"Díky speciálním filtrům se nám podařilo odřezat bílé světlo v koróně a získat obraz iontů třináctkrát ionizovaného železa (zelený snímek). Máme baterii přístrojů, které umí ukázat i další typy iontů. A každý z nich vzniká v jiné teplotě. Jeden ve dvou milionech kelvinů, jiné v osmi stech tisících. Pomocí těchto snímků se daří postupně sestavovat teplotní mapu sluneční koróny," vysvětlil záměr focení vedoucí české části expedice Miloslav Druckmüller.
Ta byla rozdělená na dvě části. Jedna jela do Číny, kde v době zatmění zuřila průtrž mračen. Nešťastní vědci zde nevyfotili vůbec nic. Na atolu Enewetak se to nakonec podařilo, i když do poslední chvíle akci komplikovalo horké a vlhké počasí.
Atol Enewetak na Marshallových ostrovech, odkud jedna část expedice (Miloslav Druckmüller, Karel Martišek) fotila zatmění.
Miloslav Druckmüller a Karel Martišek těsně po zatmění Slunce. Přístroj vedle nich je takzvaná paralaktická montáž, která díky optickému vybavení přesně sleduje pohyb Slunce po obloze v době zatmění.
"Den předtím nám přestala fungovat paralaktická montáž (na jednom ze snímků). V noci se ochladilo asi na třicet stupňů a vevnitř zkondenzovala voda. Tubus, co váží metrák, jsme odnesli dovnitř a po tříhodinovém souboji se nám podařilo ji fénem vysušit. Pak jsme ji už radši nevypnuli a od té doby fungovala bezchybně," vyprávěl Druckmüller.
Dobrodružství však ještě nebyl konec, v den zatmění se o něj postaralo ve středu Tichého oceánu dost proměnlivé počasí. "Deset minut před zatměním byla obloha jasná, ale jakmile začalo, překryl Slunce velký cumulus. Naštěstí bylo zatmění dost dlouhé (5 minut a 41 sekund) a mrak mezitím odešel," usmíval se matematik, který se k focení Slunce dostal jako amatér. Své první zatmění fotil v Maďarsku s dřevěným stativem.
Hledají hranice "pozemské" matematiky
Na tiskové konferenci ve čtvrtek prozradil, že právě včera odeslal k publikaci článek, založený na dosavadním zkoumání fotografií zatmění (obrázky, které jeho tým prezentuje - jeden z nich se nedávno ocitl na titulní stránce prestižního vědeckého časopisu Nature - vznikají pomocí speciálního matematického programu kombinací stovek snímků).
"Matematické teorie, které platí na Zemi, mají omezenou platnost. Například teplota je statistická veličina, která je založená na rychlosti pohybu atomů, které do sebe narážejí. Jenže v určité vzdálenosti od Slunce je prázdný prostor, vakuum dokonalejší, než jsme schopní vytvořit v našich podmínkách. Žádné částice, které by do sebe narážely, tam skoro nejsou. Teplota tam tak nemá smysl a i použití termodynamiky proto postrádá smysl. Nám se asi podařilo najít hranici, kde 'pozemský' matematický model končí. A ta hranice je klíčový údaj, aby se mohla vytvořit matematická teorie vně této hranice," uvedl Druckmüller.
Za rok budou fotit znovu
Podle něj je tato hranice daleko blíže, než se dřív myslelo. Tím ve vědě vznikala řada paradoxů, které si lidé nedokázali vysvětlit. Hranice, kterou určil Druckmüllerův tým, se nachází někde mezi 0,7 až 1,4 milionů kilometrů od Slunce.
"Pro každý druh iontu je ta hranice ale jinde," podotkl vědec. A právě detailnímu rozložení osmkrát, devětkrát, desetkrát ionizovaného železa se bude jeho tým věnovat nadále.
"Příští rok už jsme opět přizvaní k mezinárodní expedici," dodal Druckmüller.
Příští úplné zatmění Slunce se bude konat v červenci 2010, fotit se bude zřejmě opět odněkud z ostrovů v Tichém oceánu.
