Zvlášť nyní, kdy mistrovství světa silničních motocyklů nabere ďábelské tempo a za tři víkendy stihne tři závody. "Vykládání a nakládání materiálu je samozřejmě ta méně oblíbená část naší práce, ale udělat se musí," podotýká Martin Havlíček z týmu Cardion AB Motoracing brněnského jezdce Karla Abrahama.
V úterý ráno vyrazil do amerického Indianapolis, kde má seriál svou desátou zastávku. Ta je pro stáje MotoGP specifická, protože personál a veškerý materiál cestují po rozdílné ose. Zatímco závodníci a mechanici přiletí ze svých domovů, jejich výbavu dopraví speciální spediční firma z předchozího závodu v americké Laguna Seca.
Seriál k Velké ceně v BrněPřed motoristickou událostí roku bude MF DNES a iDNES.cz denně přinášet seriál s informacemi a zajímavostmi k Velké ceně. |
"My jsme malý privátní tým, takže se jedná zhruba o třináct leteckých beden materiálu. Dohromady to dělá asi dvě a půl tuny," přibližuje Havlíček. "Letecká přeprava je drahá, takže se snažíme ušetřit každé kilo."
Po příjezdu na místo je třeba vše vyskládat z beden a postavit klasický závodní box. Po skončení víkendu se zase vše připraví k dalšímu transportu. "Obojí trvá zhruba tři až tři a půl hodiny. Je nás na to šest lidí a už to máme vychytané," sděluje Havlíček.
Časové posuny, stres a námaha. Musí se ale vydržet
Týmu v zámoří chybí obvyklý servisní kamion a další s obytným zázemím, na práci to však nemá vliv. Horší je to s časovým posunem.
"Tělo si za ta léta zvykne a už s tím počítá, přesto je den dva člověk trošičku malátnější. To jsou zrovna věci, které spousta lidí nevidí: přelety, časové posuny, změny teplot, stres, fyzická námaha. Někdy je toho hodně, ale musí se to vydržet," říká mechanik, který s Abrahamem spolupracuje už 12 let.
Co jej v hektickém motorkářském světě drží? "Samozřejmě závodění," usměje se. "Samotné cestování se spoustou hodin strávených v letadle a na letištích žádná velká zábava není, ale je pěkné vidět nová místa. To hlavní jsou však závody. Všichni, co to děláme, jsme s nimi měli v minulosti něco do činění," oznamuje Havlíček.
Tuhle práci nejde dělat jako chození do fabriky. Já s oblibou říkám, že jsem jeden z těch šťastných lidí, kteří mají koníček jako povolání."
