Jana Severinová při exkurzi restaurátorů v chrámu Nanebevzetí Panny Marie na Mendlově náměstí v Brně | foto: Ivan Kalaš, MAFRA

Restaurátoři se pochlubili opraveným klášterem na Starém Brně

  • 1
Místnosti plné harampádí, stěny historických pokojů přestříkané hliníkovým nástřikem, panely zabetonované do secesní podlahy, dřevotřískové okenice nebo oltář hrozící okamžitým zhroucením. V takovém stavu přebíral opat Lukáš Evžen Martinec v roce 1995 prostory augustiniánského kláštera a baziliky na Starém Brně.

Tím, jak se podařilo tuto i další památky opravit, se pochlubil Národní památkový ústav při sérii mimořádných komentovaných prohlídek.

Kulturní a duchovní centrum Brna 19. století, které je úzce spojeno s osobnostmi Johanna Gregora Mendela, skladatele Leoše Janáčka nebo panovnicí Eliškou Rejčkou, totiž po patnácti letech oplývá krásnými dobovými interiéry. To vše mimo jiné díky restaurátorskému páru manželů Severinových.

"Například v prostorách refektáře sídlila dlouhodobá expozice o Johannu Gregoru Mendelovi spravovaná Moravským zemským muzeem, která byla opravdu příšerná. Panely, na kterých obrazové dokumenty visely, byly nešetrně zabetonovány do secesní podlahy a svatého Augustina dokonce schovali za mříží," připomněla restaurátorka Jana Severinová.

Nedocenění refektáře potvrzuje i její manžel. "Tento nádherný prostor naprosto unikl našim kunsthistorikům a ani v odborné literatuře o secesním Brně není uveden. Přitom je to největší mozaiková podlaha na území Brna," dodal Karel Severin.

Staré techniky práce se stříbrem se museli řemeslníci znovu naučit

Nyní restaurátoři pracují na opravě stříbrného oltáře, který byl původně augustiniány pořízen v roce 1736 do kostela svatého Tomáše.

"Tehdy se uskutečnila obrovská mnohadenní slavnost. Panna Marie je patronkou města a podle legendy zachránila Brno v roce 1645 před švédským dělostřelectvem, když nad Brnem roztáhla svůj plášť," vysvětlil původ oltáře Severin.

Na restauraci oltáře pracují odborníci již dva roky a museli řešit hned několik problémů. "Po bližším prozkoumání jsme zjistili, že je nakloněn pětadvacet centimetrů směrem do lodi. Hrozilo tak prakticky kdykoliv jeho zhroucení," popsal Severin.

Statické zajištění a narovnání do původní polohy tak byly první kroky, které museli restaurátoři udělat. Mnoho prvků svatostánku je navíc poškozeno nebo úplně chybí. I s tím si ale odborníci dokázali poradit.

"Naštěstí se vše dělávalo zpravidla zrcadlově, takže podle toho, co se zachovalo,můžeme doplnit i to, co chybí," vysvětlil restaurátor.

Další komplikací byla chybějící část oltáře tvořená perlovcem. Řemeslo stříbrnictví totiž v současnosti již téměř vymizelo, a tak se jej museli restaurátoři znovu naučit.

Z vojenského skladiště se stala historická lékárna

Další památkou, kterou se restaurátorům podařilo vzkřísit, je kostel svaté Kunhuty. Ten se nachází v areálu Vojenské nemocnice v Židenicích a v současnosti slouží jako lékárna. Přitom tento původně románský kostel byl ještě před deseti lety prakticky zříceninou a používal se jako vojenské skladiště.

"Rozhodnutí armády se ukázalo jako velmi kulturní, prozíravé, ale i ekonomicky výhodné. Lékárna za dva roky zaplatila celou adaptaci objektu," řekl k památce Severin.

V neposlední řadě se dočkal oprav i pozdně gotický Světelský oltář z kostela sv. Barbory v Adamově, který se letos stal kulturní památkou.