Vývěsním štítem ale upomínka na snímek nekončí. Motiv bezstarostného tanečníka prochází celým interiérem, kresba zdobí okna, celou jednu zeď i jídelní lístek a k jídlu nám hrála hlavní filmová melodie.
Recenze restauracíDNES: Řecká restaurace Zorbas www.restauracezorbas.cz Sokolská 4 Brno Hodnocení: 65 % Z jídelního lístku: Taverna potěšila prostředím, všímavou obsluhou a výborným chlebem pita. Ve většině jídel "haprovaly" drobné detaily. Lilkový salát byl nahořklý, zato zapečené makarony bezchybné. |
První bod pro tavernu, za příjemnou a promyšlenou prezentaci. I když doufáme, také ze sympatií k milé a všímavé servírce, že tu nehraje jediné album pořád dokola.
Zatímco hlavní jídelní lístek se striktně drží řecké kuchyně, od jedenácti do tří nabízí Zorbas každý všední den několik českých jídel jako polední menu.
Majitel má toto narušení konceptu nejspíš dobře spočítané, přesto je to z pohledu příznivce středomořské kuchyně škoda.
Vždyť řadu řeckých specialit, jako je gyros, lze připravit jako levný a jednoduchý oběd - a přesto za poledne nezbývá než sáhnout do hlavního lístku.
Sušené bylinky parádu neudělají
Palec nahoru si zaslouží také žravý chléb pita, který doprovodil předkrmy. Byl nadýchaný, jemně ovoněný olivovým olejem a bylinkami a také správně slaný; dva velké kusy přišly na 35 korun. Bohužel zastínil samotná malá jídla na rozjezd.
Tzatziki, rafinovanější řecká alternativa české okurky s kefírem, okouzlilo kvalitním jogurtem, k dokonalosti mu ale chyběly čerstvé bylinky. Kopr a máta, které k tzatziki neodmyslitelně patří, nebyly z předkrmu za 55 korun skoro cítit.
Melitzanosalata, salát z pečených lilků a česneku za 65 korun, byl příliš hořký a špetka sušených bylinek mu k lepší chuti nepomohla. Protože se delikatesa připravuje z celých lilků, není snadné jejich dužninu před přípravou "nechat vypotit" pod vrstvou soli, aby ztratila hořkou pachuť.
Přesto existuje řešení, kterého by se měl kuchař hlavně v době, kdy nejsou kvalitní lilky k dostání, držet: propíchat před pečením baklažán vidličkou a ponořit jej do slané vody.
Velmi chutná byla kuřecí polévka avgolemono za 30 korun, ačkoliv původní recept počítá s větším množstvím rýže i vaječného bílku, díky kterým ji dostanete v Řecku krémovější než v Zorbovi.
Ryby chtěly plavat
Smažené grundle (120 korun) byly obalené v jemném těstě, které v drobných rybkách udrželo šťávu a chuť. I když nejsem odpůrce obloh, u tohoto jídla jsem s ní měl problém.
Kvůli nadrobno nasekané zelenině talíř po pár soustech ztratil jakoukoliv úpravu a hlavně na mrkvi bylo vidět, že v kuchyni čekala nastrouhaná celý den.
Bývalo by také lepší nedat na tip obsluhy a místo pity si jako přílohu objednat hranolky s tatarkou, protože si lehce kořeněné grundle přímo říkaly o máčení v nějakém dipu.
Bezchybné bylo pasticio. Po této velké kostce zapečených makaronů s masovou směsí a bešamelem za 110 korun by se i statný Řek Zorba sotva postavil, natož aby se pustil do tance sirtaky. Dezert se do nás při nejlepší vůli už nevešel.
Nabízí se srovnání s řeckou restaurací Pontos (recenzi restaurace Pontos čtěte zde), kterou jsme recenzovali před třemi měsíci. Tam jsme za stejné ceny jedli identické či velmi podobné pokrmy, kterým na rozdíl od Zorby nechybělo k dokonalosti nic, s výjimkou nahřátých talířů - a to byl únor, kdy se čerstvé suroviny pro středomořskou kuchyni shánějí zatraceně těžko.
Kromě nahořklé lilkové pasty ale není žádná výtka vůči taverně zásadní. Návyková pita, chutné pasticio, pozorná obsluha a uvolněná atmosféra sice na nejvyšší mety nestačí, nad průměr ale Zorbas tahají bezpečně.
