minutu od hlášení vyskakují před domem z vozu a rychle stoupají po schodišti špinavého pavlačáku, vedeni vystrašenou desetiletou holčičkou.
"Táta se zas trochu opil," vysvětluje dívenka. "Policie, jménem zákona otevřete," zvolá důrazně Daniel na dveře bytu. Vyžilý čtyřicátník, který vypadá o patnáct let starší, se snaží ve dveřích diskutovat.
Po rychlé debatě ale neochotně pozve policisty dál. Ti se v bytě rychle zorientují. Velitel Zdeněk zůstává ve střehu v kuchyni a uklidňuje křičící ženu, zatímco parťák Jakub podezřívavě začichá a jde do obýváku, který je zároveň ložnicí.
Na posteli leží několik dětí včetně malého miminka. Na pelesti sedí asi dvacetiletý kluk s ponožkou přiloženou na puse. Jakub ho zvedá z postele a vyvádí z bytu. Mladík neprotestuje, jen se rychle sehne pro plechovku se zbylým tolulenem.
Velitel v kuchyni zmrazí hysterickou ženu pohledem a důrazně se zeptá: "Vám nevadí, že na dětské posteli čuchá někdo tolulen? Co tady dělá?"
Ženina bohatá výřečnost je u konce, tak pouze hlesne: "Ale on mě chtěl zabít nožem," a ukazuje na postaršího muže v kuchyni.
Jakub se otáčí na muže: "Kde je ten nůž." Rychlejší je ale žena, která ukazuje na kuchyňský šuplík. "Aha, takhle," zahučí spíš pro sebe Daniel a vymění si pohledy s parťákem.
Kolik toho u sebe máte, co?
"Tak podívejte se, paní, dřív, než budete volat policii, tak si rozmyslete, jestli náhodou nemáte doma někoho, kdo čuchá u dětí tolulen," odmlčí se a jeho pohled padne na posledního přítomného v kuchyni, třicátníka s nepřítomným pohledem v jinak příjemné tváři.
"A teď vy. Kolik toho u sebe máte, co?" Muž se nervózně zavrtí a vyhrkne: "Já neprodávám, fakt, jen pro sebe." Policisté vycházejí z bytu, nervózního návštěvníka mezi sebou.
"Avarde," volá policista z okénka na prostitutku. Potřebuje se jí poptat na jednu z kolegyň. Neochotně, ale přesto přichází k autu a snaží se vykrucovat, že ji nezná.
Venku ho prošacují. Ve světle baterek se objeví několik nepoužitých stříkaček.
"Máte dneska kliku, že tam nejsou psaníčka," zavrčí Jakub a po dořešení případu všichni nasedáme do auta.
"Jedeme se zeptat na něco holek," vysvětluje Daniel a míříme na Cejl. Zastaví u první romské prostitutky a stáhne okénko.
"Avarde!" zavolá na ni a dívka se neochotně přišourá k autu. "Sar sal Margita?" ptá se Daniel s úsměvem v koutku úst.
Ptát se mladé prostitutky v noci, jak se má, je opravdu mírně úsměvná situace. "Kde je Jana Balogová?" ptá se velitel. "Nevím, kdo to je," kroutí se. Daniel se zamračí a zopakuje otázku.
"Byla večer na zastávce, možná odpoledne, třeba ju v noci někde potkáte," vychrlí ze sebe dívka v tygrovaných leginách a rychle odchází. Policista se na mě otáčí a vysvětluje: "Máme pro ni předvolačku, nic hroznýho, jen ji chceme potkat."
Teď jsme se vrátili z romské svatby, byla veselá
Následuje několik poklidných průjezdů kolem náměstí Svobody. Vysílačka se znovu ozývá a operační posílá hlídku ke stánku s gyrosem u Hlavního nádraží. Stojíme od něj pár metrů a po rychlé výměně několika vět s robustním taxikářem se policisté vydají hledat starší ženu, která měla před stánkem někoho napadnout.
Rozjezdy. "To je krása," pochvaluje si Zdeněk Daniel. "Tolikrát jsem už viděl startující rozjezdy, ale pořád mě to stejně fascinuje."
"Podle popisu ji znám," zavrčí Daniel. "Nosí v ledvince kudlu a občas ji vytáhne."
Policisté svým soustředěným zrakem pátrají kolem celého nádraží, ale podezřelá žena stihla rychle zmizet.
Zajíždíme k lokomotivovým depům za nádražím. V noci je tu velice ponuro, v porovnání s tepající Masarykovou ulicí, která je několik desítek metrů vzdušnou čarou. Na rozlehlém plácku čekají v dodávce policejní psovodi. Operační by je mělo vyslat do další akce.
"Teď jsme se vrátili z romské svatby, ta byla fakt veselá," směje se energický mladý psovod. "Dál to vypadá na hody v Jehnici, ale asi to tam zvládnou bez nás. Bude to tam nebezpečné, spousta střepů a psi si můžou pořezat packy," strachuje se o svoje svěřence.
Několikaminutový klid přeruší opět nezřetelný praskot vysílačky. Oba policisté ztuhnou a naslouchají. Při jízdě dostávají další instrukce. "Hromadná rvačka v Králově poli, sledujeme dvě skupinky odcházející z místa."
Jakub se po mě rychle otočí, ale vidí, že už sedím připoutaný. A tuším proč. S kvílením pneumatik a blikajícím majákem se oktávka rozletí opuštěnými ulicemi města. Skupinka mladíků, které popisoval hlas z vysílačky klidně postává na chodníku.
Policisté je postupně perlustrují a snaží se zjistit, co se stalo. Vypadá to na běžnou opileckou rvačku, jakých se v nočním Brně strhne mnoho. Přes operační si Zdeněk zjišťuje policejní záznamy vytáhlého mladého muže s podmračeným pohledem.
"Já jsem jen stál vedle," téměř šeptá. "Ukažte ruce," říká věcně policista a svítí silnou baterkou. Mladík má odřené klouby. Vzápětí se ozývá vysílačka a informuje, že mladý muž byl několikrát přistižený při rvačkách a napadeních.
"Brát ho s sebou nebudeme, to si dořeší kolegové z obvodního," odpovídá na mou otázku Jakub, když za chvíli pokračujeme dál v autě. Je půl páté ráno a já se snažím bojovat s únavou.
Trochu se prospat a pak hned na trénink bojového umění
Policisté vypadají vcelku nezdolně, ale využívají chvilky klidu k sepsání služebního záznamu na služebně v Příční ulici. Ve strohé výslechové místnosti datlují do klávesnic hlášení a statistiky. Sotva vstanou od počítačů, vyrážíme na další FAL.
Tentokráte je rozruch kolem klubu Tabarin. Přijíždíme ve stejnou chvíli, jako hlídka policistů ze služebny Brna-střed.
Padla! Teď už civilista Daniel odchází po schodech řečkovických kasáren. Jde se na chvíli vyspat a odpoledne už vede trénink sebeobrany Krav maga.
Zdeněk i Jakub nechávají rozplétání konfliktu na nich a pouze jim jistí záda. Zatímco okrskoví policisté poslouchají křik snědého mladého muže, který jim horlivě vysvětluje, že je Řek, a ne Rom a napadli ho fotbaloví fanoušci.
Při cestě zpět na řečkovickou základnu nám už svítí vycházející slunce do zad. Zdeněk i Jakub s úlevou vynášejí vybavení z auta a odevzdávají výstroj i zbraně. Na chodbě kasáren je živo, protože se potkávají směny při střídání.
Zdeněk rychle balí kombinézu do skříňky a v teplákách běží ze schodů. Odpoledne má ještě trénink Krav maga a já nechápu, kde na něj bere energii po celonoční službě.
Jdu se ještě podívat na ranní instruktáž nové služby. Policisté sedí ve výstroji ve školící místnosti a poslouchají, co je v Brně nového, po kom je vyhlášeno pátrání, a jaká jsou bezpečností rizika. Výstroj se znovu stěhuje do aut a nová směna vyráží do ulic na chvíli poklidného nedělního města.
