Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Prach hvězdných muzikálů - nebude brněnské publikum přecpané?

  12:31aktualizováno  12:31
UMĚNÍ & KRITIKA - Bídníci (1985) a Evita (1978) tvoří dva divadelní hity, které v posledních třech dekádách zhmotnily podobu veleúspěšného muzikálu. Nasadilo je po sobě v kratinkém rozestupu i Městské divadlo Brno. Obě díla mají napříč kontinenty stále miliony fanoušků. Nemlsá brněnské publikum příliš? Nebude překrmené? A logicky otupěle přecpané?

Záběr z brněnské inscenace muzikálu Bídníci | foto: Monika Hlaváčová, MF DNES

Podobu divadelních domů, jejich umělecký odér a nezaměnitelnou značku, za kterou publikum míří, v první řadě formuje dramaturgie. Hudebně dramatickou nevyjímaje. Uvažování o tom, čemu, kdy a jaký dám na jevišti prostor, je i pro repertoárové divadlo životně nezbytné.

Divákům lze jistě předhazovat neustále ověřené a komerčně prověřené špeky, ale máte to jako s přetučnělou stravou. Hrozí přemlsanost, z ní plynoucí apatie a konečně zástava srdce.

A co nové, původní a neotřelé?

Taková divácká obec nestráví po čase nic jiného než "hvězdné" muzikály, a když jí pak předložíte něco nového, původního, neotřelého a v dobré víře hledajícího, bude zaskočena, rozmrzelá a podobný opus na milost ani nevezme.

Městské divadlo Brno - muzikál Jesus Christ SuperStarMěstské divadlo Brno je naštěstí rozkročeno ve své muzikálové dramaturgii do dvou stran. Cukrátka jako hit hitů Jesus Christ Superstar nebo v české premiéře uvedené Čarodějky z Eastwicku střílí do obecenstva se stejnou vervou jako autorské věci.

I přes evidentní autorskou, ale také inscenační kvalitu obou zdejších novinek - Bídníků a Evity - je tedy možné namítat, zda té světovosti naráz není až příliš.

Záběr z muzikálu Peklo Stanislava Moši a Zdenka Merty. Stano Slovák v roli malířeAle nebuďme regionální škarohlídové. Na brněnské hudební scéně, nesoucí v tuzemsku od otevření v roce 2004 stále přívlastky nejmodernější a oprávněně také nejprogresivnější, je všudypřítomná ambice dělat autorské divadlo. S těmito uměleckými výsledky (jak ukázal třeba muzikál Peklo) je to někdy na pováženou - ale snaha se tady cení možná dvojnásob. A to nemyslím jen výšku tantiém a honorářů tvůrcům.

Z desítky nových inscenací uváděných v brněnském divadle na Lidické ulici je ryze demokraticky vždy pět činoherních a stejně tolik hudebních. Letmý pohled do příští sezony výmluvně naznačuje, jak to tady se směřováním muzikálové dramaturgie myslí.

Brněnská hudební díla

V nabídce ještě do léta figuruje další původní hudební dílo připravené speciálně do Brna. Známý skladatel a hudebník Daniel Fikejz, inspirován severskou mytologií, dodá opus s tajemným názvem Singoalla. Do stejné kategorie původních tuzemských opusů lze přiřadit také oprášený muzikál ze zdejší nejsilněji zastoupené dílny Moša-Merta, která se připomene poopravenou politickou satirou Ptákoviny podle Aristofana.

Abonentům hudební scény však neunikne ani obrázek muzikálového vření v zahraničí. Dramaturgický plán slibuje deset let starý rockový muzikál Mozart!, který byl poprvé uveden ve Vídni a jehož tématika do Brna skvěle zapadne.

Hudební biografii geniálního skladatele doplní možná nejpozoruhodnější titul nové nabídky. Na listopad je plánováno Procitnutí jara. Druhdy skandální dílo německého dramatika Franka Wedekinda o dospívání, sexu a strnulé morálce za oceánem přetavili do libreta a not. Spring Awakening mělo off-broadwayskou premiéru v červenci roku 2006 v New Yorku, ale už v prosinci stejného roku putovalo přímo na Broadway.

Milujete statistiky prestiže? Procitnutí jara získalo jedenáct nominací na prestižní ocenění TONY, z nichž hned osm skutečně získalo, například v kategorii za nejlepší muzikál, režii, hudbu nebo hlavního protagonistu. Na brněnský muzikálový podzim se tedy zřejmě lze skutečně těšit. Pětici nových titulů v pomyslné dramaturgické kolonce "nesmrtelný a neohratelný šlágr" doplní výpravný muzikál Hello, Dolly! Návrat legendy tady spojí s poporodním comebackem Aleny Antalové, milovníci zlaté klasiky a jevištního umění půvabné trojnásobné maminky mají tedy také zaděláno.

Bídníci kýč obešli

Zpět ale k brněnskému defilé populárních Bídníků a neméně žádané Evity. První titul podle legendárního románu Victora Huga měl premiéru v polovině února a jen o šest týdnů později ho následoval hudební příběh o manželce argentinského diktátora Evě Perónové.

Muzikálové zpracování životního osudu významné osobnosti novodobých dějin Evy Perónové připravilo Městské divadlo Brno v hlavní roli s Hanou Holišovou

Ve srovnání obou inscenací vyjdou lépe Bídníci. Režisér tohoto titulu Stanislav Moša to s velkými plátny a emocemi umí. Nejen při zahraničních angažmá prokázal cit pro organizování dění na velkém jevišti. Po sedmnácti letech od české premiéry, po dvojím pražském uvedení a po volných právech na nynější třetí tuzemskou inscenaci vsadili v Brně na velkolepost. Režie více čí méně navíc zdůrazňuje hlavní motivy díla, jako jsou různé podoby lásky: od osobního milostného citu až k vnitřnímu prohořívání občanskými ideály revoluce.

Je nabíledni, že tento hřmotný příběh z barikád se může velmi nenápadně stočit do nesnesitelného balení přeslazené romantiky. Nejdéle uváděný muzikál v historii hudebního divadla má však ve své brněnské podobě cit pro míru patosu i sentimentu. Mošovi k tomu paradoxně pomáhá zejména naturalistická výprava. Německý scénograf Christoph Weyers ví, že divácké kouzlo podobné historické fresky tkví v bezmála realistickém vyvedení dobových kulis. A tak na jevišti vyroste "skutečný" kamenolom nebo v efektní zkratce "opravdové" barikády z bouřlivého července 1830.

Premiéra muzikálu Bídníci

Tato přesvědčivá iluze doby by však sama o sobě byla málo. Moša z těchto kulis za pomoci fortelného svícení umí tvořit až básnické dramatické obrazy. Efektně umí využít či přeskupovat samotné sólisty, jindy zase početný chór. K tomu jako nepominutelný zážitek přidejte výtečné hudební nastudování Jiřího Petrdílka a plnotučný zvuk velkého třiatřicetičlenného orchestru. Pro srovnání: hudební kolorit Evity obstarává osmnáct hudebníků.

Už opakovaně byla zmíněna, a bude to platit také o inscenaci Evita, pěvecká, herecká i pohybová vyspělost a bravura zdejšího souboru. V Bídnících jsou některé ženské role až čtyřikrát alternovány. Není v prostorových možnostech a ani silách recenzenta tuto armádu jednotlivě zaznamenat. Omezme se tedy paradoxně na jednu zápůjčku z Prahy.

Bídníci v Městském divadle Brno

Při premiéře zaperlil z předchozích inscenacích Bídníků vypůjčený Jan Ježek v hlavní roli galejníka Jeana Valjeana, na jehož hlasovém výkonu je znát také operní zkušenost. Brněnští Bídníci jsou tříhodinová opulentní podívaná. Výtečně napsané figury i příběh a zajímavá muzika nejsou automatickou zárukou pozitivního výsledku. V Brně se však v případě Bídníků dostavil. Moša se tváří v tvář jednomu z nejlepších muzikálů světa osvědčil, konturoval emoce, figury i děj a nesklouznul do kýče.

Evita líbivá i plochá

Velký a celosvětový úspěch zažil také muzikál Evita, jehož ústřední píseň Don't cry for me, Argentina znají i divadelní a filmoví ignoranti. V Brně svoji v pořadí už třetí Evitu vytvořil německý režisér Pavel Fieber. Inscenace profesionální, ale i tak je výsledný dojem přece jen plochý.

Z muzikálu Evita

Fieber na jeviště přinesl bezpochyby zajímavý režijní nápad. Dvouhodinovému večeru dominují výtečné výjevy: opěvovaná hrdinka sedí na domečku švýcarské banky, kam si ulila státní peníze, jindy populisticky pózuje fotografům jako falešný anděl dobrodiní v dětské nemocnici. Tím však kritičtější akcent režie končí.

Evita není muzikálovým holdem sporné manželce argentinského diktátora, ale příběhem, který moc, úspěch i slávu problematizuje. A právě tento fakt Fieberově studeně nablýskané inscenaci chybí. Mondénní kostýmy, lehoučké i vášnivé choreografie a sentimentem nešetřící orámování inscenace tady sice odráží svět pofidérního politického pozlátka. Na druhou stranu je ale i příliš blyštivým pozlátkem večera, v němž se sice výtečně zpívá, hraje a tančí, ale kde chybí ráznější názor inscenátorů. S brněnskou Evitou můžete sympatizovat, dojímat se jejím osudem, zato však v tomto zábavně a naoko bezchybně namíchaném koktejlu budete těžko hledat kritičtější souřadnice kontroverzní ženy.

Vyrábět světově proslulé muzikály jako na běžícím pásu zavání divadelní machou i dramaturgickou inflací. Je samozřejmě dobře - pro soubor i publikum - že si obě legendy do Brna našly cestu. Při podobném tempu však hrozí nebezpečí, že divák bude proslulé tituly lokat bez větší účasti. A s odstupem týdne už si ani nevzpomene, se kterým šlágrem měl vlastně tu čest. Byli to Bídníci, Evita, Cats či Fantom opery? Poslední dva hity se v Brně ještě nehrály...

Divácká obec nestráví po čase nic jiného než "hvězdné" muzikály, a když jí předložíte něco nového, původního, neotřelého, podobný opus na milost ani nevezme.

Vyrábět světově proslulé muzikály jako na běžícím pásu zavání divadelní machou i dramaturgickou inflací. Je samozřejmě dobře, že si obě legendy do Brna našly cestu.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Speciální laboratoře splňuijí nejpřísnější požadavky na čistotu. Vědci v nich...
Z Brna do vesmíru. Kosmická agentura pomůže s rozvojem supertechnologií

Vesmírní vědci se začnou angažovat také v Brně. V rozvoji nových technologií pomůžou firmám v kraji. Ty se už teď můžou pochlubit zajímavými objevy – třeba...  celý článek

Someliérka Kateřina Kostrhounová nejen rozumí vínu, ale taky dovede netradičně...
Hosté občas nevěřícně koukají, jak můžu rozumět vínu, líčí someliérka

Umí rozeznat mnoho vín a na soutěžích směle konkuruje mužům. I tím, že klidně usekne hrdlo sektu lahvičkou od parfému. Přesto se someliérka Kateřina...  celý článek

Handicapovaný slovenský student František Milan vyrazí díky stipendiu od...
U úřadů narazil. K cestě do Číny pomohla nemocnému studentovi univerzita

Získal možnost vyjet na prestižní pobyt do Číny. Na vysněnou cestu se však handicapovaný Slovák František Milan málem nevydal, protože mu slovenské úřady...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.