Vděční rodiče, kterým tu doslova vypiplali předčasně narozeného chlapečka, přišli s návrhem, aby si tu vybrali, co potřebují.
Marek Březa a Martina Říhová z Brna tak věnovali speciální vybavení za 70 tisíc korun – moderní ohřívačky mateřského mléka, které je ohřívají takzvanou suchou cestou, a ne ve vodní lázni, kde se mohou šířit bakterie. A také takzvané UCHO, světelný alarm, který hlídá hladinu hluku v místnosti, kde zdravotníci pečují o nejrizikovější případy.
Přístroj snímá intenzitu hluku v prostředí, kde se starají o předčasně narozená miminka.
„Našemu malému pomohla spousta věcí, které dřív ve vybavení vůbec nebyly běžné. My jsme chtěli jako poděkování za péči věnovat něco, co pomůže také dalším dětem,“ vysvětluje nepříliš obvyklý dar Marek Březa, tatínek dnes už jedenapůlročního Filípka.
Chlapeček přišel na svět o tři a půl měsíce dřív. Nikdo to nečekal, všechna vyšetření v těhotenství probíhala, jak měla. Maminka Martina už za sebou navíc jeden porod měla, z předchozího vztahu má desetiletou dceru Valerii, kterou rodila v termínu.
Pak se ale najednou objevily komplikace. „Vyrazili jsme do Bohunic, švagr tam pracuje, potvrdili ale, že to nevypadá moc dobře, že jí odtéká plodová voda. Na Obilní trh, kde se rodí děti do 32. týdne těhotenství, už nás vezla sanitka. Porod se podařilo zdržet už jen o tři dny,“ líčí tatínek.
Žádný lékař si netroufal říct prognózu
Dítě s váhou 850 gramů bylo silně nevyvinuté, neumělo samo dýchat, lékaři je zaintubovali a chlapec skončil na neonatologické JIP v takzvaném pelíšku napojený na umělou plicní ventilaci. Lékaři mu museli nasadit řadu léků.
„Když jsem ho uviděl poprvé, bylo to hodně silné. Byl velký jak rukavička, ležel obskládaný v inkubátoru, omotaný hadičkami, se zalepenýma očkama. Bylo to až neuvěřitelné, že je to živý člověk. Co nás čeká a jaká je prognóza, si žádný lékař netroufal říci, slíbili nám, že udělají vše pro to, aby veškerá rizika eliminovali,“ popisuje třiačtyřicetiletý otec.
„Věděli jsme, že je stabilizovaný, ale že není vyhráno, že hrozí nejrůznější komplikace, jako je krvácení do mozku a podobně. Byl to takový svírající pocit, co bude dál,“ vysvětluje.
Filípkova matka třikrát denně odstříkávala mateřské mléko, otec jezdil denně na návštěvy. „Neustále se překonávaly nějaké milníky, které znamenaly, že už je něco za námi,“ líčí Marek Březa.
Jeho ani ne kilogram vážící syn se ale ukázal být bojovníkem, po čtyřiceti dnech na „jipce“ se i s maminkou přestěhoval na nově vybudované pokoje pro pobyt rodičů s dětmi, takzvaný rooming-in. A po 76 dnech hospitalizace si plně kojeného syna vážícího 2,3 kilogramu odváželi domů.
„To byla taková malá výhra. Propuštěním lékaři vlastně řekli, že už to sami zvládneme. Že by ale přišlo ujištění, že všechno už bude v pořádku, to ne. V podstatě ho nemáme dodnes, je to taková permanentní nejistota, pocit, že se kdykoli může něco stát. Člověk je víc opatrný, řeší každou zvýšenou teplotu nebo běžné dětské nemoci, u nichž ale může být daleko komplikovanější průběh,“ vysvětluje otec.
Syn se směje, začal lézt. Je to parťák, raduje se otec
Rodina se v začátcích musela vybavit monitorem dechu a další spoustou věcí, které původně neplánovala pořizovat. Běžné kontroly u lékaře doplnily konzultace u specialistů, odborná vyšetření i pravidelné sledování v neonatologické poradně nebo každodenní cvičení takzvané Vojtovy metody.
U odborníků v bílých pláštích byli rodiče s malým Filípkem za poslední rok a půl od chvíle, kdy se narodil, nesčetněkrát.
„Ve fyzickém a psychickém vývoji je stále opožděný, teď už je to ale radost. Syn dělá grimasy, směje se, začal lézt, už máme svoje rituály. Vítá mě, když přijdu domů, je to parťák,“ popisuje s úsměvem hrdý tatínek.
Filípkovi rodiče jsou optimisté. Věří, že nejhorší už mají za sebou a že vývoj syna bude i dál pokračovat bez větších problémů, byť lékaři nedávno zjistili, že jedna ledvina chlapci nefunguje, jak má, a malý Filípek musí na operaci. Radikální zdravotní komplikace nebo vážné poškození se mu ale vyhnuly.
Jeho rodiče věří, že lví podíl na tom mají i lékaři a sestry z brněnské neonatologie a jejich péče v prvních měsících chlapcova života. Těm rukama ročně projde na 170 dětí s porodní váhou do 1,5 kilogramu a zhruba padesátka těch, kteří podobně jako Filípek neváží po porodu ani kilogram.
