Lexová čelila téměř rok trestnímu stíhání, které nakonec státní zastupitelství zrušilo jako neopodstatněné. Radikálně jí to změnilo život. Nemohla spát ani se normálně najíst, kolegové v práci se na ni dívali „skrz prsty“, dokonce se pak raději začala vyhýbat lidem.
Rozhodla se proto své jméno očistit, protože postup policistů považovala za nestandardní. I kvůli tomu, že ji například v poslední den promlčecí lhůty odvedli z kanceláře starosty na výslech.
Soudy daly Lexové za pravdu a přiřkly jí odškodné 150 tisíc korun, které jí musí vyplatit stát.
„Trestní stíhání žalobkyně neslo od počátku znaky šikanózního postupu policie vůči ní,“ konstatovala soudkyně hodonínského okresního soudu Olga Houžvičková.
Tento verdikt nově potvrdil také Krajský soud v Brně, rozsudek je tak pravomocný. Pro Lexovou je rozhodnutí zadostiučiněním. Sama se kvůli napjaté situaci raději už loni rozhodla z hodonínského stavebního úřadu odejít.
„Jsem ráda, že se prokázalo, že jsem neporušila zákon. O peníze mi nešlo. Chtěla jsem jen, aby soudy očistily moje jméno,“ poznamenala k verdiktu Lexová.
Radnice přišla o miliony
Za celou kauzou stojí problém, s nímž se hodonínská radnice potýká už devět let a kvůli kterému utopila z městského rozpočtu miliony korun, jež už nejspíš nikdy nezíská zpět.
V roce 2009 nechalo město zdemolovat dvě budovy v havarijním stavu, a sice hotel známý jako 271 lůžek a bývalý objekt lidové školy umění. Obě stavby ale patřily českorakouské firmě Freizeit und Urlaubsanlagen, která odmítla náklady na demolici ve výši 28 milionů zaplatit. Tvrdí totiž, že radnice na ni neměla právo.
Zodpovědnost za tento neuvážený krok si mezi sebou od té doby přehazují politici i úředníci. Okolnostmi kolem demolice zmíněných budov se začali zabývat také policisté. A v roce 2013 začali stíhat právě Lexovou. Domnívali se, že úřední rozhodnutí o bourání vydala unáhleně a nezákonně, a radnici tak způsobila škodu 28 milionů korun.
Lexová ale od začátku tvrdila, že obě budovy nechala poslat k zemi městská rada, aniž by řádně počkala na konec řízení o odstranění staveb.
Nebyla prokázána vina? Nic výjimečného
Právě proto, že stíhání Lexové bylo v této věci zcela absurdní, soudy rozhodly o odškodnění. Podle soudkyně Houžvičkové muselo být od začátku jasné, že tehdejší vedoucí stavebního úřadu v této věci zákon neporušila.
Trestní stíhání se navíc táhlo přes deset měsíců. Kvůli tomu se u Lexové stupňovaly problémy v osobním i pracovním životě.
„Byla v roli veřejně činné osoby a její vnímání ze strany veřejnosti se zhoršilo, situace měla dopad na její obraz v očích četných kolegů na pracovišti,“ konstatoval okresní i krajský soud. Navíc byla vystavená lynči v internetových diskusích, kde se objevovaly četné nevhodné příspěvky.
Soudy se také pozastavily nad situací, kdy si pro Lexovou přišli kriminalisté až na městský úřad.
„Měla se dostavit na schůzku k tehdejšímu starostovi, nicméně namísto toho byla bez předchozího předvolání odvezena k výslechu na policii, navíc v poslední den promlčecí lhůty,“ píše se v odůvodnění rozsudku. I tento konkrétní postup soudy utvrdil v tom, že policisté nepostupovali standardním způsobem.
MF DNES oslovila policii, aby se k rozsudku vyjádřila. Do uzávěrky ale nezareagovala.
Přestože se v rozsudku hovoří o šikaně právě ze strany policistů, nikdo se tím zřejmě zabývat nebude.
„V tomto případě jsme neprověřovali, zda orgány činné v trestním řízení chybovaly, nebo ne, protože k tomu nebyl důvod. Zahájení trestního stíhání bylo zkrátka v této kauze v pořádku, ale neprokázalo se. Jinými slovy, nakonec skončilo jinak než rozhodnutím o vině, což ale vůbec není výjimečná záležitost. Samo o sobě to nicméně zakládá odpovědnost státu na náhradu škody,“ poznamenala Tereza Schejbalová, mluvčí ministerstva spravedlnosti, po kterém poškození v takových případech odškodné vymáhají.
Podle právničky Ligy lidských práv Zuzany Candiglioty se už dříve diskutovalo o tom, že by v takových případech měla být škoda vzniklá státu vymáhána po osobách, které pochybily, u Lexové tedy po policistech. Zákon v tomto znění ale dosud schválený nebyl.
