Petr Furch řídí velkoněmčický podnik na výrobu kytar spolu se svým otcem...

Petr Furch řídí velkoněmčický podnik na výrobu kytar spolu se svým otcem Františkem, jenž s řemeslem začal už před revolucí. Na své nástroje používají dřevo z celého světa a neustále se snaží hledat nové vychytávky. | foto: archiv Petra Furcha

Žádné fošny, ale jen ty nejlepší kusy. Kytarový mág řeší lak i vlhkost

  • 5
Kvalita kytar z východního bloku, které u nás byly za minulého režimu k dostání, nebyla valná. Proto se nadšený muzikant František Furch už koncem sedmdesátých let rozhodl, že si sestrojí vlastní nástroj. Dnes na jeho výrobky hraje Čechomor i Suzanne Vega.

Nejprve přeměnil starý bubínek na banjo. Svoji zručnost pak vyučený zámečník uplatnil i při výrobě dalších nástrojů. Nejdřív jen pro okruh přátel, v roce 1981 rozjel, tehdy ještě nelegálně, soukromé podnikání.

Do revoluce vytvořil asi stovku kytar, díky kterým si vydobyl pozici prvotřídního nástrojaře. Dnes jeho podnik vyrobí šest tisíc kytar ročně a prodává ve dvaatřiceti zemích světa.

Společnost z jihomoravských Velkých Němčic už prošla generační obměnou a s Františkem Furchem jí dnes šéfuje jeho syn Petr. „Když mi bylo osmnáct, nějaké muzikantské ambice jsem také měl. Brzy jsem ale pochopil, že jako hudebník nemám světu moc co nabídnout,“ usmívá se Petr Furch.

Proto zůstal u rodinného podniku a jako výrobce kytar se osvědčil. Značka Furch má totiž celosvětově zvučné jméno, což dokazuje spolupráce s předními českými i zahraničními hudebními hvězdami. „Třeba s klukama z Čechomoru nebo s Davidem Kollerem máme vzájemně fanouškovský vztah,“ tvrdí Furch.

Z těch zahraničních je to například Suzanne Vega, která se prý netají tím, že hraje exkluzivně na kytary z Furchovy dílny. „Technik z její kapely mi každoročně volá a probíráme spolu nové trendy. Jsou zkrátka muzikanti, kteří vždy, když potřebují něco nového, automaticky se obrací na nás. Když se s hudebníkem dostaneme do této fáze, těší nás to nejvíc. Znamená to, že jsme něco museli udělat opravdu dobře,“ říká Furch.

Na přední desku cedr, na zadní mahagon

Není to jen jedna tajná ingredience, která by dělala zvuk kytar s logem „F“ tak příznačným. Firma, která soustředí výrobu do bývalého mlýna na kraji Velkých Němčic, si získala světové renomé díky postupnému vylepšování každé části procesu vzniku akustické kytary.

Výroba přitom začíná už ve skladu. „Dřevo si necháváme posílat z různých částí světa. Nekupujeme celou fošnu, dostáváme jen kusy v té nejvyšší kvalitě,“ popisuje Furch. Na přední desku používají například cedr nebo smrk ze Severní Ameriky, na luby a zadní desku mahagon z Afriky nebo indický palisandr.

Na chování a životnost kytary má vliv celá řada kroků v průběhu výroby – od správného vysušení dřeva přes vlhkost vzduchu při výrobě předních desek až po vlastnosti laku. Furch proto podniká ve spolupráci se specialisty vlastní výzkumy. Snaží se zjistit například to, jak vylepšit vlastnosti sušení dřeva, aby mělo co nejlepší stabilitu.

Materiál na výrobu předních desek musí také podstoupit jednodenní aklimatizaci na průměrnou vlhkost. „Máme průměrnou hodnotu vlhkosti států, do kterých vyvážíme. Pokud bychom vyrobili kytaru ve třiceti procentech a poslali ji do východní Asie, kde je osmdesát, byl by tam obrovský skok a nástroj by mohl podléhat deformacím,“ vysvětluje pokračovatel známé značky.

„Když člověk brnkne, cítí vibrace v těle“

Další „furchovskou“ specialitou je například žebrování na vnitřní straně přední desky, které se musí rozložit. „V tomto jsme udělali asi největší kus práce. Občas se mě někdo zeptá, jestli nejde jednoduše kytaru rozebrat a žebrování okopírovat. Jde, ale když nezná předpětí nebo vlastnosti desky, nikdy nedosáhne stejného výsledku,“ říká Petr Furch.

Nelze opomenout ani lakování. V této zdánlivě jednoduché úpravě Furch se specializovanou firmou zkoumá, jak udržet tenkou vrstvu laku co nejtvrdší. Snížení vrstvy laku vede k ještě kvalitnějšímu zvuku, jejž kytara dokáže vyloudit. „Lak, jenž používají nábytkáři, je úplně jiný. Nemusí řešit rezonanci, kterou ovlivňuje. My jsme si proto vyvinuli vlastní a průměrnou vrstvu stále ztenčujeme,“ uvádí Furch.

Přestože kytara je starý nástroj, podle Furcha je i v dnešní době kam jeho kvalitu posouvat. „V postupném vývoji vidím naši největší sílu. Mám v hlavě věci, které chci zkoumat dál, pořád je kam stoupat,“ tvrdí podnikatel a dodává, že chce letos otevřít i výzkumné pracoviště.

Akustický zvuk je podle něj stálice. „Vidím to na dnešním popu, který se k němu zase vrací. Akustika je fyzikální jev, když člověk brnkne, cítí vibrace v těle. To je něco, co bude v muzice fungovat i dál,“ podotýká Furch.