Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Před dvaceti lety zemřel Jan Skácel

  10:07aktualizováno  10:07
Dnes je to právě dvacet let, kdy v Brně zemřel básník Jan Skácel. Ti, kteří ho vídali v brněnských hospodách, zvláště u oblíbeného stolečku v kavárně Bellevue, vědí, že ho tehdejší doba opravdu drtila. Řečeno nepietně, dokázal si od srdce zabrblat. Ono se mu nebylo co divit.

Hosté na Skácelově pohřbu. V pozadí vlevo je vidět básníka Ivana Wernische, spisovatele Ludvíka Vaculíka a představitele brněnských disidentů Zdeňka Přikryla. | foto: archiv

I když jeho přesvědčení bylo vždycky spíš levicové, tehdejší normalizační "levá" praxe jeho ideály dokonale ubíjela a on se s tím vyrovnával stále hůř.

Navíc už čtyři roky chodil po Brně sám, totiž bez svého mnohaletého básnického souputníka Oldřicha Mikuláška. I když mu Jan Skácel kdysi dávno v roce 1949 přebral ženu Boženku, jež oba své životní druhy přežila skoro o dvacet let, oba básníci byli a zůstali velkými kamarády.

Spojilo je také pronásledování normalizačním režimem, který v roce 1970 zakázal legendární brněnský literární časopis Host do domu, jehož byl Skácel šéfredaktorem. Ani verše obou básníků pak skoro dvacet let takřka nevycházely.

O to víc mrzelo v listopadu 1989 všechny přátele obou pronásledovaných, že se ani jeden z nich nedožil listopadového převratu. Zvlášť kruté to bylo v případě Jana Skácela, jehož pohřeb připadl na 15. listopad, tedy jen dva dny před událostmi, které odstartovaly sametovou revoluci.

Pohřbili jsme Skácela. A přišlo to

Patnáctého listopadu 1989 se tehdy zbrusu nová smuteční síň v brněnských Židenicích zaplnila tak, že desítky lidí musely stát venku. A i když nálada nebyla radostná, jakési okouzlení z toho, kolik se nás při pohřbu režimem pronásledované básnické legendy Jana Skácela sešlo, bylo jasně cítit.

Na prostinkém parte, které uváděla věta Jacka Londona "Můj zpěv a písně jsou ty tam...", byla podepsána básníkova žena Božena a jeho bratr, výtvarník Petr Skácel.

Mimochodem, letos v září odsouhlasil brněnský magistrát, že všichni tři spolu spočinou v jediném hrobě na čestném pohřebišti Ústředního hřbitova v Brně.

I když média ještě ani v "perestrojkovém" čase listopadu 1989 na básníkův pohřeb nijak neupozorňovala, mezi básníkovými přáteli i obdivovateli po celé republice už tak dobře fungovala obecná šeptanda, že se onoho 15. listopadu ve 14 hodin sešlo na židenickém hřbitově několik stovek účastníků nejen z Brna, ale z celé republiky.

Vaculík, Wernisch i "estébáci"

I když jistou část určitě tvořili příslušníci Státní bezpečnosti, pamatuji si hosty z řad disidentů a nevydávaných básníků, jako byl spisovatel Ludvík Vaculík a básník Ivan Wernisch.

Režii pohřebního obřadu připravil divadelník Bořivoj Srba a hudební stránku vymyslel skladatel Miloš Štědroň.

Pohřeb Skácela. Ve smuteční síni se sešly květiny

"Hned, co jsme se dozvěděli o smrti Jana Skácela, Bořivoj Srba mi zavolal, abychom naplánovali, co na pohřbu zazní," vzpomíná Miloš Štědroň.

"Po delších úvahách, kdo a co by tam nemělo chybět, jsme nakonec vymysleli program, který jsem si schoval, protože jsem jej napsal na zadní stranu not, které jsem pro ten účel složil," říká skladatel.

Obřad zahájil Hlas surmy, který pro hornu a zdejší varhany upravil právě Miloš Štědroň podle scénické hudby Josefa Suka k Zeyerovu Radůzovi a Mahuleně. Následovala recitace jedné z nejkrásnějších Skácelových básní Kotlářská 35a, což byla adresa, kde se svou paní Boženkou básník dlouhá léta bydlel.

"A potom jsou tu počítadla, jsou v každém koutě měří čas / vteřiny měsíce a roky / jak pozpátku jdou kolem nás," recitoval nádherně skvělý brněnský herec Ladislav Lakomý.

Kotlářská 35a

Jan Skácel, úryvek z básně

A náhle jsme tu navěky
a tady je náš svět
otázka okna do dvora
a okna do ulice odpověď
A jsou tu věci které po nás
nebudou patřit nikomu
u dveří v síni na hřebíku
kroužek a klíče od bytu
A je tu skříň a v skříni tvoje šaty
jsi malinká když visíš na věšáku
za noci je tu naše tma
sypká jak slepá zrnka máku

Pak zahrála violoncellistka Michaela Fukačová kus Bachovy suity pro violoncello. A přišel projev.

Před pohřbem došlo k mírné strkanici mezi režimem příliš neoblíbeným literárním kritikem Jiřím Opelíkem, který měl projev přednést, a Michalem Černíkem z oficiálního Svazu československých spisovatelů.

"Jiří Opelík na oficiální zástupce zaútočil, že jejich projevy na pohřbu pronásledovaného básníka nemají co dělat. Ale Michal Černík se okamžitě začal bránit, že on určitě mluvit nebude, že se nechce vůbec vnucovat, ale že jen veze květiny, aby uctil velkého básníka," vzpomíná Miloš Štědroň. Skutečně se tehdy oficiální představitelé chovali velmi slušně a nenápadně.

Pak zahrálo Moravské kvarteto malou část Druhého kvartetu skladatele Miloslava Istvana. Ten zemřel dva měsíce poté v lednu 1990.

A protože Jan Skácel pocházel z Moravského Slovácka, konkrétně ze Vnorov (místně zvaných i Znorovy), na pohřbu zazněla i lidová písnička. Eva Porubová z Valašska, která často vystupovala s Brolnem, zazpívala Moravo, Moravo, co že jsi krvavá...

Nakonec zahrála už jenom trubka. Pro tu Štědroň, který celé dění organizoval na místní kruchtě s varhanami, upravil východomoravskou píseň. "Nech je pán lebo král, každý musí zemríti, každý musí svoje kosti v černé zemi složiti," zpívá se v ní.

Pak jsme vyšli do sluncem prozářeného listopadového odpoledne. Změny ležely dva dny před námi, ale my jsme to tehdy ještě nevěděli. Posadili jsme se s brněnskými disidenty do židenické pekárničky na Staré osadě a smutně zapíjeli básníka.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Věstonická venuše
Věstonickou venuši nejspíš zdobila ptačí pírka, vyčetli vědci ze skenu

Slavná Věstonická venuše byla původně patrně ozdobena ptačími pírky. Svědčí o tom čtyři vpichy na temeni hlavy, které nyní měli možnost analyzovat vědci díky...  celý článek

Vizualizace lázní, které chtějí Číňané postavit v Pasohlávkách.
Další potíže kolem čínských lázní. O místo zřejmě přijde vlivný politik

Kvůli čínským lázním v Pasohlávkách je pod tlakem vysoký jihomoravský politik – Václav Božek z ČSSD, šéf poradců hejtmana a bývalý náměstek. Hlavu koaličního...  celý článek

Dospělý jedinec Allolobophora hrabei dosahuje délky až 60 cm.
V pálavském podzemí žije půlmetrová žížala, pozná se podle trusu

Na vlastní oči toho tvora zahlédl jen málokdo. Přitom není žádný drobeček. Nejdelší žížala žijící na českém území - Allolobophora hrabei - může délkou...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.