Tomáš Papírník chce obnovit nejstarší kadeřnictví v Brně.

Tomáš Papírník chce obnovit nejstarší kadeřnictví v Brně. | foto: Marie Stránská, MAFRA

Obnoví nejstarší kadeřnictví. Chodily se tam česat paničky cestou do práce

  • 7
Dámy a pánové v kadeřnictví v Údolní ulici v Brně česali a stříhali už v roce 1905. Majitel Tomáš Papírník chystá rekonstrukci. Zapojil do ní architekta i lidi na Facebooku.

Ke kadeřnictví v Údolní ulici přišel Tomáš Papírník před necelými třemi lety náhodou. „Šel jsem na inzerát na byt, ale pak mě majitelé domu Mazánkovi zavedli sem a prostory mě uchvátily, takže jsem místo bytu koupil oficínu,“ vzpomíná Papírník.

Ten od začátku přemýšlel, co s provozovnou, která se až na větší rekonstrukci ve 30. letech minulého století nijak zásadně nezměnila. Nakonec se rozhodl ji komplet „omladit“. Ale s respektem k minulosti a k ženám, které tu už roky pracují. Ani na chvíli ho nenapadlo, že by tu nezachoval stříhání a česání vlasů. Zvlášť proto, že jde s největší pravděpodobností o nejstarší oficínu v Brně.

„Pátrali jsme na internetu, ale zatím jsme starší nenašli. Fascinující je, že to kadeřnictví přežilo všechny režimy. I když provozovnu komunisté původním majitelům sebrali, nechali je tu v domě alespoň bydlet,“ poznamenává Papírník, jenž si ke spolupráci přizval architekta ze společnosti Proam Architekti Václava Štojdla. „Nechceme z toho udělat skanzen, ale zachovat ducha místa a vypíchnout z těch starých prvků, co půjde,“ říká Papírník.

Za záchranu stojí výklady do ulice, křesla v pánském kadeřnictví, oblouk spojující chodbu s hlavní místností se zázemím, původní okno do zahrady a další prvky.

Původní dřevěné skříňky, dveře i dlažba

„Nad dveřmi dámské části se třeba zachovalo speciální signalizační zařízení pro dámy, které seděly pod sušákem. Když se dosušily, rozsvítila se žárovka s číslem červeně, aby upozornila kadeřnici, že si pro ni má dojít. Dole v šatně zase máme původní dřevěné skříňky, dveře a dlažbu, takže toho není zase tak málo. A máme tam i raritu – dveře na toaletu jsou napůl ze 30. let a z druhé strany z roku 1905,“ vypočítal Papírník.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Týdeník 5plus2 najdete každý pátek ve stojanech na obvyklých místech nebo si ho můžete prolistovat na www.5plus2.cz.

Podle Štojdla jsou věci pevně spojené s prostorem původní, ale nábytek až na holičská křesla nevydržel. „Přestože navazujeme na historii, chtěli bychom vytvořit příjemné moderní kadeřnictví. Hodně třeba chceme pracovat s osvětlením a zrcadly, s prostorovou iluzí. Člověk by měl na první pohled vidět, že vstoupil do kadeřnictví, a ne do butiku s oblečením,“ podotkl architekt.

Žádné dispoziční změny majitel nechystá. „Spíš jen to, že vybouráme skříň z 90. let a místo ní postavíme novou. Co ale změna bude: chceme tyto prostory novým schodištěm ze vstupní chodby spojit se sklepem a zřídit tam kejkárnu – pekárnu malých dortíků,“ upřesnil Papírník.

Do rekonstrukce zapojil Papírník i lidi na Facebooku a chce znát i jejich názor. „Je to v podstatě veřejný prostor, lidé sem chodí spoustu let a vzpomínají. A my bychom chtěli, aby se jim tu líbilo i po rekonstrukci, takže sbíráme i jejich připomínky a podněty,“ poznamenal majitel.

Podle něj se bohužel nezachovaly žádné fotografie interiéru. „Od původních majitelů a jejich potomků ale víme, že se sem chodili stříhat oficíři z kasáren naproti, co je dnes Vysoké učení technické, a jejich ženy. Chodily sem paničky z tehdy vznikající Jiráskovy čtvrti, doktoři z nemocnice na Obilním trhu. Dámy a páni měli vlastní vchody a v hale mezi nimi byla pokladna a pult s kosmetikou a drogistickým zbožím. Ten sem ale vracet nebudeme,“ podotkl Papírník.

A teoreticky sem mohla chodit i malá Nataša Gollová, tehdy ještě Hodačová, budoucí velká herecká hvězda, která se narodila v roce 1912 právě v Údolní ulici a má na jednom z domů i pamětní desku.

Ze starých fotek se ale dochovalo málo. Z jedné z nich je však patrné, že za války mělo kadeřnictví namále. V těsné blízkosti totiž padaly bomby. Zásahy dostal dům hned vedle na rohu Údolní a Úvozu a také naproti přes křižovatku, který už nikdo nedostavěl. Dobu ještě před posledními úpravami si pamatuje Iveta Lízalová, dnešní vedoucí, která tu pracuje 28 let.

Specialistka na mytí hlav

„Bylo to tu hodně nóbl, ženy sem chodily za svými kadeřnicemi. Nějakou dobu to bylo jen na objednání. O tom, jak to vypadalo, mi vyprávěla i původní majitelka, paní Mazánková, která byla sama kadeřnice. Už nežije, ale její snacha se sem chodí česat,“ říká Lízalová.

Líčí, jak kdysi salon vypadal. „Všechny židle tu byly čalouněné, stěny obložené dřevem. Ženské se sem chodily rychle přečesat cestou do práce. To tu třeba bývala fronta. V době drdolů, výčesů a příčesků se účes dělal na týden nebo i na dva,“ vylíčila kadeřnice.

V provozovně pracovala i specialistka na umývání hlav. Nanášela například barvu na vlasy nebo dělala masáže hlavy. Kabinky s umývadly byly oddělené, aby dámy měly soukromí, dokonce si v nich nechaly dělat pedikúru nebo manikúru, jak to známe z černobílých filmů s Oldřichem Novým.

„Neexistovalo, aby je muž viděl neupravené. Dnes už se na to tolik nehraje, i když některé starší zákaznice to hůře nesou. Frčela vodová a foukaná, tupé střihy přišly do módy až v 80. letech. To už se pamatuji,“ doplnila Lízalová. Na rekonstrukci je zvědavá, i když z ní má trochu strach, protože bude probíhat prakticky za provozu.

S opravami by chtěl majitel začít co nejdřív. „Ideální by byl březen, pokud seženeme všechna potřebná povolení, včetně památkářů,“ dodal Papírník.