Rozruch vyvolala hlavně poslední část publikace, jejíž autor, sociolog Stanislav Biler, popsal některé z okolních obcí urážlivým způsobem. A jejich starostové se ohradili proti podobným výrokům v oficiální prezentaci zaplacené z rozpočtu Brna. Blansko je například v průvodci zmíněno jako místo, kde na lidi dýchne nicota, deprese a prázdnota, Kuřim zase jako specifická variace pracovního tábora (o obsahu publikace jsme více psali zde).
Průvodce vydalo Turistické informační centrum města Brna (TIC), které podle Janulíkové zvolilo záměrně agresivní marketingovou strategii s ironií a nadsázkou.
Četla jste vůbec průvodce předtím, než šel do tisku?
Ano a stojím si za ním. Za problémové považuji pouze tři strany na konci, které nejsou úplně politicky korektní a dobře vyvážené. Jinak se jedná o velmi dobré čtení.
Přemýšleli jste o tom, že publikaci stáhnete z prodeje?
Ne, o tom jsme neuvažovali.
A proč problematické části jednoduše nezměníte?
S vedením Brna jsme došli ke kompromisu, že na konec dáme záložku, z níž bude jasné, že jde o autorské texty, a že se vedení města neztotožňuje s názory, které jsou v nich uvedeny. Přiznávám, že z publikace není zcela zřejmé, že je neoficiální. Určitě si to vyjasníme také s prodejci v TIC, aby to lidem jasně vysvětlili.
Starostové vám vytýkají, že netradičního průvodce platíte z veřejného rozpočtu. Co vy na to?
Trošku jsme zašli za hranu, abychom přitáhli mediální pozornost. Vydali jsme ještě hodně dalších propagačních publikací, ale kvůli žádné se nestrhla tak velká lavina zájmu. Dostali jsme od města za úkol vyvolat mezinárodní publicitu, což se daří.
Proč jste v poslední části zvolili formu urážlivých textů?
Uznávám, že je ten poslední text nevyvážený ohledně pozitiv a negativ, navíc brněnské okolí dostalo málo prostoru. Nicméně i ostatní části psali autoři ironicky. Rozhodně jsme nechtěli na nikoho útočit nebo někoho urazit. To nebyl záměr, tím byl marketing. Omlouvám se těm, které to urazilo.
Zněla dohoda s autory tak, že mají psát lehčím perem?
Na začátku jsme se domluvili, že to chceme v nadsázce, to byl náš cíl. Autoři měli volnost v tom, co napíšou, už vůbec jsme nechtěli žádnou cenzuru od města. Vedení Brna o publikaci samozřejmě vědělo, ale nechodím za nimi s každou novou tiskovinou.
Myslíte si, že když okolí Brna vykreslíte negativně, lidé tam budou paradoxně více jezdit?
Tohle je publikace mířící na zcela jinou cílovou skupinu. Ta nechce vidět normální památky, ale touží poznat autentické Brno a jeho okolí. Pokud chce někdo vidět vilu Tugendhat, najde ji ve všech oficiálních průvodcích.
Na koho tedy cílíte?
Cítíme, že Brno má ještě velký potenciál právě pro nový druh turismu. Lidé už nejdou jen suše po památkách a Brno navíc není typickou turistickou destinací. Proto hledáme alternativní způsoby - máme co nabídnout i jiným cílovým skupinám. Píšeme texty nekorektní, sebeironické, kopeme do všech. Cílem je, aby sem lidé jezdili právě proto, že se tady na první pohled nic neděje.
Na čem je takový marketing založený?
Postavili jsme jej na tom, že se Brno ponoří samo do sebe, i ono má totiž své slabiny. A my chceme ukázat jeho netradiční, autentickou podobu. Takže my nekopeme jen do okolních obcí, ale děláme si srandu i ze samotného Brna.
Nemáte strach, že to spíš lidi od návštěvy odradí?
Brno je město, které se nebojí. Buď jen budeme žvanit, nebo se vrhneme na činy. Mým cílem je poskytnout přístup, který funguje. Je to založené na tom, že si lidi dělají srandu, a proto se přijedou podívat.
A co cizinci, pochopí to?
Právě na zahraniční turisty cílíme. Pochopitelně se publikace může dostat i do rukou „gentlemana“, který ji neocení. Ale v takovém případě pochopí, co má v rukou, a nakonec se podívá do jiné publikace.
Jak vůbec vytváříte marketingové strategie?
Nasloucháme, po čem je poptávka. Brno ani zaměstnanci TIC v minulosti do marketingu moc „nešlapali“, což chceme změnit.
Chcete tímto agresivnějším způsobem pokračovat i dále?
Ano, nemáme sice ještě konkrétní projekty, ale věřím, že to je správná cesta, kterou bychom se měli ubírat.
