"Manželka pochází z Nedvědice, starala se o svou nemocnou matku a trávili jsme tam mnoho času. Kastelán z nedalekého Pernštejna tehdy z Francie dostal sadu pétanqových koulí a hrával na nádvoří. Jednou jsem se k němu přidal a už to bylo,“ popisuje Musil. Dnes po deseti letech hraní patří k předním hráčům pétanque, tedy hry, v níž se nadšenci snaží hodem velkou koulí přiblížit co nejtěsněji k jiné, o dost menší kuličce - takzvanému košonku. A zažívají chvíle napětí, když se týmy navzájem snaží si různými triky koule odrážet.
Profíkem? Klidně za dva roky
"Nějaká ta druhá třetí místa se mi na mistrovství republiky uhrát podařilo. Takže myslím, že s naší špičkou držím krok,“ říká skromně Musil, který je zároveň prezidentem Krajské asociace pétanque klubů Jihomoravského kraje. A dodává, že podobných úspěchů může dosáhnout i ten, kdo by pétanque začal hrát dneska. "Uspět na republikové úrovni by obnášelo dva až tři roky tréninku,“ myslí si Musil.
On sám zpočátku trénoval denně, teď už jen třikrát týdně hodinu a půl cvičí odhody. A pak si neodpustí relaxační partičku s kamarády. Ta jej baví i z toho důvodu, že z profesionálního sportu se stane neformální koníček. "Popovídáme si a popijeme pastis, což je nápoj pro pétanque klasický,“ usmívá se s tím, že ani na profi závodech anýzovka nemůže chybět. Na kvalitu hráčů v zemi původu pétanque, Francii, ale Musil podle svých slov zdaleka nemá.
"Tam existují hráči specializovaní na to, aby svou koulí vyrazili košonek. Já jsem rád, když se při vyrážení trefím do ostatních koulí a oni jsou schopni odstřelit i tu malinkou kuličku,“ zlobí se naoko Musil. Druhou součástí úspěchu je pak investice do profesionálních koulí. "Na profi úrovni už vás na hřiště s vybavením ze supermaketu nepustí, koule musí být homologované a mít certifikát. Hráč ale získává jistotu, že jeho sada tří kusů je na zeměkouli ojedinělá,“ popisuje Musil.
Hrají jej malí i velcí
Hlavní kouzlo pétanque podle něj spočívá v tom, že soupeřit spolu mohou opravdu všichni. "V jednom týmu spolu můžou hrát tři generace a na kvalitě to nepoznáte. A stejně tak může slepý hráč skončit v turnaji v první osmičce, to jsem zažil na vlastní kůži. A to jeho soupeři handicap neměli,“ vzpomíná Musil.
Za těch deset let, co se pétanque věnuje, si všímá prezident jihomoravských pétanque klubů i změny ve vnímání tohoto sportu u lidí. "Když jsem začínal, téměř při každém tréninku jsem lidem okolo musel vysvětlovat, o co jde a seznamovat je s pravidly, dneska už se to nestává. Když zajdete do parku, velmi často uvidíte skupinku hráčů,“ uvádí Musil.
Čtěte zítra v MF DNES
Kam vyrazit na pétanque? Jak se pétanque hraje a co je ke hře potřeba? Více informací najdete v pátečním vydání regionálních příloh Brno a Jižní Morava MF DNES.
