. Co dnes dělajíbrněnští fotbaloví mistři Miroslav Bureš: Někdejší ofenzivní záložník je dnes učitelem Základní školy Herčíkova, zaměřené na házenou. Učí zeměpis, tělocvik, plavání. Jan Kopenec: Šikovný útočník prodělal infarkt a operaci se srdcem. Pracoval jako dispečer dopravy pro pivovarskou firmu, nyní je v invalidním důchodu. Vítězslav Kotásek: Motor mistrovské zálohy je rovněž nemocný, měl problémy s trombózou, prodělal operaci srdce. Je v invalidním důchodu. |
Na poslední kolo proti Dukle přišlo za Lužánky přes 40 tisíc fanoušků. Zbrojovácké prapory vlály všude.
"To bylo strašně krásné. Lidi za námi vypravovali autobusy z celé jižní Moravy a všude za námi jezdili," vzpomínal před dvěma týdny v Bosonohách Masopust.
Z Trnavy se pak večerem vracela nekonečná kolona šťastných fandů. Za neopakovatelným úspěchem stál právě Josef Masopust.
"Ale už přede mnou Franta Havránek dal tenhle tým dohromady. Já jsem pak kluky naučil beze strachu útočit," povídal trenér.
A to se projevilo tak, že doma Zbrojovka ztratila až v posledním kole. Do té doby válcovala všechny soupeře i díky kanonýru Karlu Kroupovi.
"Říkal jsem mu, Karle, já tě potřebuju ve vápně, abys dával góly," připomněl Masopust. A Kroupa jeho přání plnil dokonale.
Mistrovská generace vydržela ještě následující dva roky. O rok později bylo Brno třetí, pak druzí. Masopustův útočný rukopis byl citelný.
"V padesáti s námi ještě na tréninku hrál. A většinou v týmu, který vyhrál. A když nám něco ukazoval, nemohl pochopit, že to třeba nedokážeme," pravil uznale Kroupa.
Jenže když držitel Zlatého míče z roku 1962 odešel, Brno se zřítilo dolů. A už v roce 1983 sestoupilo do druhé ligy. Definitivně se dokázalo mezi elitu vrátit až o devět let později.
V 90. letech zažilo návrat fanoušků za Lužánky a v roce 1995 dokonce zisk bronzové medaile v lize. Teď dává fanouškům novou naději na zlaté časy majitel klubu Roman Pros.
"V roce 2011 by se měl tým vrátit za Lužánky na nový stadion. A chtěli bychom pokřtít titulem," staví si smělé cíle.
První podnik, kam mistři Československa zapadli, byla kavárna Bohéma v Janáčkově divadle.
"Tam jsme to měli zamluvené. No a pak jsme pokračovali autobusem do nočního klubu Bolero pod Sputnikem (dnešní KFC na náměstí Svobody - pozn. red.)," vypráví obránce mistrovského celku Jan Klimeš.
Oslavy pak pokračovaly ještě další dny a možná i proto v závěrečném kole Brno podlehlo na stadionu za Lužánkami pražské Dukle 0:1.
"Životosprávu jsme ten poslední týden opravdu nedrželi," přiznal tehdejší hráč Karel Jarůšek.
. Janečku zbožňovaly davy. Dnes je nezvěstnýJeho příběh měl být ze všech brněnských mistrů z roku 1978 ten nejzářivější. Místo toho je ale ten nejtruchlivější. Petr Janečka byl ve své době fotbalový virtuóz, miláček tribun. Dnes o něm jeho kamarádi a tehdejší spoluhráči nemají žádné zprávy. Ty poslední hovoří o trudném životě bezdomovce. "Zaslechl jsem, že snad přespával ve starém autě," sděluje obránce mistrovské Zbrojovky Jan Klimeš.
A opravdu. Drzý mládenec si rychle podmanil brněnské fanoušky. Ti se prý dokonce dělili na ty, kteří víc zbožňovali legendárního Karla Kroupu, a na ty, kterým uhranula mladá raketa z tehdejšího Gottwaldova. Kroupa byl s 20 zásahy nejlepším střelcem ligy, ale Janečka mu zdatně sekundoval - trefil se třináctkrát. Znáte-li jakoukoli informaci o dalším osudu Petra Janečky, napište ji prosím e-mailem na adresu robin.krutil@mfdnes.cz "Měl vynikající střelu bez nějakého velkého nápřahu, velmi překvapivou. A také tvrdou a přesnou," popisuje další z brněnských mistrů Karel Jarůšek. "Ale hlavně byl velmi rychlý a průbojný. Dělal totiž i atletiku." Janečka navíc rychle zapadl i do brněnské kabiny. "Byl to pohodář, srandista, dobrý kamarád. Bydleli jsme spolu dokonce v jednom baráku v Bohunicích," líčí další z opor Zbrojovky Josef Mazura. Zázračný Janečkův příběh ještě gradoval, když právě on vstřelil památný gól v Trnavě, který ze Zbrojovky udělal mistra. Kariéra nadaného hráče i nadále pokračovala strmým tempem. Po pádu Zbrojovky do druhé ligy zářil v pražských Bohemians, nasbíral 39 startů za reprezentaci. Tuhle cifru z brněnských hráčů překonal až včera na Euru Jan Polák. Jenže konec Janečkovy kariéry uspíšily žaludeční vředy a po něm se jeho šťastný příběh zaseknul. Vlastně úplně převrátil. "Nezvládl to. Měl problémy s automaty," říká smutným hlasem Klimeš. Dnes prý Janečka žije ve Zlíně. Víc o něm jeho brněnští kamarádi nevědí. "Já ho naposledy viděl loni v dubnu," sdělil Mazura. "Nyní je pro nás vlastně nezvěstný, marně ho hledá i Nadace fotbalových internacionálů. Kdyby o něm někdo předal jakoukoliv zprávu, budu mu velice vděčný," povídá Jarůšek. |
Skvělý útočník Janečka měl přitom namířeno k fotbalovým hvězdám. Do Brna přišel v létě 1977 jako teprve devatenáctiletý mladík. Ale netrvalo dlouho, než se otrkal. "Ze začátku měl potíže, v interpoháru se mu nedařilo, ale trenér Masopust ho podržel," vzpomíná Klimeš. "A to se mu vyplatilo. Měl čuch, že z toho kluka může něco být."
Střelec Kroupa: Lidé poznávali spíš moje auto
Pokud máte vybrat jeden symbol mistrovské jízdy brněnské Zbrojovky před třiceti lety, je to jednoznačná volba: Karel Kroupa. Idol fanoušků a kanonýr, který byl v mistrovské sezoně s 20 góly nejlepším šutérem ligy.
"Ale nebylo to jenom o mně nebo o Janečkovi, který dal 13 gólů. Bylo to hlavně o středovce Pešice - Jarůšek - Kotásek, která dokázala vyprodukovat skoro dvacet gólů. Naše mužstvo bylo neskutečně ofenzivně laděné," vzpomíná dnes osmapadesátiletý Kroupa na sezonu, která vešla do dějin brněnského fotbalu.
A kterou dosud pokračovatelé tehdejší Zbrojovky nedokázali zopakovat.
. Karel Kroupaco o něm stojí v Kronice českého fotbalu "Brno mělo několik velkých fotbalistů, Karel Kroupa však dal snad na všechny z nich postupně zapomenout. Od podzimu 1971 do léta 1982 se s neochvějnou jistotou podílel na aktivní střelecké bilanci Zbrojovky, především však v 263 ligových zápasech sám 118 gólů nastřílel (ve čtyřech sezonách 1976 – 1980 plných sedmdesát!). Ač robustní postavy, nelámal mordami tyče, byly to spíše technické střely, které v mnohých případech rozhodly o osudu utkání. Nikdy nevládl mimořádnou kondicí, nikdy nedokázal hrát naplno celý zápas, přesto se navždy zapsal do historie brněnského fotbalu. Když se však k ubývající formě přidaly problémy se životosprávou, dostává dvaatřicetiletá legenda nabídku odejít." |
Asi myslíte třicet roků od toho titulu.
Správně. Zmocňuje se vás při kulatém výročí nostalgie? Vzpomenete si teď častěji na nejslavnější událost brněnského fotbalu?
Normálně až tak často nevzpomínám, ale letos byly dvě takové akce, kterých se zúčastnil i (tehdejší trenér) pan Masopust a řada hráčů, kteří působili v Brně. Takže si společně zavzpomínáme na to, co se stalo před těmi třiceti lety.
Kdy vás vlastně v památné mistrovské sezoně napadlo, že byste mohli opravdu vyhrát titul?
Kolektiv se zformoval za trenéra Havránka, pak přišel pan Masopust, který z defenzivního záložníka Karla Jarůška udělal ofenzivního. Přišel také Karel Dvořák, z Jablonce se vrátil Kopenec a ze Zlína přišel i devatenáctiletý Janečka, který hned v první sezoně dal 13 gólů. Takže mužstvo bylo vhodně doplněné. A hlavně se změnila myšlenka, za pana Havránka to byla spíš defenziva, zatímco za pana Masopusta jsme měli výbornou ofenzivu.
Přesto: napadlo vás, že celou ligu vyhrajete?
Během podzimu se povedlo hodně vítězství, vedli jsme a hráče to v hlavách napadlo. Byli jsme si vědomi síly mužstva a po podzimu jsme o titulu už určitě přemýšleli.
Jaký je váš největší zážitek z mistrovské sezony? To, že jste o tři góly porazili Spartu i Slavii, nebo rozhodující výhra v Trnavě?
Nejlepší zážitek byl asi v té Trnavě, kde jsme titul získali. Pak jsme si to sami trošku pokazili, včetně mě, protože jsem neproměnil penaltu, v tom posledním zápase s Duklou. Tam by si diváci zasloužili, abychom ten titul potvrdili.
Ale týden po slavné výhře v Trnavě prý byl z pohledu mužstva hodně divoký.
Určitě to bylo hodně uvolněné. Tohle by asi jakýkoliv trenér těžko uhlídal.
Vaším trenérem byl Josef Masopust, držitel Zlatého míče z roku 1962. Jak jste se dívali na takovou legendu?
On nám i ve svém věku, kdy se blížil k padesátce, pořád na hřišti ukazoval, co umí. Po té fotbalové stránce jsme ho museli maximálně respektovat.
Vy jste byl ve své době velká osobnost, v mistrovském ročníku jste nastřílel 20 gólů. Jak tehdy vypadal život fotbalové hvězdy, poznávali vás lidé?
Oni spíš poznávali moje auto. Měl jsem v té době fordku, která byla po městě známá. Sláva a popularita tam určitě byla, protože fotbal i hokej v Brně byly velice kvalitní, takže sportovci byli i třeba v basketu známější a populárnější než dnes.
Jak to v té době bylo s penězi? Vy jste byli zaměstnanci Zbrojovky.
My jsme byli zaměstnanci na technickém úseku v národním podniku Zbrojovka Brno. Tam bylo včetně několika basketbalistů asi dvacet pět okének, které fabrika platila. To stejné bylo u hokejistů v Zetoru. Byl to ten skrytý profesionalismus.
Ale předpokládám, že na rozdíl od dnešních hvězd jste si nevydělali na celý život.
Mělo to své určité výhody. Ale strop tam byl do tří tisíc korun, víc se nevydělávalo. Byli jsme víceméně odkázaní na prémie ze zápasů, tou dobou bylo za vítězství asi 800 korun.
Po kariéře jste dlouho dělal manažera brněnského klubu, krátce i Drnovic. Co děláte nyní?
Teď se věnuju svým obchodním záležitostem, mám obchod v IBC. Se sportem nemám nic společného a už nechci nikdy mít. Jako hráč jsem v něm strávil spoustu let, k tomu patnáct let funkcionaření. To už je tak akorát.
