Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Polistopadový šéf rozvědky Zeman byl v disentu krysařem a hlemýžďářem

  9:17aktualizováno  9:17
Jako disident vystřídal vystudovaný přírodovědec biolog Petr Zeman několik zajímavých zaměstnání. "Pracoval jsem jako kanalizační dělník-krysař nebo jako hlemýžďář v zemědělském družstvu," zmiňuje své disidentské posty polistopadový ředitel civilní rozvědky Zeman.

Petr Zeman v srpnu 2008

Letos dvaašedesátiletý doktor přírodních věd dostudoval v roce 1970 biologii na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně, kde žije po celý svůj život.

disidenti jižní moravy

Ke dvacátému výročí listopadu 1989 připravila brněnská redakce MF DNES unikátní seriál o disidentech jižní Moravy.

Jana SoukupováČtěte seriál od bývalé brněnské disidentky a nyní redaktorky MF DNES Jany Soukupové.

"V roce 1967 mohli studenti kromě jediného oficiálně do té doby povoleného Československého svazu mládeže zakládat různé spolky. Takže na filozofické fakultě založili Spolek přátel filozofické a my na přírodovědě Spolek přátel přírodovědecké fakulty. Jako člen Brněnského studentského centra jsem byl tedy u demontáže ČSM," vzpomíná na své první angažmá Petr Zeman, který se tehdy seznámil s liberálními komunisty Ludvíkem Kavínem a Jaroslavem Šabatou, oběma později pronásledovanými.

"Zvláště se Šabatou jsme tehdy vedli nesmírně zajímavé hovory dlouho do noci, už tehdy to byl charismatický člověk a mimochodem také idol všech studentek," dodává Petr Zeman, který se velmi spřátelil i s dětmi Jaroslava Šabaty, nejvíc s nejstarším Václavem, který však v roce 1978 emigroval do USA.

"Jako přítel Šabatovy rodiny jsem byl vlastně uveden do oné pozdější velmi slušné disidentské společnosti," chválí si Petr Zeman, který po skončení vysoké ještě dva roky stihl pracovat jako výzkumník v Československé akademii věd.

Jenomže poměry se neodvratně řítily směrem k normalizaci, takže po dvou letech si režim vzpomněl na Zemanovo angažmá ve studentském hnutí mezi léty 1966 až 1969. A z vědecké pozice na akademii ho při neblaze proslulých normalizačních prověrkách, kdy Zeman prohlásil, že nesouhlasí ve vstupem sovětských vojsk v srpnu 1968, vyrazili.

Petr Zeman v roce 1979

Nejdříve do vesničky Studenec, kde mu v hlubokých lesích ještě dovolili zkoumat hlodavce. Pak ale zavřeli Šabatovic rodinu spolu se zhruba padesáti sympatizanty, kteří roznášeli letáky vyzývající k bojkotu voleb kandidátů Národní fronty, a Petra Zemana vyhodili i z "myšího" výzkumu uprostřed lesů.

Služba v kanálech

"Tehdy jsem se na pár týdnů schoval v blázinci, jak jsme to tehdy také praktikovali," líčí svou další životní pouť Petr Zeman, který pak působil doslova v brněnských kanálech jako takzvaný "krysař", který deratizoval čili trávil potkany a čistil lidem ucpané odpady.

"V letech 1972 až 1973 jsem v kanálech potkal také opravdovou lidskou spodinu alkoholiků a propuštěných kriminálníků, zažil jsem tedy onen první tvrdý náraz normalizace, jak o něm píše Ivan Klíma. Ale životní zkušenost to byla skvělá, navíc jsem tehdy přečetl asi nejvíc knížek v životě," vybavuje si lepší stránky normalizačních chmur Petr Zeman, který se v té době oženil, měl dvě děti a v disentu pomáhal hlavně s rozmnožováním knih, různých samizdatů a s jejich distribucí.

"Měl jsem malou dílničku s několika písařkami, které pro mne samizdat opisovaly. Knížky z exilového nakladatelství od Škvoreckého jsem rozmnožoval fotograficky. V našem bytě hlavně nedisidentskému publiku předčítali své práce zakázaní spisovatelé, které mi dohodil Jiří Müller. Podepisoval jsem také různé petice, se kterými za mnou mí disidentští přátelé přišli," dodává Petr Zeman, který se nejvíc bál postihů po podpisu protestu proti uvěznění hudebníků z Plastic People of The Universe, zatímco největší hon vypukl až po Chartě 77, která se mu při podepisování zdála pro režim naopak daleko méně nebezpečná.

Hlemýžďář

"Od roku 1974 jsem pracoval v JZD Brno-Tuřany, jehož osvícený předseda Steiner měl tak dobrou pozici u stranických orgánů, že mohl přijímat i nejrůznější podvratné živly mého typu," popisuje začátek svého postu "profesionálního hlemýžďáře" Zeman.

"Stal jsem se vedoucím hlemýždí farmy, tedy exkluzivní přidružené výroby, díky své ženě, která pracovala se ženou pana předsedy v dětské nemocnici, byť má paní kvůli mně samozřejmě na nejnižší možné příčce," přibližuje zakladatel hlemýždí farmy, který však kromě akademických znalostí a laických receptů "ze čtvrté cenové skupiny" žádné praktické zkušenosti s chovem hlemýžďů neměl.

Petr Zeman v srpnu 1979

"Takže následující tři roky mi hlemýždi houfně hynuli, neboť recepty použitelné v malém na zarostlé zahradě nejsou možné na výměře mnoha desítek arů. Šneci nesnášejí koncentraci a jejich velkochov, který by zajímal velký podnik, prostě není možný," poučila praxe Petra Zemana.

"Ovšem ve chvíli, kdy jsem vyprodukoval první hlemýždě, které by bylo možné, byť nepříliš výhodně, vyvézt do zahraničí, přišla navíc sněhová kalamita, která pohřbila celou moji hlemýžďárnu. Na konci roku 1976 jsem měl tedy za sebou tři roky neúspěšného mrhání družstevními prostředky na nerealizovatelný sen - a v té době jsem podepsal Chartu," dokresluje konce své chovatelské anabáze Petr, kterému mohli celou akci přišít jako hospodářskou trestnou činnost.

"Státní bezpečnost to naštěstí nenapadlo, neboť tehdy postupovala po sektorech: nejdříve šla po lidech ze školství, pak po odborných pracovnících a tak dále. Jenže já jsem byl jenom dělník - technik, a navíc předseda družstva Steiner, který byl pochopitelně komunista, dokázal dohlížející estébáky zahrnout takovou škálou protislužeb, že jeho lidi nechali jakžtakž žít," zmiňuje další nečernobílé propojení opozice s tehdejšími funkcionáři Zeman.

"Takže když tlak StB zesílil, hodili mě v tuřanském JZD do skladu jako dělníka, a když polevil, mohl jsem tam dělat laboranta. A tak to potom šlo celých čtrnáct let až do převratu. Dokonce se za mě předseda zaručil a počátkem 80. let jsem si mohl udělat postgraduál na Univerzitě Karlově," končí popis své předlistopadové pracovní pouti Petr Zeman, který byl i mezi nejprostšími dělníky oblíbený a dodnes si chválí, že ho tento život naučil pohybovat se volně "mezi akademickým prostředím a čtvrtou cenovou".

První signatář Charty

Svou roli v brněnském disentu Petr Zeman vždycky zlehčoval, i když patřil ke zcela prvním jednadvaceti brněnským signatářům Charty 77, kteří tento dokument podepsali v prosinci 1976.

"Takové tóčo, které pak vypuklo 8. ledna 1977, kdy nám přišli v noci udělat domovní prohlídku, jsem opravdu nečekal," tvrdí Petr Zeman, který tehdy se ženou a dvěma dětmi žil v jednopokojovém bytě, kde estébáci za přítomnosti "dohlížitelky z lidu" v osobě sousedky šátrali i pod postelemi se spícími dětmi, dokud otce rodiny neodvezli do Bohunic k výslechu.

Petr Zeman na společné fotografiie emigrantů v Gönyü v srpnu 1988

"Od té doby jsem byl puncovaný, ale považuju se za disidenta až tak ve třetím pořadí," soudí s obvyklou skromností Petr. "Dostal jsem se k disentu vlastně jen z důvodů svědomí, když mé kamarády režim tolik dusil. Proto jsem taky podepsal Chartu, i když, jak říká Milan Uhde, jsme tehdy stáli ve vodě, co nám byla po ústa - a stáli jsme v ní na špičkách," připomíná výrok dalšího brněnského disidenta Petr Zeman.

Jako nestranický člověk bez sklonu k jakékoliv ideologii nebyl chartista Zeman nikdy členem žádné strany, což mu vydrželo i po listopadu 1989. "Nepatřil jsem navíc ani k žádné disidentské skupině, nebyl jsem katolík ani evangelík, exkomunista či spisovatel, vlastně jenom student s průšvihy," tvrdí Petr Zeman, který si však uvědomuje, že právě od něho získal brněnský disent jeden ze svých základních rysů, který koncem 80. let vedl mimo jiné k založení unikátní opoziční iniciativy známé jako Brněnské fórum.

"Ze shromáždění tohoto předlistopadového fóra v Kohoutovicích jsem vezl pár kamarádů a byl jsem tou atmosférou tak nadšený, že jsem se vyboural a rozbil jsem auto," vzpomíná Petr Zeman, který už v raných sedmdesátých letech díky svému přírodovědeckému vzdělání nasměroval brněnský disent k ekologickým záležitostem jako k nosnému politickému tématu. Tento rys v unikátní cestě brněnského disentu k propojení s většinovou "šedou zónou" skutečně výrazně převážil nad všemi ostatními tématy. Díky tomu se k jihomoravské opozici výrazně přiklonily také místní buňky Svazu ochránců přírody i mladí brněnští architekti, studenti a umělci.

Když se střídá menší zlo s tím větším...

Petr Zeman s emigranty v roce 1988V listopadových dnech se stal Petr Zeman osobním asistentem Jaroslava Šabaty. Když ho pak nahradila Hanka Holcnerová, vedl od konce roku 1989 až do března 1990 se "zeleným" Vladimírem Matouškem brněnské Občanské fórum, které se z Cibulkou anektovaného původního sídla na Mečové (ze Staré radnice) přesunulo do pátého patra domu na Jakubském náměstí. "Později zde sídlilo hnutí Duha," připomíná "zelené" kořeny podstatné části brněnské opozice Petr Zeman.
V dubnu 1990 však bylo potřeba provést prověrky příslušníků bývalé Státní bezpečnosti a Petr Zeman k tomu byl delegován brněnským parlamentem OF. Vybudoval tedy za tím účelem městskou prověrkovou komisi, zatímco Jiří Müller vedl komisi krajskou. Na podzim 1990 se Zeman stal ředitelem krajské pobočky kontrarozvědky (pozdější Bezpečností informační služby - BIS), takže na její podobu měl mezi lety 1990 až 1998 nezanedbatelný vliv.
"Pak jsem trošku zlobil nadřízené, takže jsem se stal jen zástupcem ředitele," vzpomíná Petr Zeman, který v letech 1998 až 2001 přešel na post ředitele Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI), české civilní rozvědky. Na jaře 2001 však vážně onemocněl, odešel do invalidního důchodu a dnes vyučuje zpravodajsko-bezpečnostní problematiku na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. V tomto oboru také publikuje a působí jako konzultant.
"Lidé, kteří prošli přátelským tolerantním prostředím brněnského disentu, se často neuměli srovnat s tím, jaké názorové rozdíly mezi nimi po změně poměrů vypukly," soudí Petr Zeman. "Já jsem velký skeptik, takže už nadšená atmosféra listopadových náměstí mne ponoukala k úvahám, kde ti lidé byli dva týdny předtím - a kde asi budou pár týdnů potom. Ale nechci jen lkát, i když i já jsem byl v lecčems naivní. Snad jsme jen my z jižní Moravy měli výhodu v té trošce průpravy z rakouské televize ORF, která se tu dala chytit. Takže když jsem se už před revolucí díval na rakouský parlament, bylo mi jasné, že se tam jen střídá menší zlo s tím větším. Lidské přirozenosti jsem možná proto rozuměl trošku víc, takže jsem dodnes smířlivější. Někteří mě proto považovali za kryptokomunistu a obránce komunistů," usmívá se Petr Zeman.






Hlavní zprávy

Další z rubriky

RegioJet testuje nové vagóny Astra.
Lidé jsou unavení z uzavírek a výmolů na D1. Raději volí cestu vlakem

Počet cestujících vlakem mezi Brnem a Prahou se od roku 2010 téměř ztrojnásobil. Může za to konkurenční boj mezi Českými drahami a RegioJetem, ale hlavně...  celý článek

Policisté na tísňové lince 158 měli ze zlovolných telefonátů těžkou hlavu.
Policisté hledali spoutanou holčičku v autě, její únos však byl výmysl

Vymyšlenou historkou o únosu zaměstnaly dvě školačky policisty v Hodoníně, kteří na základě jejich svědectví hledali auto se spoutanou holčičkou. Ve výpovědích...  celý článek

Speciální laboratoře splňuijí nejpřísnější požadavky na čistotu. Vědci v nich...
Z Brna do vesmíru. Kosmická agentura pomůže s rozvojem supertechnologií

Vesmírní vědci se začnou angažovat také v Brně. V rozvoji nových technologií pomůžou firmám v kraji. Ty se už teď můžou pochlubit zajímavými objevy – třeba...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.