Své nakladatelství pojmenoval Vladimír Filip po svém otci Josef Filip 1938. Což byl rok, kdy tatínek začal těsně před válkou vydávat knížky nejširšího záběru. Po válce ještě tři roky pokračoval, dokud mu komunistický převrat v roce 1948 vydavatelství neznárodnil.
Jeho syn, vystudovaný ekonom, který do Brna přesídlil po vysoké škole v roce 1967, založil po otci nazvané nakladatelství v roce 1994. A nyní, přesně sto let od vypuknutí první světové války, o ní vydává stejnojmennou publikaci plnou unikátních fotografií. I z mobilizace v Brně.
Brno za 1. světové války |
Do knihy jste získal snímky z první světové války v Brně, které dosud nebyly nikde zveřejněny. Jak se vám je podařilo získat?
Před pár lety jsem koupil od jednoho soukromníka album fotografií jeho rodiny, takové bohatší, která bydlela na Drobného ulici u Lužánek. Jeho předek fotil nejen jejich rodinné výlety či pohledy do Lužánek, ale protože se asi kamarádil s někým z dělostřeleckých kasáren, zachytil i jejich cvičení a manévry. A když začala mobilizace, nafotil z ní sérii fotografií v ulicích Brna. A navíc jsem měl takovou šikovnou zaměstnankyni, jejíž dědeček si jako voják v první světové válce psal deník. Ona jej celý přepsala do počítače, přidala pár fotek a nechala udělat asi deset knih pro příbuzné, z nichž mi jednu dala. Je to velmi zajímavý autentický text o životě na frontě i o jejím otřesném dopadu na zaostalé obyvatelstvo v Haliči, který jsem do knihy zařadil a ze kterého se dosud nikde necitovalo.
Co vás na pamětech toho vojáka nejvíc zaujalo?
Například to, že armáda z devadesáti procent slovanská měla takřka výhradně německé důstojnictvo, ze kterého vedení udělalo vyšší kastu se sluhy, zvláštními privilegii a podobně. A to se pak k obyčejným vojákům chovalo jako k póvlu. Takže když se někteří veliteli znelíbili, řval na ně, že se postará, aby se nikdo z nich nevrátil ve zdraví. Vesměs to byli nejspíš psychopati.
Zmiňoval jste také, že v knize máte i další unikátní fotky.
Ty jsou ze soukromého archivu hraběte Harracha, které jsem vypátral v archivu ve Velkém Meziříčí, kde měl hrabě panství. Podrobně dokumentují celou návštěvu Františka Ferdinanda s chotí Žofií v Sarajevu včetně hotelu, kde byli ubytováni. I to, co se dělo před atentátem na ně, jak se hrabě Harrach pořád motal kolem Žofie, jak jim půjčil i auto, v němž byli zavražděni. A i ten řidič Lojka, který je pohřben na brněnském Ústředním hřbitově, byl vlastně jeho.
Z ekonoma nakladatelem Vydavatel publikace 1. světová válka 1914-1918 Vladimír Filip. Vladimír Filip se narodil v roce 1943 v Třebíči, roku 1967 se po vysoké škole ekonomické nastěhoval do Brna, kde pracoval v ekonomice restaurací a interhotelů. Po převratu založil v 90. letech firmu na tiskopisy a stravenky, kterou před třemi lety prodal. V roce 1994 k tomu přidal nakladatelství fotografických knih a kalendářů Josef Filip, zal. 1938. Má za sebou 33 vydaných knih, kromě své první o starých papírových bankovkách zejména publikace historických fotografií spojených s Brnem. Plánuje mnohé další tituly. |
Takže jste se neomezil jen na fotografie z Brna.
Původně jsem chtěl mít jen ty, ale klíčové okamžiky války se odehrávaly jinde v Evropě, bez nich nebylo možné se obejít. A když jsem do knihy zařadil snímky brněnské kadetní školy, přidal jsem nakonec i ty z Hranic a Prahy, kde se vůbec odehrávaly významné události třeba i s blížícím se zrodem samostatného Československa.
Jste vystudovaný ekonom, dlouho jste v tomto oboru pracoval. Také k vydávání knih jste se dostal přes peníze. Je to tak?
Sbíral jsem papírové peníze z našeho území a nešlo mi do hlavy, proč jich mám v porovnání s katalogem tak málo. A zjistil jsem, že některé se nezachovaly vůbec, jiné jen v jediném exempláři po celém světě. Začal jsem spolupracovat s našimi a zahraničními muzei, archivy bank a s lidmi, kteří měli na tyto instituce konexe. Myslím, že se mi nakonec podařilo dát dohromady vše, co v této oblasti ještě existuje. A tak vznikla má první kniha o historii papírových peněz na našem území.
Jak jste se pak dostal k publikacím pohlednic a fotografií historického Brna?
Něco jsem měl doma, paradoxně jsem po svém strýci podědil i šest takzvaných obřích pohlednic Brna formátu A4, které se začaly dělat na přelomu 19. a 20. století. Praha jich má asi pětadvacet, Brno jen šest a já jsem zjistil, že jsem nejspíš jediný, který je má všechny. Ukázky jsem dal už do první knihy historických pohlednic Brna, teď plánuji otištění další ve skutečné velikosti do připravované publikace o Německém domě v Brně.
Ta vyjde teď?
Ne, je jednou ze čtyř už hotových, které vydám, až se na ně sejdou peníze. Do konce roku vyjde ještě kniha snímků brněnského fotografa Josefa Kunzfelda. Tento skvělý profesionál zachytil na velké skleněné desky masivní přestavbu Brna (proběhla na přelomu 19. a 20. stol. – pozn. red.), kterou dotovala městská rada odpuštěním daní. Vytipovala asi 450 domů v centru Brna, které by se měly zbořit, protože jich nebude škoda. A na jejich místě bylo možné postavit nový dům s velkou daňovou úlevou. Nakonec padlo asi 250 domů, některé bohužel i cenné, například Královský dům na dnešním náměstí Svobody či Královská kaple ve spodní části Dominikánského náměstí. A Kunzfeld fotil ten původní stav. Podařilo se nám z brněnských archivů a muzeí shromáždit asi 700 unikátních, málokdy otištěných snímků.
