Slavné jméno, natož mimořádné výročí nenajdete ani v elektronické encyklopedii dějin města Brna. „V našem autorské kolektivu máme architekty, historiky, specialisty na architekturu, ale bohužel nikoho, kdo se zabývá dějinami filmu,“ komentuje informační manko jedna z autorek encyklopedie Jitka Šibíčková. Připouští, že podobných restů je na tomto webu více.
Brněnský rodák se v nerozlučné autorské dvojici s Jánem Kadárem triumfovali v roce 1966 za Atlantikem v nejslavnější filmové soutěži světa. Získali Oscara za nejlepší cizojazyčný snímek Obchod na korze natočený o rok dříve.
Ale není to jenom mediální pozlátko této magické sošky, která autorskou značku Kadár-Klos katapultovala na přední místo v dějinách československé kinematografie, i když právě oscarové vítězství si dodnes většina veřejnosti v souvislosti s tímto jménem pamatuje ponejvíce.
„Z hlediska mediálního obrazu toto ocenění v Klosově biografii má jistě nesporný význam. Přitáhlo navíc pozornost k českému filmovému zázraku 60. let a z hlediska mezinárodního renomé zvýšilo pověst naší kinematografie,“ poznamenal filmový historik Jiří Voráč.
Významnou postavu českého filmu si v Brně ve speciální sekci čtyř Klosových filmů připomenou na přelomu února a března na prvním ročníku velkého festivalu Cinema mundi.
Baťovy filmové ateliéry
V rodném městě ovšem Elmar Klos dlouho nepobyl. Dětství prožil v Uherském Hradišti odkud je to jen kousek do Zlína, kde se od roku 1934 zúčastnil meziválečného zázraku Baťových filmových ateliérů.
To už měl za sebou zkušenost z Prahy, kam utekl k filmu jako šestnáctiletý. „Dělal jsem všechno, co se dalo. Statoval jsem v komparsu, zaskakoval ve štábu, psal kritiky, dělal programistu v kině,“ vzpomínal později slavný filmař, jak si krok za krokem osahával svou vysněnou profesi.
A jak připomenul filmový historik Pavel Taussig, Klosovo jméno figurovalo už v titulcích němých veseloher krále grotesky Vlasty Buriana, kterému vymýšlel gagy.
A tak ve Zlíně rozjížděl svou filmovou kariéru už ostřílený mladý muž. Právě u Bati se dal do služeb oddělení tvorby reklam a dokumentů. Do studia přivedl dvě další pozdější legendy československého filmu: Hermínu Týrlovou i Karla Zemana.
Duo Klos Kadár
Počátkem padesátých let začal spolupracovat s Kadárem a v následujících dvou desetiletích společně natočili osm celovečerních hraných filmů.
Jejich první pochybný film Únos z roku 1952 se zcela nese v dobovém duchu ostrého třídního boje. Další snímky však této dvojici - až do zákazu činnosti - přinesly veskrze triumfy.
„Dovedou si vybrat látku, v níž se zachycují problémy, jimiž žije doba. Sami označují svůj přístup k médiu jako film-diskuse, obvykle se tomu ale prostě říká angažované umění,“ zhodnotil autorský rukopis dua slavný spisovatel Josef Škvorecký.
A do této kategorie patří dodnes mimořádná díla jako třeba Smrt si říká Engelchen, Obžalovaný, Obchod na korze nebo Touha zvaná Anada.
A když Kadár s Klosem sáhli po látkách ze druhé světové války, jako třeba ve svém oscarovém triumfu, dovedli podle Škvroreckého prostě oživit mrtvý čas.
Silná témata
Z jiné optiky nahlíží tuto pozoruhodnou tvorbu filmový historik Jiří Voráč. „Dělali filmy veskrze tradičního typu a snímky založené na silném a soudržném příběhu s jedním hlavním hrdinou. V tomto duchu však zpracovávali vážná společenská a občanská témata, čímž se radikálně od dnešního filmového mainstreamu odlišují.“
A právě román Ladislava Mňačka Smrt si říká Engelchen v roce 1963 přetavili v jeden z nejlepších českých filmů s námětem druhé světové války vůbec.
Podle odborníků měli výtečně rozdělené úlohy: emocionálnější Kadár více režíroval a pracoval s herci, Klos vynikl jako dramaturg při závěrečném sestřihu, staral se o výtvarnou a hudební část filmu.
„Oba tvůrci si po celou dobu známosti vykali,“ dodal Taussig zajímavou perličku dvojice, která byla rozehnána počátkem normalizace.
Kadár emigroval do Severní Ameriky, zakázaný Klos zemřel 19. července 1993 v nedožitých čtyřiaosmdesáti letech.
