Ombudsmanka Anna Šabatová navrhuje změny několika zákonů.

Ombudsmanka Anna Šabatová navrhuje změny několika zákonů. | foto: Ladislav Němec, MAFRA

Zdravotní pojištění je nespravedlivě nastavené, říká Šabatová. Žádá změnu

  • 802
Ombudsmanka Anna Šabatová požaduje změnu legislativy u zdravotního pojištění a také vyplácení státní sociální podpory. V zákonech jsou podle ní mezery.

„Pokud člověk pracuje za minimální mzdu na poloviční úvazek, platí nepřiměřeně vysoké zdravotní pojištění. Je to nespravedlivé,“ tvrdí Šabatová.

Zaměstnanci, kteří si vydělají méně, než je minimální mzda, totiž podle ní musí doplatit stejné pojistné, jako by si ji vydělali. A to i složku, kterou by v tom případě hradil zaměstnavatel.

Už podruhé ombudsmanka upozorňuje na mezeru v legislativě, kvůli které za lidi v ústavním ochranném léčení na rozdíl od těch ve vazbě neplatí zdravotní pojištění stát. Léčení je nařízené soudem, takže jeho účastníci nemohou odejít a na pojistné si nemají kde vydělat.

„Upadají kvůli tomu do dluhů, které jim komplikují další život i začlenění do společnosti,“ řekla Šabatová.

Změnu podle ombudsmanky potřebuje i sociální podpora

Úpravu podle ní potřebuje i zákon o státní sociální podpoře. Ten vyžaduje u přiznávání rodičovského příspěvku souhlas obou rodičů. Pokud však mezi sebou nemají dobré vztahy a je pro jednoho z nich těžké sehnat podpis a vyjádření toho druhého, nastává problém.

„Já kdybych jako matka nezískala od otce svého dítěte podpis na žádost, tak mi úřad práce řekne: Tady není souhlas druhého rodiče, my vám přídavek nedáme,“ přibližuje Petra Zdražilová z Kanceláře veřejného ochránce práv.

Úřad práce si přitom podle ní může zjistit totožnost a výši příjmu rodiče ze státní evidence, povinnost předložení dokladu rodičem by tedy podle ombudsmanky měla být zrušena.

Lidé už vědí, jak si mají stěžovat

Úřad Veřejného ochránce práv loni od lidí přijal celkem 7 541 podnětů, z nichž 64 procent spadalo do jeho působnosti. Tento podíl byl nejvyšší za patnáctiletou existenci instituce ombudsmana.

„Opatrně můžeme vést hypotézu, že lidé ví, jak si mají stěžovat a s čím má smysl se na nás obracet. Může to souviset s tím, že jsme loni vedli masivní informační kampaň, jezdili jsme a navštěvovali kraje, abychom lidi informovali,“ míní Šabatová.

Ombudsmanka se loni například zastala uprchlíků v Bělé-Jezové (o případu jsme psali zde) a upozornila na diskriminaci Romů při hledání bydlení (kauzu jsme popisovali zde).

Nejvíc případů se týkalo sociálního zabezpečení a důchodů, lidé si také stěžovali na průtahy v soudním jednání a chování soudců. „Je to známka svobodného prostoru, který tu máme,“ uvedl zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček.

Také ubezpečuje, že i když problém nepatří do působnosti úřadu, nebude smeten ze stolu. Podatel dostane radu, kam se má obrátit.

Velkým problémem zůstávají černé stavby

Úřad také loni prověřoval téměř 400 podezření z diskriminace, pouze v osmi případech ji však opravdu zjistil. Podle jeho zástupců je to tím, že jen minimum lidí se proti diskriminaci brání, protože nemají pocit, že by se mohli dovolat svých práv.

Veřejná ochránkyně práv na základě podnětů občanů předává připomínky Poslanecké sněmovně. Loni uplatnila 235 připomínek k 34 zákonům, z nich pouze 11 procent odmítl navrhovatel zákona akceptovat.

Podle Křečka podstatná část připomínek mířila ke stavebnímu zákonu. „Nedaří se nám najít kompromis, aby stavby šly rychle a lidé se k nim zároveň mohli vyjadřovat,“ uvedl Křeček.

Dodal, že velkým problémem jsou černé stavby, které pokračují i přes protest ombudsmana a zákaz úřadů i ministerstva. Ombudsmanka také věnuje od loňského roku zvýšenou pozornost zlepšení materiálního a technického standardu v zařízeních sociálních služeb.