Když něhu sneseš přílišnou i tvrdost, když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal, když, sbratřen s davem, uchováš si hrdost a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král, když řekneš: „Svými vteřinami všemi mně, čase, jak bych závodník byl, služ!“, pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi – a co je víc: pak, synu můj, jsi muž!
Tyto verše Rudyarda Kiplinga označil za své nejoblíbenější Miroslav Liškutín, český pilot Královského letectva, jenž s neobyčejnou srdnatostí bojoval proti nacismu.
Dnes už z bývalých českých pilotů RAF žijí jen dva, druhým je brněnský rodák, třiadevadesátiletý generál Emil Boček. Válečný hrdina Liškutín tento týden oslavil 97. narozeniny.
Jasná volba: bojovat za vlast
Rodáka z Jiříkovic nedaleko Brna ovlivnily Kiplingovy verše zjevně na celý život. Na jaře 1939, krátce po nacistické okupaci Československa, sedl Liškutín v Brně na bicykl a odjel do ciziny, protože chtěl bojovat za naše osvobození. A nejlépe jako pilot, jímž se stal už ve svých osmnácti letech. Ze skupiny olomouckých vojenských letců odjel ovšem jako vůbec první a venku nevěděli, co s ním. Chtěl do britského Královského letectva, jenže Anglie nebyla tehdy ještě ve válečném stavu.
Liškutín se tedy rozhodl pro francouzskou cizineckou legii, s níž se dostal do severní Afriky. Francie se ale v červnu 1940 vzdala Hitlerovi. „Tehdy se mi podařilo dostat na polskou loď plující k anglickým břehům,“ vypráví Liškutín ve své knize Vzpomínky jednoho letce. V Anglii se mu pak konečně splnil sen, když po bojovém výcviku na stroji Hurricane přešel na jednomístný stíhací letoun Spitfire a byl převelen k 312. československé peruti.
„Vydržel jsem u ní prakticky celou válku,“ vzpomíná, jak se při svých 131 letech účastnil obrany konvojů nad mořem a doprovodů bombardérů nad Francii, Belgii, Nizozemsko a Německo. Nalétal tak celkem 465 bojových hodin nad nepřátelským územím, čímž se stal jedním z nejvíce nasazovaných pilotů druhé světové války vůbec.
Angličané mu dokonce přezdívali sir Galahad podle postavy ze své mytologie. Proslul totiž neuvěřitelnými kousky. Tak třeba 24. září 1943, když jeho letka zajišťovala ochranu bombardérů nad Francií, zahlédl Liškutín zle poškozený stroj s nizozemskou posádkou.
„S druhým stíhačem jsme se ujali jeho ochrany a doprovodu na mateřské letiště, ale během letu nás napadla trojice německých stíhačů,“ líčí, jak jim nezbylo než odvážným manévrem rozbít německou formaci, při níž pokropil dva z letounů střelami z kanonů a kulometů, takže třetí Němec boj raději vzdal.
Miroslav Liškutín
|
Asi nejznámější příhodou je však ta z 19. srpna 1942 nedaleko francouzského přístavu Dieppe. Tehdy se Liškutín při boji se dvěma německými letouny ostře vyhnul třetímu letícímu za ním a z týlu jej pokropil ze svého kulometu. Jenomže při tom další Němec zasáhl shora jeho. „Vykopl jsem směrovku, zaškrtil motor a zatáhl za výškové kormidlo. Když jsem se podíval vpravo, otřásl jsem se hrůzou – v mém pravém křídle vězela ohromná díra, levé křidélko poškozené, díry v celém letadle,“ vzpomínal Liškutín. S obrovským štěstím však přeletět Kanál dokázal.
Říká se, že podle osudu Miroslava Liškutína stvořili otec a syn Svěrákovi ve svém filmu Tmavomodrý svět postavu Vojtíška, kterého si zahrál Kryštof Hádek.
A znovu do Anglie. Naštěstí
V roce 1942 se letec v Anglii oženil, ovšem když se jeho britské ženě Daphne v roce 1944 narodil syn, jeho otec právě seděl ve svém spitfiru při bojovém letu...
Po konci války se i s rodinou vrátil v srpnu 1945 do Brna. A měl velké štěstí, že po komunistickém puči v roce 1948 neskončil jako většina letců RAF v totalitních lágrech. Stihl odejít zpět do Anglie, kde se stal učitelem létání a komisařem pro přezkušování ostatních pilotů. Působil tak i v africké Zambii.
23. srpna oslavil Miroslav Liškutín 97 let ve svém domku v menším anglickém městě Fareham, kde léta žije a kde bohužel pochoval už i svou druhou, o léta mladší ženu.
„Ještě minulý rok ušel strýček nejméně dvě míle denně,“ vypráví jeho neteř Helena Robinsonová, jež bydlí nedaleko. „A stále je na tom fyzicky poměrně dobře, ačkoliv už si třeba nepamatuje některá data a plete si různé události,“ dodává a líčí, jak před nedávnem usilovala o udělení Řádu bílého lva pro svého strýce u prezidenta Miloše Zemana. „Potkali jsme ho v Mikulově. Ale když jsem viděla, jak tam jde český prezident v rozšmajdaných botách a pomačkaném oblečení, svou snahu jsem vzdala,“ usmívá se Liškutínova neteř.
