Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nemluvím perfektně česky, ale do Brna patřím, říká velvyslanec Kanady

  17:02aktualizováno  17:02
Má za sebou dlouhý životní příběh, jehož kořeny začínají právě v Brně. Mistr světa v krasobruslení, podnikatel s bruslemi, kanadský politik, ministr sportu i financí, následně český poradce a podnikatel, a teď velvyslanec Kanady v Česku - Otto Jelínek.

Otto Jelínek. | foto:  Dan Materna, MAFRA

Jako by ho koloběh života do Brna stále vracel. Naposled se Otto Jelínek do Brna podíval před měsícem. Na své oficiální návštěvě města vyjednal třeba česko-kanadské dny, které by se měly na podzim v Brně konat.

"Brno je úžasné město, chtěl bych, aby se místní vědci, výzkumníci, podnikatelé i studenti více zkontaktovali s těmi kanadskými," plánuje aktivní sedmdesátník.

Otto Jelínek

Otto Jelínek (česky také někdy Otokar) se narodil 20. května 1940. Kanadský krasobruslař, politik a podnikatel českého původu. Od října 2013 je kanadským velvyslancem v Česku.

Otto se narodil, stejně jako jeho čtyři sourozenci, v Praze, oba rodiče ale pocházeli z Brna.

Spolu se sestrou (sportovní dvojice) získali nejprve juniorský domácí titul v roce 1955. V letech 1957 a 1958 pak bronzovou medaili na mistrovství světa a čtvrté místo je čekalo na olympijských hrách v Squaw Valley v roce 1960. Zvítězili doma i na šampionátu USA v roce 1961, následně získali titul mistrů světa v krasobruslení sportovních dvojic, a to v roce 1962 v Praze. Titul profesionálních mistrů světa v krasobruslení sportovních dvojic získali i v roce 1965.

Po skončení sportovní kariéry se věnoval podnikání v oblasti sportovních potřeb (např. vyráběl brusle značky Jelinek). Byl poslancem dolní komory kanadského parlamentu (20 let od roku 1972) a ministrem sportu (1984 - 1988), veřejných prací (1988 - 1989) a financí (1989 - 1993) ve vládách Briana Mulroneyho.

Do České republiky se vrátil v roce 1994. Poté se stal šéfem české pobočky a předsedou rady ředitelů pro střední Evropu firmy Deloitte and Touche. V roce 2005 firmu opustil. V roce 2010 se stal i členem dozorčí rady Ostravsko-karvinských dolů.

Po návratu do Česka bydlel nejprve v Praze - Nových Vokovicích, poté v Dubovém mlýně v Šáreckém údolí v Praze-Dejvicích poblíž autobusové zastávky Korek.

Jelínkovy životní kořeny vychází z jednoho dávného brněnského setkání. Maminka žila na Starém Brně, tatínek v Bosonohách, maminka učitelka, tatínek vlastník známé firmy na výrobu korku. A jak říká Jelínek, v Brně se potkali, zamilovali a vzali.

"Rodiče měli pět dětí, prostřední jsem já. Tatínek se však kvůli práci musel přestěhovat do Prahy, maminka šla tedy s ním. Všichni jsme se pak narodili v Praze, na Brno se však u nás doma nedalo dopustit," popisuje své dětství.

S tím, jak politický režim v zemi začal přitvrzovat, rozhodla se rodina Jelínkova v roce 1948 emigrovat.

"Odešli jsme, když mi bylo osm. Nejdřív jsme se dostali do Švýcarska, pak až do Kanady, tam jsme dorazili na jaře 1949. Nyní, mnoho let poté, jsem zpět v Brně. Je to pro mě takový kruh plný emotivních zážitků, nemluvím sice perfektně česky, ale cítím, že sem patřím," vzpomíná Jelínek, který z angličtiny lehce přechází do plynulé češtiny.

Ani za mořem však Jelínkovi na Česko a na Brno nezapomněli. "V naší rodině se moravské kořeny držely, i když jsme žili v Kanadě. Uchovávali jsme českou kulturu. Důvod, proč mluvím česky i přesto, že jsem chodil převážně do kanadské školy, je ten, že jsme doma používali jen a pouze češtinu," dodává.

Bruslili jsme za Kanadu. Jako Češi

Diplomatická kariéra, jejíhož vrcholu teď Jelínek dosahuje, však začíná o mnoho oborů jinde. Padesátá a šedesátá léta minulého století totiž zasvětil vrcholovému krasobruslení.

"Když jsem šel poprvé bruslit, bylo mi šest nebo sedm, bylo to těsně před emigrací, ještě v Praze. S mladší sestrou jsme o víkendu chodili na místní stadion. Když nás jednou maminka přišla vyzvednout, řekla nám, že nás viděl zdejší trenér a tvrdil, že máme se sestrou talent. Tak jsme začali chodit na lekce krasobruslení," popisuje své začátky Jelínek.

Pak nastala životní etapa jménem Kanada. Mladý Otto tu se sestrou začal vrcholově trénovat. "Po mnoha letech, bylo to v roce 1962, bylo mi tedy dvacet dva let, jsme se do Prahy na chvíli vrátili," vzpomíná s euforií v hlase. Na mistrovství světa v krasobruslení v Praze v roce 1962 totiž sourozenci Jelínkovi získali zlatou medaili.

"Byl to velký zážitek. A ten pražský trenér, kterého jsem viděl naposledy, když mi bylo osm let, byl na šampionátu v Praze také. Přišel za námi a se slzami v očích říkal, že to věděl už tenkrát, že jednou vyhrajeme. Tohle vítězství bylo důležité i pro Československo, bruslili jsme sice za Kanadu, ale všichni věděli, že jsme Češi, říkali, Jelínkovi jsou Češi! Bruslili jsme na českou hudbu - Smetanu a Dvořáka. Bylo to úžasné, lepší než zlatá medaile, byla to obrovská emoce," vzpomíná Jelínek.

Peníze, které Jelínek vydělal na krasobruslařských exhibičních vystoupeních, záhy investoval do vlastního podnikání. "Založil jsem firmu na výrobu ledních bruslí, bylo mi tehdy 27 let," popisuje.

Obchod rostl a brusle Jelínek se dostaly i do tehdejšího Československa. Firma zaměstnávala stovku lidí. "Vydělávali jsme peníze, aby však tehdy mohla firma růst, potřeboval jsem získat investory," vzpomíná na své začátky.

Politika? Z plna hrdla jsem se smál

Tehdy totiž objevil slabinu v kanadské byrokracii, která mu pomohla až k poslaneckému křeslu.

"Objevil jsem řadu překážek, mnoho regulací, které bránily malým podnikatelům v rozvoji. Začal jsem vyjednávat se členy parlamentu, vysvětloval jsem jim, že nás nepodporují, nechávají nás na pospas regulacím," popisuje Jelínek.

Kanadští novináři začali o Jelínkových iniciativách psát. Stával se veřejně známým. Jednoho dne mu tak zástupci kanadské Konzervativní strany nabídli kandidaturu ve volbách.

"Začal jsem se zplna hrdla smát, považoval jsem je za šílence, do politiky jsem nikdy nechtěl, říkal jsem si - nejsem politik, ale podnikatel. Po pár setkáních, kdy mě konzervativci nabádali, abych si stál dál za svým, bojoval za menší podnikatele a zkusil s tím jít do parlamentu, mě přesvědčili. Říkal jsem si, že pokud ve volbách prohraju, prostě se vrátím ke svému podniku. Volby jsem ale vyhrál. Nic jsem neplánoval, šel jsem do toho. V roce 1972 jsem se stal členem parlamentu," vzpomíná na své politické kořeny Jelínek.

Pak už to šlo ráz na ráz. S nabídkou na řízení ministerstva sportu Jelínek prodává svou firmu se sportovními potřebami. A cesta po ministerstvech pokračuje, v roce 1988 nastupuje do čela ministerstva veřejných prací, v roce 1989 na čtyři roky řídí místní ministerstvo financí.

V Česku se zatím mění politická garnitura. Jak ledy tály, Jelínek vyrazil zpět za svými kořeny.

"Vzal jsem skupinu kanadských podnikatelů a vyrazil hledat příležitosti v Česku. Baťa se mnou byl také. Tito lidé tu začali investovat, hotel Four Seasons v Praze vznikl právě díky těmto cestám," popisuje Jelínek.

Osudovou se mu stala jedna z cest, na kterou vzal do Česka i svou ženu. "V roce 1993 jsme seděli v jedné pražské kavárně a moje žena říká: Otto, měl bys nechat politiky, dost bylo toho stresu. Měl bys skončit a dát si nějaký čas odpočinek. Udělej si roční prázdniny. Pojďme na tu dobu bydlet zpět do Prahy, je to krásné město. Seděli jsme si tak v kavárně a rozhodli se změnit život - vrátit se do Česka," popisuje Jelínek jedno z mnoha osudových rozhodnutí, které v životě udělal.

Plán byl 18 měsíců, zůstali 18 let

Kanada však Jelínkovi nachystala ještě jednu překážku před návratem ke svým kořenům. V té době totiž rezignoval lídr Konzervativní strany, tehdejší premiér Brian Mulroney, a Jelínek byl jedním z horkých kandidátů do vedení vlády.

"Uspořádal jsem tiskovou konferenci, přijely asi dvě stovky novinářů, všichni si totiž mysleli, že chci oznámit, že kandidaturu přijímám. Já jsem jim ale řekl, že končím s politikou," vzpomíná Jelínek.

Na jaře 1994 se tak Jelínkovi přestěhovali do Prahy. V plánu bylo zůstat osmnáct měsíců, odpočinout si a vrátit se zpět do Kanady. Nakonec však zůstali osmnáct let. "Po prvním roce a půl jsme se na sebe s manželkou podívali a řekli si, pojďme tu strávit ještě jeden rok," vzpomíná.

Konec však byl politického odpočinku. Energický Jelínek se aktivně zapojil do místního dění, založil konzultantskou firmu a začal pomáhat zahraničním investorům prokousávat se byrokracií a politikou v Česku.

"Vždycky jsem se pak podíval na svou ženu a vždycky jsme si znovu řekli, zůstaneme ještě rok, zůstaneme další rok. Vždycky jsme to však posunovali pouze o rok," vzpomíná.

Brněnské stopy

Pravidelný seriál jihomoravské přílohy MF DNES o lidech, kteří prošli Brnem, jež na nich zanechalo své stopy. A oni je nesou dál do světa. A také o lidech, kteří zanechali své stopy v Brně. Vychází v jihomoravské příloze každou sobotu.

Definitivní rozhodnutí padlo v roce 2012, životní cesta manželů Jelínkových opět nabrala směr Kanada. Otevřeli dveře stejného domu, které téměř před dvěma desítkami let uzavřeli.

"Byli jsme v Kanadě chvilku a z ničeho nic jsem dostal nabídku, abych se stal velvyslancem v Česku. Seděl jsem na stejné židli, jako když mě před mnoha lety lákali do politiky. Říkal jsem jim, jestli se zbláznili, právě jsme se vrátili zpět do Kanady. Po dlouhých debatách mě znovu přesvědčili a stal jsem se velvyslancem, na což jsem teď velice pyšný," bilancuje Jelínek.

Vzpomínky na Brno má Jelínek bohaté. Za osmnáct porevolučních let, co tu se ženou strávil, jezdil podle svých slov do moravské metropole vcelku pravidelně.

"Vzpomínám si na návštěvu hradu Špilberk, požádali mě, abych se podepsal do úplně prázdné knihy návštěv. Byl tu pouze jeden podpis, a ten patřil Václavu Havlovi. Byl to pro mě velký hrdina," vzpomíná Jelínek.

S Havlem se pak potkal při mnoha příležitostech. "Jednou takovou byla i jeho první návštěva Severní Ameriky v roli prezidenta. Náš premiér mi dal tu čest a nechal mě uvítat delegaci prezidenta Havla na letišti a udělat z něho našeho hosta. Pamatuji si, jak sedíme na zadní sedačce limuzíny v koloně a on si zapaluje cigaretu. Najednou mi říká, myslel jsem, že máte v Kanadě svobodu, ale není tomu tak, vždyť oni mě nikdy nenechají kouřit," vypráví zážitky s exprezidentem.

"To je můj příběh a tady já jsem. Velvyslancem budu další tři roky. Pak zase půjdu dál. Neumím si představit, že bych seděl doma a díval se na televizi nebo seděl na pláži na Floridě a díval se na západ slunce. Nemůžu hrát golf, do pár měsíců bych začal lézt po horách. Musím prostě něco dělat. Co mi život přinese," dodává.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.