Slavobrána, vyzdobená okna domů, plápolající prapory, natěšení lidé. Masaryka dlouze vítali hejtman, starosta, rolník, legionář i zástupce židovské obce. Děkovnou řeč prezidenta poslouchalo k prasknutí naplněné náměstí.
„Reagoval i na informaci o připravované stavbě nového vodovodu, která měla zabránit vzniku tyfových onemocnění,“ upřesnil historik Muzea Boskovicka Petr Vítámvás.
Masaryk podával ruce dětem i dospělým, podepsal se do Pamětní knihy města a sokolské obce. A nakonec odjel nazdobenou bránou, na níž visel transparent: Tatíčku starý náš, ať se nám zachováš.
28. říjen - Kde si jej v kraji připomínají27. října
28. října
|
V červnu 1929 TGM ještě kromě Boskovic navštívil Jevíčko, Litovel, Náměšť nad Oslavou, Prostějov a Znojemsko.
Sochu Masaryka udělal umělec podle poštovní známky
První československý prezident dlouho shlížel na obyvatele Rudky u Kunštátu na Blanensku. Tady u Jeskyně Blanických rytířů se totiž tyčila 13 metrů vysoká socha, tehdy považovaná za největší ve střední Evropě.
„Sochař Stanislav Rolínek z nedalekého Bořitova tvořil podle padesátihaléřové poštovní známky, kterou měl přilepenou na lešení. Později měl fotografii pana prezidenta,“ cituje z historických materiálů Zdeněk Popelka, současný provozovatel Jeskyně Blanických rytířů. Váhu díla odhadli odborníci na 600 tun.
Odhalení sochy dalece překročilo hranice regionu, psaly o ní i noviny v New Yorku. „Masaryk o svém pomníku nepochybně věděl. Přesto ho za svého života nikdy neviděl. Znal ho jen z fotografií a dostal i osobní telegram,“ uvedl Popelka.
Dnes na místě sochy zůstaly pouze obrovské boty na podstavci. Socha Masaryka byla za druhé světové války na základě udání zničena.