Na invalidním vozíku se uprostřed obýváku stydlivě choulila útlá blonďatá dívka. Bylo pár dnů po Třech králích, ale v zářivě vymalovaném pokoji s pultem na rehabilitaci pořád svítila nazdobená jedle.
Ozval se zvonek. "Dobrý den, tak my jsme ti Horští. Pojďte, prosím, dál," představila se ve dveřích staršího rodinného domku sedmatřicetiletá Dita. Stál proti ní - vysoký štíhlý muž.
Dita si uvědomila, jak je nervózní, že se jí třesou ruce. A nejen jí, Rosťovi taky, podívala se na svého manžela. V posledních letech to byl právě on, kdo musel rodinu finančně zabezpečit.
Manželé Horští jsou už dlouho unavení, ale proč se teď k únavě přidala i nervozita? Například proto, že si všimli luxusního vozu, který ten neznámý návštěvník zaparkoval před jejich brankou.
"Ahoj, já jsem Martin," podá už za pár minut modrooký fešák ruku jedenáctileté Karolíně. Mrkne na dítě, usměje se, dívenka na vozíčku stydlivě zvedne oči. "Karolína, dobrý den." I ona zvedne ruku k seznámení, i když jen s velkou námahou.
Proč jsem vlastně tady
Nikdy by neuvěřili, že je potká takové štěstí. Rodiče postižené dívky trpící téměř od narození ochablostí svalů by se ještě před pár dny podobné historce jen unaveně zasmáli.
A přece. Milionář, který se zničehonic objevil u Horských v obýváku a rozhodl se vyřešit finanční problémy spojené s léčbou, je skutečný.
"Co vám mohu nabídnout?" zeptá se nesměle maminka nemocné dívky, když muže posadí za stůl s občerstvením. Hlavou se jí honí deset let nervů, které si prožili kvůli neustálému shánění peněz na léky pro Karolínu.
"Napusťte mi obyčejnou vodu, stejně nic jiného nepiju," odpoví podnikatel z jižní Moravy. Tím nečekaně skromným požadavkem Ditu odzbrojuje, konečně z ní padá napětí.
"Jo, proč jsem vlastně tady," vysvětluje muž svoji návštěvu: "Dozvěděl jsem se o vaší malé z článku v jihomoravské Mladé frontě DNES a napadlo mě, že vaše problémy vyřeším natrvalo. Jsem na české poměry docela bohatý, ale peníze si do hrobu nevezmu," vypráví, a přitom zaloví v kožené diplomatce.
Položí na dřevěný stůl obálku, v té je sto tisíc korun v hotovosti. "A hned zítra dám trvalý příkaz na patnáct tisíc korun měsíčně - ty by měly pokrýt měsíční náklady na léky pro Karolínku, jak jsem pochopil," vyráží rodičům dech.
Ten příběh, který rodině otočil život naruby, je ještě o to krásnější, že si milionář za žádnou cenu nepřeje zveřejnit svou identitu. Říká pouze, že takto pomáhá na více místech, vždy ale přímo. S lidmi, kterým na účet připisuje peníze, se pokaždé chce setkat osobně. Než se s Horskými rozloučí, ještě řekne: "A jestli bude jakýkoli další problém s penězi, tak se na mě klidně obraťte."
Nikdy nebude běhat s ostatními dětmi venku
Když se Horští dozvěděli, že jejich dcera trpí nevyléčitelnou ochablostí svalů, které lékaři říkají spinální svalová atrofie, byl dítěti sotva rok a půl. Byl to šok, i když si dávno uvědomovali, že s jejich holčičkou něco není v pořádku. V půl roce se Karolína nedokázala sama přetočit na bok. Nikdy se nepokoušela posadit, jako to dělají zdravé děti, neměla touhu lézt po čtyřech.
"Teprve po vyřknutí diagnózy jsme si uvědomili, že naše dcerka nikdy nebude běhat s ostatními dětmi venku," vzpomíná otec Rostislav. Zákeřná nemoc jim postupně upoutala dítě na invalidní vozík, už napořád.
U Horských začaly bezesné noci. "A k tomu taky obrovské martyrium se sháněním peněz na životně důležité léky. Bez nich by Karolíniny svaly ochably úplně a zůstala by ležet upoutaná na lůžko," vzpomíná na emočně vypjatých deset let matka.
Jedenáctiletá Karolína Horská z Valtic trpí od narození spinální svalovou atrofií. Léky pro ni stojí ročně statisíce korun.
Kolotoč shánění peněz se dal do pohybu docela nevinně: "Lékař z brněnské dětské nemocnice, ke kterému jsme s Karolínou pravidelně docházeli, nám při jedné návštěvě oznámil, že se začíná testovat nový lék. A že by nás rád zařadil do svého programu, to bylo před šesti lety," popisuje Dita Horská.
První dvě dávky léků k aktivizaci svalů dostala nemocná holčička zadarmo. Za tu další si už lékař řekl šedesát tisíc korun. A ne jednou. To byla pro Horské nečekaná, šokující částka. "Byli jsme zoufalí, tolik peněz na léky jsme nebyli schopni dát dohromady," vzpomíná Dita.
Opravují s manželem starší domek se zahrádkou, matka pečuje celé dny o Karolínu a pobírá měsíčně devět tisíc korun. Její manžel jezdí vydělávat na montáže a často je z domu celé týdny. "Až později jsme se dozvěděli, že si na nás vydělával třicet tisíc korun do vlastní kapsy," popisují lékařův hyenismus.
Neměli tedy na rozhazování, vlastně nikdy si nevyšli na večeři do restaurace: "Na to už nezbývalo. Museli jsme dát postupně do pořádku dům," říká Rostislav.
Jen díky razantnímu právníkovi Horských se po čase celá situace vyřešila bez udání na policii. Léky ze Švédska, které u nás pro tento typ nemoci nejsou schválené a pojišťovna je neproplácí, začala rodina objednávat za nejpřijatelnější cenu přes břeclavskou nemocnici.
I tak je léčba dítěte s ochablými svaly přijde spolu se službami asistentky každý měsíc nejméně na dvacet tisíc korun. "Kdyby nebylo sbírek a charitativních koncertů, peníze bychom dohromady nedali," tvrdí matka.
Fatální setkání
Dita Horská věří na osud. Věří, že se v životě neděje nic náhodou. Že se u nich v obýváku neobjevil náhodou ani ten štědrý milionář, který se rozhodl vyřešit tíživou situaci natrvalo. I pro něj samého bylo setkání s vnímavou Karolínou silným zážitkem: "Ještě několik dnů poté, co jsem se s ní setkal osobně, jsem to dítě nemohl vůbec dostat z hlavy," přiznává.
To Horští na něj nezapomenou nikdy: "Tak tohle je pro celou naši rodinu skutečný pan Frajer," shodují se.
Kdo je oním záhadným mecenášem, který nezištně pomáhá a nestojí o popularitu, to se nakonec nedozvěděli ani Karolínini prarodiče. "Strašně vyzvídali, kdo to je, ale my jsme zatloukali. Prozradili jsme jim jen, že našeho milionáře zajímalo všechno kolem Karolínky, že je sportovně založený a choval se tak přirozeně, že bychom do něho vůbec neřekli, že se topí v penězích," vzpomíná Dita Horská: "Nebudeme se teď už muset bát, že nám na účtu dojdou jednoho dne peníze na léky, bez kterých by se stav Káji v krátké době prudce zhoršil."
Jen díky lékům je teď z jedenáctileté dcery správná začínající puberťačka, která se zajímá o šminky a v zamčené koupelně vede tajné hovory s kamarádkami. "A taky se už učím vařit," směje se Karolína: "Naposledy jsme s kamarádkou Bárou mixovaly banánový koktejl a zmrzlinu, bylo to všude."
Má na sobě korzet, který jí celé dny chrání páteř před zborcením, ale směje se. Vzpomíná na to, jak nedávno vyplavila celou koupelnu, když do vany vylila všechny možné pěnivé koupele a vonné esence.
"Karolínina nemoc je vážná a nevyléčitelná, na vyhlídky se lékařů raději vůbec neptám," přiznává Dita Horská. "Vím, že se některé děti se svalovou atrofií dožijí tří měsíců, některé roku, jiné tady mohou být dvacet i třicet let."
Jedinou nadějí je nový lék. "Je strašně těžké o tom mluvit a ještě těžší takový život žít. Každé Vánoce zapaluji na stromečku svíčku a vždy do plamínku potichu šeptám své jediné přání, aby se Karolínka uzdravila," říká matka. Setkání s milionářem jí dalo novou naději.
