Útroby Moravské zemské knihovny v Brně.

Útroby Moravské zemské knihovny v Brně. | foto: Marie Stránská, MAFRA

Tam, kde knihy počítají na miliony. A ke čtenářům jezdí výtahem

  • 20
Je to možná nejtišší místo v celém Brně. Již při vchodu do budovy druhé největší knihovny v Česku je jasné, že se návštěvník ocitá v pravém centru všech čtenářů a intelektuálů.

Průčelí Moravské zemské knihovny v Brně totiž zdobí obrovský pískovcový reliéf, jenž znázorňuje známý výjev z Komenského Labyrintu světa a ráje srdce.

„Symbolizuje nástup internetového věku, který se rozvíjel právě kolem roku 2001, kdy jsme novou budovu otevírali. Internet je tak oním labyrintem světa. Kdo v něm umí hledat, dočká se i ráje v srdci,“ popisuje Radka Chlupová, vedoucí oddělení periodik, která redaktora rozsáhlou stavbou provází.

Letos je to 15 let, co instituce dostala velké prostory v Kounicově ulici. Do té doby sídlila na rohu Moravského náměstí a Kounicovy.

Jedenáctipodlažní knihovna je jako jedna ze tří českých institucí povinna uchovávat výtisky všech neperiodických i periodických publikací, které v zemi vychází.

Každodenní příliv je obří. Ve svých útrobách tak univerzitní a vědecká knihovna shromažďuje přes čtyři miliony svazků, knih, hudebnin, elektronických dokumentů, patentů či rukopisů. Novinky jim musí podle zákona bezplatně dát sami vydavatelé.

„Každoročně nám přibude kolem čtyřiceti tisíc výtisků,“ usmívá se žena, která v knihovně pracuje třicátým rokem. Její oddělení periodik, tedy novin a časopisů, sbírá vydání všech regionů, témat i oborů. Od odborných časopisů přes bulvár až třeba po dnešní vydání brněnské MF DNES.

Na všechno je klid, pochvalují si návštěvníci

Je ale možné nahlédnout i do vydání s nejstarším datem. V případě deníku Mladá fronta to je výtisk z 9. května 1945. „Za tu dobu se vše změnilo. Nejen podoba novin, ale také požadavky a potřeby čtenářů,“ vypráví nad sedmdesát let starými novinami Chlupová.

Moravská zemská knihovna v číslech

  • 1808 – do tohoto roku je datován první dochovaný inventář Moravské zemské knihovny
  • 1907 – začíná sloužit jako veřejná knihovna, po provizoriích získala prostory v Zemském domě (dnešní budova jihomoravského krajského úřadu)
  • 1935 – knihovně je přiznáno právo povinného výtisku
  • 1993 – je obnoven původní název Moravská zemská knihovna
  • 2. dubna 2001 – otevírá se jedenáctipodlažní novostavba v Kounicově ulici 67a
  • 4 154 261 výtisků má Moravská zemská knihovna k dispozici
  • 20 583 je v knihovně registrovaných čtenářů
  • 439 226 návštěv knihovna evidovala v loňském roce
  • 60 000 korun vymohla knihovna na největším dlužníkovi
  • 200 korun stojí registrace na rok, pro studenty je to jenom 100 korun
  • Otevřeno je každý všední den od 8:30 do 22:00. V sobotu pak od 9:00 do 17:00.

Knihovnu navštěvují nejvíce studenti, kteří tvoří asi sedmdesát procent jejích návštěvníků. Nejen těm jsou k dispozici zejména studovny, do nichž se vejde skoro sedm set čtenářů. V tichých prostorách, kde vládne pracovní atmosféra, jsou knihy rozdělené podle oborů na humanitní, technické a přírodovědné.

Tam jsou naskládané převážně svazky, které si návštěvníci nemohou půjčit domů, jejich studiu se proto musejí věnovat v knihovně. „Všude jinde mám dost velký problém se soustředit. Tady je ale na všechno dostatečný klid a lidé jsou ohleduplní,“ pochvaluje si návštěvnice Tereza Dočkalová.

Naopak přízemí a první patro slouží přímo pro výpůjčky. Lidé tam najdou nejnovější odbornou a populárně naučnou literaturu.

O tom, kolik kusů každého titulu bude mít knihovna k dispozici, rozhoduje speciální komise. Ta vše určuje podle doporučení odborníků, ale také na základě zájmu čtenářů a statistik nejčastěji požadovaných knih.

Poškozené knihy opravují přímo v knihovně

Největší část bohatství je pak ukryta v rozměrných depozitářích. Ty jsou plné přesně vyměřených a úzkých uliček tvořených dlouhými regály a policemi. Na vyžádání jsou zaměstnanci schopní do jedné hodiny najít knížku, kterou si čtenáři přejí.

„Přes počítačový systém se v daném oddělení vytiskne konkrétní žádost. Pak už jen zbývá, aby knihovnice výtisk v regálu našla, a pošle jej výtahem k výpůjčnímu pultu,“ popisuje Chlupová.

Žádanky na knihy, které tisknou drobné tiskárny, připomínají účtenky v restauračních kuchyních. Zatímco tam ale prošlé potraviny nepatří, v knihovně mnohé výtisky už hodně pamatují.

Pořadové číslo jedna tady má svazek z roku 1853, bezpečně uchovány jsou ale v Kounicově ulici také třeba unikáty z 15. století. Poškozené knihy se navíc opravují přímo v knihovně. V knihařské dílně se pracuje s šicím strojem nebo lisem. „Podobné dílny jsou u nás už jen výjimečně,“ konstatuje jedna z pracovnic.

Že jde však celá instituce, v níž pracuje 160 zaměstnanců, výrazně s dobou, dokládá i návštěva oddělení digitalizace. Zde se pomocí speciálních skenerů vytváří virtuální sbírky, pomocí kterých si mohou čtenáři z počítače prohlédnout noviny, časopisy, mapy a tisíce českých i zahraničních monografií.

S některými dlužníky musí pomáhat soud

Knihovna má zdigitalizováno asi 3,5 milionu stran těchto dokumentů. Vše se tak pomalu přesouvá z fyzické podoby do té elektronické. V budově mohou čtenáři také navštívit kavárnu, konferenční sál nebo využít i desítky počítačů či třeba čtečku mikrofilmů s nafocenými periodiky.

Ne vždy se ale čtenáři za služby plnohodnotně odvděčují. Proto knihovna v posledních letech zpřísnila vymáhání dlužných částek od těch, kteří vypůjčené tituly nevrací včas.

„Dluh denně naskakuje o pětikorunu za každou nevrácenou knihu. Ve výsledku už může jít o velmi vysoké částky. Hlídáme si to a upozorňujeme a urgujeme je dost s předstihem,“ tvrdí Chlupová.

Rekordmankou je žena, která už dvacet let nevrací asi čtyřicet svazků. Největší dluh, o jehož vyplacení musel rozhodnout soud, pak narostl až na šedesát tisíc korun. „Je to naše povinnost. Jsme konzervační knihovna a musíme si hlídat vlastní majetek. Čtenáři se ale lepší,“ usmívá se Chlupová.