Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Renesanční Jiří Mahen ryby ctil, na slavnou tradici navazuje Rybářský klub

  16:08aktualizováno  16:08
Rybářský klub Jiřího Mahena navazuje na slavnou tradici rybářů na Moravě, pod kterou je podepsán dramatik, spisovatel, "knihovník" a rybář, podle kterého se klub jmenuje. Od října do dubna pořádá klub pravidelné večery, kde se i čte, beseduje a promítají se dokumenty.

básník Tomáš Lotocki | foto: Otto Ballon Mierny, MAFRA

Za program zde odpovídá básník Tomáš Lotocki, který jako literát a vášnivý rybář dokonale naplňuje odkaz svého předchůdce, vlastníka rybářského průkazu číslo 1 - Jiřího Mahena.

Jak napadne mladého básníka angažovat se v Rybářském klubu Jiřího Mahena?
S ideou klubu přišel v 90. letech minulého století náš bývalý předseda Luděk Herberger. A já v něm zastávám roli jakéhosi správce. Od počátku chceme navázat na mahenovské tradice spolkového rybářského života.

Založení Prvního českého rybářského spolku v Brně spoluinicioval 19. března 1922 v restauraci U Kunců (mezi ulicemi Veveří a Kounicovou) prý právě Jiří Mahen?
A stal se v roce 1927 jeho předsedou. Pod jeho vedením získal spolek postupně do opatrování většinu rybářsky atraktivních jihomoravských vod, na něž vydával povolenky k lovu. Po Mahenově sebevraždě změnili rybáři v roce 1940 název na Rybářský spolek Jiřího Mahena. Pak bolševici organizaci v podstatě brutálně rozmetali, atomizovali, založili jednotný Český rybářský svaz a připravili spolek prakticky o všechny vody i přiléhající pozemky.

Tomáš Lotocki

Olomoucká

Řeka zavání tu po cibuli
komíny trávu neúnavně hulí

Co lepšího může být pro umělce?!
Na první náhod vytáhnete jelce

na druhý pstruha třetí prezervativ
na čtvrtý starý zrezivělý stativ

na pátý rybu se stříbrnou pletí
na šestý čas jenž ochrnul však letí

jak támhle v domě kde je varna pika

Než přišlo těch čtyřiadvacet rybářů v roce 1927 na myšlenku rybářského spolku, chytalo se jenom divoce?
V podstatě ano, lov omezovaly jen obecní či zemské předpisy a zákony. Na jižní Moravě tohle byla první snaha o rybářské sdružení, které by opatrovalo určité vody. Mahen byl u nás také průkopníkem do té doby nevídané snahy o vysazování ryb do revírů - tedy umělého zarybňování, což se předtím nedělalo. Chytalo se, co se v přírodě přirozeně rozmnožilo. Pokud by to tak zůstalo dodnes, jsou naše vody už dávno mrtvé.

Ve 30. letech minulého století se Mahen svého předsednictví v rybářském spolku vzdal. Ví se proč?
Asi měl jednak osobní problémy, ale ani v rybaření nebyla tehdy doba nijak idylická. Mahen sváděl mnohé tuhé a bohužel většinou marné boje, například za čistotu vod. Taková Svratka pod Brnem bývala především díky znečištění z cukrovarů daleko špinavější než dnes. Ryb tam žilo tak málo, že Mahen na Svratce nerybařil, spíše na Dyji a na Jihlavě, které byly relativně čisté. Každopádně tehdy to aspoň byly ještě řeky, na rozdíl od dnešních zregulovaných uniformovaných kanálů.

Jak se vlastně dostal Jiří Mahen k takovému zájmu o ryby a rybářství?
Jako renesanční bytost měl obrovskou šíři záběru a navíc také organizační schopnosti. Dokázal o rybách i psát a vědecky je zkoumat. Náklonnost v něm ovšem musela být už od dětství.

Rybářská knížka Jiřího Mahena je skutečně jakousi českou rybářskou biblí. Co napsal o rybách dalšího?
Kromě povídek psal i básně s rybářskou tematikou, ale především odborné články, které na současných vysokých školách studují ti, kteří se zabývají rybářstvím. Některé jeho objevy dodnes nikdo nepřekonal.

Například?
Na Balkáně objevil jednu do té doby neznámou formu pstruha. Jeho pozorování vedoucí k ochraně vod a ichtyofauny jsou také skvělá. Díky svým zkušenostem a pozorovacímu talentu dokázal například vysvětlit hromadnou zkázu ryb na Dyji, kterou zavinila průtrž nad Brnem. Ta totiž vypláchla městskou kanalizaci, zvedla usedlé kaly a odnesla je na jih, kde zabíjely.

Jaké jsou Mahenovy rybářské básničky?
Některé znějí ještě i dnes velmi moderně, zvláště rozverná hravá báseň Bucat ze sbírky Rozloučení s jihem. Nevěděl jsem nejdřív, co se v názvu skrývá, pak jsem zjistil, že jde o místní, nejspíš slangové jméno pro rybu měsíčníka stříbřitého, kterému se také říká "plovoucí hlava", živí se medúzami a může dosáhnout váhy skoro dvě tuny.

Mahen ovšem hlavně zakládal knihovny, režíroval a psal hry, básně, novinové i vědecké články... Jak velká část času i energie mu mohla zbýt pro ryby a rybaření?
Kolik času mu pro ně zbývalo, nevím, ale srdeční záležitost to pro něho byla určitě velká. Zároveň u něho nešlo jen o relaxaci, ale o cílevědomý záměr. I když na rybách si jistě také ventiloval emoce. Každopádně pokud se zabýváme rybařinou v umění, konkrétně v poezii, pak jde skoro vždycky o rybařící básníky, kdežto třeba Ota Pavel a Jiří Mahen byli básníci-rybáři, což je zásadní rozdíl. U nich nešlo v reflexi rybařiny o kratochvíli, ale o nadstavbu, přesah a étos.

básník Tomáš Lotocki

Prý teď vy sám připravujete Rybářskou knížku číslo 2?
Sbírám české básně o rybách a chtěl bych z nich v budoucnu vydat antologii. Projektů mám ovšem víc.

Jak jste se vlastně dostal k rybařině vy?
Přes příbuzné u přehradní nádrže Lipno. Jezdili jsme k nim na prázdniny a tam to na mne dýchlo. Z mého dětství se navíc traduje historka, že když mne v kočárku vezli přes most a viděl jsem tam rybáře, nemohli mě dostat od řeky. Pak si pamatuju, že jsem se jako kluk chodil na rybáře dívat a třeba dvě hodiny jsem na ně jenom koukal, aniž by něco ulovili. Tohle už jsou emoce, které musí být dány nejspíš geneticky, i když v nejbližší rodině jsem je u nikoho dalšího neobjevil. Vřelý vztah k rybařině však mají i oba dva mí mladší sourozenci, takže nám to asi muselo být nějak dáno.

A kdy jste začal sám chytat?
Asi ve dvanácti letech, když jsem v Lužánkách začal chodit do rybářského kroužku, což bylo tehdy nejméně na dva roky povinné, pokud chtěl člověk chodit na ryby oficiálně. A i když bych to jako svazový funkcionář neměl říkat, tak neoficiálně daleko dřív - tehdy na Lipně. Staré úsloví totiž praví, že kdo říká, že nikdy nepytlačil, pytlačí dodnes. Se svými učiteli z Lužánek jsem se pak sešel, když jsem jako elév nastoupil do místní organizace Moravského rybářského svazu, pod nímž od roku 2001 provozujeme Rybářský klub Jiřího Mahena. V jeho prostorách na Průchodní máme také svou klubovnu.

Není ten rybářský svaz, kde jsou vlastně už léta stejní lidé, ještě trošku načichlý předlistopadovými časy?
Já jsem jako "bafuňář" do Moravského rybářského svazu nastoupil, když jeho tehdejší předseda Luděk Herberger pojal bohulibou myšlenku, že by to funkcionářské jádro chtělo trošku omladit a nasměrovat k odbornějšímu a modernějšímu přístupu. Tehdy byl věkový průměr svazových činovníků snad sedmdesát let. Nemyslím si dodnes, že by ve stávající podobě byl svaz nadále udržitelný. Ani systémově, ani ekonomicky. Bohužel duch podfinancované oběti, která jako by dodnes byla součástí Národní fronty, se z rybářského svazu ani po dvaceti letech nevytratil.

I v tom by mohl pomoci duch zakladatele Mahena?
Jistě, jeho doba byla sice jiná, ale tehdy existovaly pojmy jako cechovní čest a hrdost, úcta nejen k rybě, ale i k tradici a organizaci, do níž mohl čekatel nastoupit třeba až po třech letech a ani tehdy to neměl jisté. Počet členů byl omezen, existovaly stop-stavy, nejen proto, aby se nedrancovala příroda, ale také protože být členem Mahenova spolku, to už bylo něco. Zatímco dnes je bohužel pro velké procento rybářů jedinýmjejich cílem naplnit si v podstatě zadarmo mrazák. A spolková činnost postupně degradovala na výdejnu povolenek.

Řekl básník... Chystáte vy sám teď něco na poli poezie?
V brněnském nakladatelství Weles leží má sbírka, která by se měla jmenovat Krajina s čeřeny, kde mám cyklus básní s přírodní rybářskou tematikou. Ono je to pro mne tak silné osobní téma, že se do něj opravdu nemusím nutit. Navíc čím jsem starší, tím hůř objevuju jiná témata, která by pro mě byla nosná.

Takže étos rybáře ovládl i vaši literární tvorbu?
Vztah, úcta a pocit sounáležitosti k rybě a zákonitostem přírody jsou pro mne prvořadé jako pro básníka, rybáře i svazového funkcionáře. Ryby jím a musím je umět zabít, i když to nedělám nijak rád. Člověk je lovec a tento atavismus má v sobě. Lovil, aby přežil. Ale dnes už je nám třeba přesahu, který se projevuje souzněním s rybou a respektem, který v ní vidí dar přírody a ne lovný předmět. Proto pokládám za velkou úlohu rybářských spolků vzdělávání, které rybáře postaví do přírody jako její trvalejší a hodnotnější součást.

Jiří Mahen

Bucat (Ortagoriscus mola)

Ejhle, co rybáři rozmilí chytili, chytili!
Jaká to placka a nedá se rozdělit na díly!

Chytili rybáři, chytili bucata, bucata!
Chtějí ho prodati za dinar, za dinar ze zlata!

Koupil bych věru, ale má podobu měsíce,
do jaké musil bych já ho dát láhve či sklenice?

A vždyť má do váhy na kila více než dvacet pět,
kolik bych na clu jen platil já, až bych jel domů zpět?

Pusťte ho raději do moře, přátelé – nechcete?
Vždyť on už sardele nehoní, už si to nesplete!

Jaké to ploutve dvě! Pusťte ho, ať už se netrápí,
ať zvíme jak taký balon se noří a potápí!

A jestli kupec vám, jak prý řek´, něco dá, něco dá,
pravím vám, že toho bucata, bude ach, přeškoda!

V žaludku nic nemá, na játrech červů jen do boha –
mravenci že už ho oberou? Jaká smrt ubohá!

Ej kupče, vycpeš-li slámou ho, čert ať si vezme tě,
v ničem ať štěstí tě nepotká nikde už na světě!

Sebe mu raději vycpěte, nežli vás v krámě sní,
vždyť jste jak ryba ta zrovna tak pitomě nešťastní!





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Muž zapálil na kole sedlo. Kamarádi nevěřili, že může hořet
VIDEO: Šedesátník zapálil sedlo cizího kola, vsadil se s kamarády

Neobvyklé oznámení dostali v úterý v noci brněnští strážníci. Zavolal jim pracovník úklidové služby, že na hlavním nádraží hoří jízdní kolo. Ukázalo se, že ho...  celý článek

Vizualizace lázní, které chtějí Číňané postavit v Pasohlávkách.
Další potíže kolem čínských lázní. O místo zřejmě přijde vlivný politik

Kvůli čínským lázním v Pasohlávkách je pod tlakem vysoký jihomoravský politik – Václav Božek z ČSSD, šéf poradců hejtmana a bývalý náměstek. Hlavu koaličního...  celý článek

Policie (ilustrační foto)
Polonahý muž utíkal po Brně s řetízkem, žena na něho křičela „zloděj“

Devatenáctiletý muž starší ženě v Brně přímo z krku ukradl řetízek. Polonahý pak se šperkem pobíhal u hlavního nádraží, kde ale zrovna hlídkovali policisté,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.