První ročník burzy krojů v Hroznové Lhotě.

První ročník burzy krojů v Hroznové Lhotě. | foto: Jaroslav Tuším

Straší je pálení krojů. Na Hodonínsku tak uspořádali jejich burzu

  • 2
Kroj se v některých rodinách dědí po generace, dokud nedoslouží. Jeho vyšití zabere hodiny ruční práce. Přesto se najdou tací, kteří jsou schopní kroj hodit pod kotel a spálit. Právě to je jeden z důvodů, proč se v Hroznové Lhotě na Hodonínsku rozhodli uspořádat první ročník burzy krojů.

„Hodně lidí kolem mě odchází. A mladí? Ti po nich kroje zdědí, naháží na hromadu a spálí. Viděl jsem, jak se takto zbavili například horňáckého kroje, protože nevěděli, co s ním. Proto nás napadla burza krojů, kde mohou lidé na jeho prodeji vydělat,“ uvedl autor myšlenky na uspořádání prvního ročníku burzy Ladislav Strýček.

Ke krojům má velmi osobní vztah, jeho matka i babička se v něm vdávaly. Sám v něm chodil odmalička. Dodnes vystupuje v místním mužském sboru.

První ročník burzy krojů v Hroznové Lhotě.

V kulturním domě prodejci nabízeli téměř všechny díly lidového kroje. Cena záležela na každém prodejci. Řemeny a košile byly například k dostání za částky v řádech stovek korun.

„Burzu jsme uspořádali také proto, že někdo má doma kroj dámský a jiný zase pánský. Děti se jim ale narodí jiného pohlaví, tak by ho třeba rádi vyměnili,“ uvedl spoluorganizátor Jaroslav Tuším a Strýčkův kolega z mužského sboru.

Vyšití jedné košile trvá hodiny

A jaká je vlastně hodnota kroje? Podle organizátorů nevyčíslitelná. „Nejvíce výšivka, protože je originál,“ podotkl Tuším.

Svoji práci přijela na burzu krojů ukázat místní Ludmila Farkašová. Věnuje se vyšívání košil. Než dokončí jednu, trvá to hodiny. Sama si je ale nepočítá, protože ji vyšívání baví. Přiznává ale, že jedna košile ji někdy zabere několik týdnů až měsíců. Do této náročné ruční práce ji zasvětila dobrá známá.

„Měla jsem kamarádku ve Vrbce a její maminka vyšívala. Ukázala mně základ. Zbytek jsem se doučila sama. Podle knížek i časopisů. Pro vzorky k inspiraci jsem si chodila do muzea,“ přiblížila svoje začátky Farkašová.

Po vyšívaných košilích ke kroji je podle jejich slov velká poptávka. „Možná je to tím, že lidé se prostě znovu vracejí k tradicím,“ myslí si.

Nepotřebné části kroje přišly prodat také Ludmila Macková a Božena Světlíková. Folklor mají rády, vždyť lidové písně v místním sboru zpívají už sedmnáct let. Také ony slyšely o případech, kdy někdo spálil kroj. „Některé kroje jsou z materiálů, které se vůbec nevyrábějí. Když je hodíte pod kotel, už to nedokážete vrátit,“ upozornila Světlíková.

V Hroznové Lhotě chtějí s pořádáním burzy pokračovat. Uvažují, že příště přizvou živou hudbu a návštěvníky pohostí domácími specialitami. Burza krojů má letitou tradici například v Uherském Hradišti.