Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Pro nevidomé je Brno peklo plné nástrah

  7:22aktualizováno  7:22
Josef Konečný z Brna je nevidomý, cesty městem však zvládá. Musí. Jako konzultant pro odstraňování bariér říká úředníkům, kde jsou v jihomoravské metropoli největší překážky ohrožující nevidomé. Tramvají jezdí do centra takřka denně, i když je téměř úplně slepý.

Josef Konečný jako konzultant pro odstraňování bariér říká úředníkům, kde jsou v jihomoravské metropoli největší překážky ohrožující nevidomé. | foto: Otto Ballon Mierny, MAFRA

Vyrážíme po Kobližné nahoru na náměstí Svobody. Naším cílem je projít Českou, která se opravuje a je pro nevidomé téměř zapovězenou zónou - neztratit se tam a nezranit se je nadlidský výkon.

Z Vaňkovky s rozbitou hlavou

Hned na rohu Malinovského náměstí a Kobližné nevidomý průvodce upozorňuje na první problém: spodní hranu značky ve výšce maximálně metr osmdesát. Konečný ji těsně mine kšiltem, nevidomý, který by byl o pět centimetrů vyšší, by si rozbil hlavu.

co nevidomým nejvíc vadí

Auta zaparkovaná u zdi, přes obrubník či v místě signálního pásu.
Špatně označené výkopy či kanály.
Neoznačené schody.
Nesprávně postavené vodicí linie, které mohou nevidomé navést do silnice nebo tramvajových kolejí.
Kolem zdi, která je pro nevidomého přirozenou vodicí linií, by měl být metr a půl volného průchodu.
Spodní hrany značek a poutačů by měly být aspoň 220 cm nad zemí.

Jdeme kolem zdi, ta je pro slepce přirozenou vodicí linií, podle ní se orientují. U téhle je však řada překážek. Hned za odpadkovým košem čouhajícím ze zdi je zeď obložená vystaveným oblečením z přilehlého obchodu a Josefu Konečnému se motá hůl do vlajícího prádla.

A pak zeď končí. "Právě proto existují signální pásy. Tam, kde je ústí ulice příliš dlouhé nebo bych rovně ode zdi ztratil směr, by měl být signální pás, který mě navede správně," vysvětluje. Tady zvládne prázdný prostor bez záchytného bodu bez problémů.

"Kdybych však šel po druhé straně, problém by byl. Nově tam otevřeli obchod s jídlem. Tedy myslím, něco odtud vonělo. A ten má prosklené dveře otevřené ven," stěžuje si.

Takové dveře jsou nebezpečné i pro slabozraké, sklo bez označení nevnímají a myslí si, že na cestě žádná překážka není.

"Podobný průšvih je na Vaňkovce. Dveře se tam samy otevírají, na příchozího reagují zpožděně a na hůlku vůbec. Jejich křídla se otevírají ven, takže už několika slepcům rozbily hlavu," líčí Konečný.

Hned za ústím Sukovy číhá další nebezpečí: růžový poutač kosmetického studia, jehož ostrá železná spodní hrana je ve výšce metru a půl nad zemí. Přitom by stačilo dodržet nařízení, že takové poutače nesmí být níž než dva metry.

Pak zakopáváme o zahrádku, kterou zabírá květinářství. Brzdí nás i dvě áčka. "Správně by kolem zdi měl být koridor široký metr a půl, kde by neměly být žádné překážky. To však nikdo nedodržuje," povzdechne si Konečný.

Josef Konečný jako konzultant pro odstraňování bariér říká úředníkům, kde jsou v jihomoravské metropoli největší překážky ohrožující nevidomé.

O pár kroků dál před výlohou hračkářství začíná lešení. Stojí asi padesát centimetrů od zdi, končí po pěti metrech a Konečný se automaticky vrací zpět ke zdi. Za dva metry však začíná další lešení a na rohu pak jeho třetí část.

"Kdybyste mě neupozornila, rohový konec lešení by mě navedl do špatného směru. Potřebuju hranu rovnoběžnou s ulicí, abych neztratil směr," vysvětluje.

Běhounská je kolmo k náměstí přepažená dlažbou. Ta sice není speciální, ale nevidomým může sloužit jako signální pruh. Docela bezpečně se tak dostaneme na okraj náměstí a zvládneme i dvoje dveře do ulice.

Za těmi druhými však číhá poštovní schránka. Nestihnu včas zareagovat a Konečný si o ni narazí loket. "Kdybych šel úplně sám, bylo by těch karambolů mnohem víc," říká.

Česká? Spíš Pekelná!

Zahýbáme do Rašínovy. Hodinu po tom, co jsme vyrazili z Malinovského náměstí, dojdeme přes další nástrahy na Českou. Teprve tady začíná to pravé peklo. Konečný se místo zdi drží plotu ohrazujícího stavbu, u něho však stojí lidé čekající na tramvaj.

Nikdo nepoodstoupí. "Promiňte, pardon, s dovolením," říkám dokolečka. Konečný zavrávorá v místě, kde končí ostrůvek a místo chodníku je jen pískem vysypaný výmol.

Další hodinu jdeme přes náměstí Svobody a Masarykovou ulicí na hlavní nádraží. Je zvyklý se tu pohybovat. Nevidomí, kteří se samostatným pohybem teprve začínají, jsou na tom však mnohem hůř.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
PŘEHLED: Kandidátky do voleb 2017 pro Jihomoravský kraj

Podívejte se na kandidáty pro volby do Poslanecké sněmovny, které se uskuteční 20. a 21. října 2017. Postupně budeme přinášet aktualizované volební kandidátky...  celý článek

k řece Svitavě v Brně se chodí relaxovat. V budoucnu se v části toku zlepší...
Po nábřeží Svratky je čas i na Svitavu, volají organizátoři festivalu

Zatímco nábřeží Svratky blízko centra Brna čeká, až jej začnou opravovat podle návrhu architekta Ivana Rullera, Svitavě se moc pozornosti nedostává. Pořadatelé...  celý článek

Policie (ilustrační foto)
Polonahý muž utíkal po Brně s řetízkem, žena na něho křičela „zloděj“

Devatenáctiletý muž starší ženě v Brně přímo z krku ukradl řetízek. Polonahý pak se šperkem pobíhal u hlavního nádraží, kde ale zrovna hlídkovali policisté,...  celý článek

Rozhovor s Vítězslavem Ivičičem: Nikdo nechce číst, že je buran
Rozhovor s Vítězslavem Ivičičem: Nikdo nechce číst, že je buran

Člověk, který vybočuje nejen svým osobitým stylem, ale také svými kritickými názory.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.