Přesně to se ale ochotníkům z Doubravice nad Svitavou na Blanensku stalo. A nebýt velké náhody, leželo by rozměrné hrubé plátno dál bez povšimnutí zamotané v depozitáři Muzea regionu Boskovicka, jen devět kilometrů od Doubravice.
„Věděli jsme, že oponu v depozitáři máme, ale ne že jde o Muchovo dílo. Pak jsem náhodou procházel starou evidenci ze 30. let, která už se nepoužívá. A v ní jsem narazil na zápis, že oponu darovala tělovýchovná jednota Sokol v Doubravici. A že ji na popud svého přítele ze studií, učitele Stantejského, namaloval Alfons Mucha,“ popsal unikátní objev historik Petr Vítámvás.
Ten ihned zahájil pátrání po dalších historických pramenech, objevil články v tisku i zmínky v dobových materiálech. Odpovídá i popis Muchovy opony, na které je kněžna Libuše a další ženské postavy s vyobrazením Národního divadla a panoramatu Hradčan.
„Opona má vlastenecký nádech. Blížila se válka a místní sokolové měli velké obavy, aby se nedostala do nepovolaných rukou, proto ji v roce 1938 asi ukryli v Boskovicích,“ vysvětluje kronikářka obce Eva Sáňková.
„Jejich náčelník ale zemřel v koncentračním táboře a o muzeu už pak nikdo nemluvil. Místní si mysleli, že je zničená, svědci popisovali, že je vyhozená, další, že ji prý spálili. Proto dílo nikdo nehledal,“ dodává Sáňková.
Za rozdílnost můžou přemalby
Dřívějšímu odhalení autora zřejmě bránil i fakt, že poválečná evidence muzea na tu předválečnou přímo nenavazovala. A také to, že rozměrné dílo, které Mucha namaloval při prázdninovém pobytu v Doubravici zřejmě v 90. letech 19. století, se jeho pozdějším pracím příliš nepodobá.
Podle expertů za to mohou pozdější přemalby, kterých se namáhaná opona dočkala. To, že plátno bylo několikrát „dotvořeno“, už potvrdila i analýza pigmentů.
„Bývalo to zcela běžné. Malba působí dost laicky, i kdyby byl Mucha hodně mladý, myslím, že za to mohou hlavně pozdější zásahy,“ uvedla Marta Sedláková, specialistka z Národního památkového ústavu v Brně, která působí i jako soudní znalkyně.
„I tak jde ale o naprosto unikátní nález, Mucha je velmi diskutovaný autor. Určitě je teď třeba udělat podrobnou analýzu díla i jeho pravosti,“ doplňuje Sedláková.
Restaurátoři z Moravské galerie v Brně teď chtějí oponu dát opět do kondice. Muzeum na to hledá peníze. „I když pochází z mladického období Alfonse Muchy a původně nebyla určena k dlouhodobému vystavování, je to pro nás mimořádná věc. Uvidíme ale, zda a nakolik se podaří obnovit,“ uvedl Vítámvás.
To totiž zatím není vůbec jasné. V plánu je alespoň základní konzervátorské ošetření rozměrného plátna. „Problém je v míře mechanického poškození opony i množství pozdějších laických zásahů. Budeme ještě konzultovat další postup,“ potvrdil restaurátor Igor Fogaš.
Našly se i malby pro Versailles
Boskovické muzeum by každopádně dílo chtělo v příštím roce vystavit. Kde, to ještě řeší. Zájem mají v Doubravici – věří, že se k nim opona vrátí alespoň dočasně.
„Z jejího znovuobjevení jsme měli velkou radost. Všichni si mysleli, že zmizela v propadlišti dějin, proto to pro nás je úžasná zpráva. S muzeem teď budeme jednat o zápůjčce,“ prozradila starostka Doubravice nad Svitavou Jana Otavová.
Ochotnické divadlo ani budova, v níž doubravičtí divadelníci zkoušeli, už neexistují. Místní ale mají pro oponu vyhlédnutý náhradní prostor na obecním úřadě, který je spojený s budovou kina a obřadní síní – právě ve zdejším horním patře by Muchovo plátno rádi vystavili už v příštím létě, možná rovnou na celý rok.
Zapomenuté skvosty ležící roky v depozitářích ale hlásí i z jiných míst kraje. Mnohdy kvůli špatným záznamům či chybějící důkladné kontrole při inventarizaci.
Zhruba před 13 lety například památkáři objevili unikátní velkoformátové panely s čínskými malbami na hedvábí, jež v interiérech šlechtických sídel dříve nahrazovaly tapety. V evidenci byly zapsané jako malby na plátně z Belvederu z 19. století.
„Zjistilo se, že jde o plátnem podložené malby na hedvábí z 18. století. Původně šlo zřejmě o zakázku pro francouzský dvůr ve Versailles, kterou po Velké francouzské revoluci koupili Lichtenštejnové někde v aukci. Panely jsou největší svého druhu na světě, měří 6,1 na 4,8 metru,“ upozornila Sedláková.
Tři ze šesti panelů už jsou zrestaurované, zbytek přijde na řadu příští rok. A památkáři přemýšlí, kde malby vystaví. Čínský pavilonek v lednickovaltickém areálu už totiž nestojí víc než sto let, právě do Lednice by ale dílo chtěli vrátit.
