Petra Procházková četla na brněnském Měsíci autorského čtení v afgánské burce

Petra Procházková četla na brněnském Měsíci autorského čtení v afgánské burce | foto: Otto Ballon Mierny, MAFRA

Novinářka Petra Procházková četla v Brně v afghánské burce

  • 10
Do afghánské burky se zahalila novinářka Petra Procházková, když předčítala na festivalu Měsíc autorského čtení v brněnském Divadle Husa na provázku. Procházková přišla číst úryvky ze své knihy Frišta. MF DNES poskytla rozhovor o knize, ale i o vraždě aktivistky Natálie Estěmirovové.

Na tomto festivalu předčítáte poprvé. Jste za to ráda?
Festival je určitě skvělý. Hodně mě potěšilo, že mě Petr Minařík pozval. Je to skvělý moderátor. Jinak na takových akcích mám ráda, že tam vždycky potkám lidi, které už jsem dvacet let neviděla, a mohu s nimi znovu navázat kontakt.

Do Brna jste se tedy těšila.
Bydlím asi třicet kilometrů od Prahy, ale v poslední době jezdím kvůli práci častěji do Brna. A mám ho ráda, jen by to tam nemuselo být tak rozkopané. Minule jsem tady v zácpách strávila hodinu a čtyřicet minut.

petra procházková

(20. 10. 1964)

od roku 1992 byla zahraniční reportérkou na území bývalého Sovětského svazu 
v roce 1994, při bombardování v Čečensku, se s dalšími novináři nabídla jako rukojmí místo pacientů nemocnice 
v roce 2000 založila dětský domov pro válečné sirotky v Grozném a v tom stejném roce ji ruské úřady vyhostily 
do roku 2006 byla zpravodajkou a korespondentkou v Afgánistánu

Z čeho jste v Brně předčítala?
Zas tak moc jsem toho nenapsala, takže jsem zvolila Frištu. To je moje nejnovější kniha, která zároveň není tak depresivní jako ta první, naopak je spíše veselá.

Promítne se do vašeho vystoupení vražda Natálie Estěmirovové z minulé středy? Ta devět let v Čečensku statečně monitorovala bezpráví, které ruská a čečenská policie s armádou páchala na obyvatelstvu.
Chci. To, že se to stalo někde v Rusku, neznamená, že se nás to netýká. Musíme si uvědomit, že se stalo něco špatného. Také bychom si měli uvědomovat, jaké Rusko opravdu je. Dopis varující před Ruskem, který Obamovi odeslali Havel s Walesou a dalšími minulý týden je toho dobrým příkladem.

Znala jste Natálii osobně?
Ne. Když mě z Čečenska vyhodili, ona tam zrovna začínala působit. Ale velice dobře jsem znala její blízkou kamarádku Aničku Politkovskou. Tu zavraždili před necelými třemi léty. I ona byla jednou z mnoha ochránců lidských práv, jejichž vražda nebyla nikdy objasněna.

Estěmirovová pracovala pro hnutí Memorial. S tím jste přišla při svém působení v Čečensku do kontaktu?
Hnutí Memorial je nejvýznamnější organizace, která se tam lidským právům věnuje. Mám od tama hodně kamarádů, intenzivně jsem s nimi spolupracovala. Je to také nejdůvěryhodnější informační zdroj, daleko více než ruské tiskové agentury. I teď jsem ještě s některými lidmi z Memorialu v kontaktu.

Zpět ale k festivalu. Byla jste si poslechnout čtení některého z předcházejících literátů?
Ráda bych tam byla třeba na všechny, ale mám dvouletého syna a ten na knížky ještě moc není. Mrzí mě především Ivan Klíma. A to nejen pro profesní provázanost, ale protože ho mám ráda a už jsem ho opravdu dlouho neviděla.

Když jste promeškala Klímu, přijedete se podívat na někoho dalšího?
Strašně ráda bych přijela na Arnošta Lustiga. To je můj spisovatelský vzor, i když je mi jasné, že jeho kvalit nikdy nedosáhnu. Také stál u mých novinářských začátků. Musím se s ním zase jednou sejít.

Do Brna však nejezdíte jen za kolegy. Nedávno jste tady se svým afgánským mužem promítala studentům film.
Se studenty se setkávám častěji, baví mě to. Beru to jako takovou osvětovou činnost. Když jim popíšu, jak svět vypadá dnes, tak třeba v budoucnu bude vypadat jinak.