Album, které vyjde 26. června u Indies Scope Records, dostalo do vínku dobrý zvuk i netradiční nápady, kdy se kapele do jediné skladby daří vecpat divoké elektro, popové refrény i ozvuky lidovky, aniž by to působilo uměle.
Muzikantskou sílu tria Jura Hradil (klavír, hammondky), Miloš Rejsek (vokály) a Martin Čech (bicí, perkuse) a hostujících trumpetistů Marka Steyera a Tomáše Pavla se producentovi Dušanu Neuwerthovi podařilo vměstnat do příjemné letní desky s chytlavými melodiemi, která díky svým chytrým kompozicím neomrzí ani na další poslech.
Lesní zvěř má netradičně rozdělené role - zpěvák tu není frontmanem, který by ze skladeb vyčníval, naopak nástroje všech jsou rovnocenné. Na desce se písně pomalé i rychlé, "hitovky" i "instrumentálky" střídají tak šikovně, že působí jako podařený celek. Jako soundtrack k nezávislé road movie s rozjetým začátkem, komplikacemi uprostřed i spokojeným "dojezdem".
Písničkovost některých skladeb na desce ještě silněji než naživo upomíná na další brněnskou skupinu Swordfishtrombones, jejíž některé členy (a producenta desky) oba projekty sdílejí. Ať už je to otvírací píseň s hitovým potenciálem 21st, v níž Rejsek do pianového jazzu a drum'n'bassových beatů svým slam poetry připomínajícím odsekáváním soupeří o pozornost s trumpetou, divoká dvojka Dusty Roads nebo netradiční Gotcha s výrazným pianem a tempem z "videoher".
Rozjímavost skladeb jako Voda naopak náladou připomene žánrově spřízněné, ač o poznání slavnější Cinematic Orchestra, jimž před třemi lety Lesní zvěř předskakovala. A závěrečná Hostýn nabídne po té rychlé jízdě zchlazení, kdy se jemné downtempo překlopí do lehce halucinogenní lidovky. Road trip je u konce.
K novým skladbám skupina slibuje i nové videoklipy, a fanouškům nezbývá než se těšit na živé představení desky. Ostatně, Lesní zvěř si vždy zakládala na tom, že její koncerty jsou spíš multimediální happeningy, o čemž svědčí i spolupráce s videoartovými tvůrci jako Federico Diaz nebo David Možný.
