Stále si myslím, že Aleš Soukal je profesionál každým coulem, říká Zdeňka Kopečková, v jejímž těle po operaci v ivančické nemocnici zapomněli 28 centimetrů dlouhou špachtli.

Stále si myslím, že Aleš Soukal je profesionál každým coulem, říká Zdeňka Kopečková, v jejímž těle po operaci v ivančické nemocnici zapomněli 28 centimetrů dlouhou špachtli. | foto: Monika Hlaváčová, MF DNES

Odstoupil kvůli špachtli v těle pacientky. Teď oddělení opět šéfuje

  • 6
Od února bylo gynekologické oddělení nemocnice v Ivančicích bez primáře. Stalo se tak kvůli skandálu se zapomenutou špachtlí v těle pacientky. Primář Aleš Soukal poté odstoupil. Nově zvolený primář je však opět tentýž - Aleš Soukal.

"Odborná komise vybírala mezi kandidáty na post nového primáře. Rozhodovalo se mezi třemi. Mezi nimi byl i Aleš Soukal. Právě jeho komise doporučila," popsal ředitel ivančické nemocnice Jaromír Hrubeš. Ten bude rozhodnutí komise akceptovat.

"Chci se vrátit proto, že cítím podporu svých pacientů a kolegů v nemocnici. Navíc mám svou práci rád," uvedl Aleš Soukal.

špachtle

Soukal se svým týmem operoval v říjnu loňského roku Zdeňku Kopečkovou. Při náročné a dlouhé operaci jí však v ivančické nemocnici zašili do břicha téměř třicet centimetrů dlouhou špachtli. Přišlo se na to po více než pěti měsících. Počátkem února.

To už žena trpěla neuvěřitelnými bolestmi. Podle ředitele nemocnice je nejhorší ten fakt, že se týden po operaci zjistilo, že jeden z nástrojů není k nalezení.

Postižená žena primáře hájí

"Nikdo z personálu nic neudělal a sestra nástroj nahradila novým," přiznal již dříve ředitel nemocnice Hrubeš. A proto ihned padaly tresty. Byla odvolána vedoucí centrální sterilizace. Vedoucí operačních sálů vedení nemocnice přeřadilo na jiné místo a instrumentářka přišla o osobní ohodnocení.

Poslední dva měsíce, kdy už nemá v těle obtěžující kovový nástroj, se Zdeňka Kopečková cítí mnohem lépe. "Mám teď plno práce na zahrádce. Je mi líp, ale pořád nejsem v pořádku, hlavně po psychické stránce. Stále si však myslím, že Aleš Soukal je profesionál každým coulem," sdělila Kopečková.

Ta nyní čeká na své bolestné od nemocnice, peněžitou náhradu od pojišťovny a od kraje bezbariérový přístup do domu pro nemocného manžela. "Zatím se vůbec nic neděje," popsala žena.

Projekt na přístup by však měl být hotov. "U domu se byl podívat technik a připravil studii. Chceme, aby vyrovnání bylo komplexní. Tedy i mezi nemocnicí a paní Kopečkovou," sdělil krajský radní pro zdravotnictví Oldřich Ryšavý.

Staronový primář: Cítím odpovědnost, ne vinu

Když v únoru vyšlo najevo, že po náročné operaci zůstal v těle pacientky kovový nástroj, primář gynekologického oddělení Ivančické nemocnice Aleš Soukal ihned odstoupil ze svého místa.

Nyní má možnost vrátit se zpět. "To, co jsem v uplynulých třech měsících zažíval, bych nikomu nepřál," popisuje zkušený lékař.

Odborná komise vás doporučila na místo, které jste až do února zastával. Jak se cítíte?
Jsem samozřejmě rád. Čtyřicet let pracuji jako lékař. Za to, co se stalo, jsem cítil samozřejmě odpovědnost. Ale ne vinu.

Proč jste tedy odstoupil?
Když se případ dostal do médií, celá ivančická nemocnice byla pod velkým tlakem. Proto jsem se rozhodl k tomuto kroku.

Jak se zpětně díváte na to, co se stalo?
Čtyřicet let pracuji na operačním sále. Lidé samozřejmě dělají chyby. A takovéto případy se bohužel stávají a budou. Je mi dvaašedesát a dennodenně pracuji v nemocnici. Celý případ hodně ovlivnila média, která se pídila po senzaci. Bojím se, že když se nyní stanu primářem, odehraje se opět něco podobného.

Podporovala vás řada pacientů a lékařů, jak jste to vnímal?
Ano, stáli za mnou a za to jim moc děkuji. Většina lidí často jen nadává, ale nic neudělá. Ti, co mě podporovali, však sepsali petice a dokonce šli kvůli mně za hejtmanem.

Jak si to vysvětlujete?
Několik let jsem o ně pečoval a o všechny se dobře staral. Je pěkné jak se za mne postavili. I kdybych konkurz nevyhrál, je dobré, cítit takovou morální podporu od pacientů. Byla to i dobrá satisfakce.

Proč jste se opět o místo primáře ucházel?
Svoji práci dělám rád a nemám za sebou žádný nezdar, kromě této nešťastné události. Je důležité si uvědomit, že nikdo neumřel a nikdo také nemá trvalé následky. A z toho je třeba vycházet. Kdyby mi umřela rodička na sále při porodu či dítě, určitě bych opět do konkurzu na funkci nešel. (bar)