Někdo by toho tolik nestihl ani za dvě stě let. "Připadám si hlavně jako rozhlasový redaktor a křísitel lidové písně," usmívá se stále vitální Nečas.
Narodil se v Kyjově, pochází tedy z končin, kde folklorní hudba k životu běžně patří. "Ovšem většinu svých devadesáti let jsem strávil v Brně a považuji se za Brňáka," dodává hned.
Vystudoval konzervatoř, poté šel na hudební vědu a angličtinu. "Sestra se usadila v Anglii, po válce jsem jel za ní a studoval jsem rok univerzitu v Nottinghamu," vzpomíná. V Anglii mu však něco chybělo. A byl to právě moravský folklor.
Po návratu hrál a skládal hudbu ve slavném Brněnském rozhlasovém orchestru lidových nástrojů a stal se také v brněnském rozhlasu redaktorem specializujícím se na folklor.
"Nahrávání příspěvků v terénu bylo kvůli tehdejším technickým možnostem podnik se značně nejistým výsledkem," připomíná Nečas.
Propagátor folkloru
To však zdaleka není vše, co činorodý tvůrce pro propagaci folkloru udělal. Dlouhá léta vytvářel program pro festival ve Strážnici, následně organizoval i mnoho dalších festivalů lidové písně, učil hře na cimbál, připravil k vydání desítky hudebních titulů lidových umělců, které by jinak zůstaly zapomenuty.
"Sestavil jsem například desku písní Boženy Šebetovské, to byla Ema Destinová folklorního zpěvu," ukazuje cédéčko s béžovým přebalem.
Jaromír Nečas na snímku z ledna 2009, kdy dostal od primátora Cenu města Brna
Kdo by si však myslel, že přílišné pracovní tempo škodí zdraví či ubírá na dobré náladě, vyvede ho Jaromír Nečas hned z omylu. I v devadesáti letech si stále udržuje svůj pověstný smysl pro humor.
"Na jednom ročníku festivalu ve Strážnici jsme si trochu vystřelili z muzikantů z dechovky. Často hrávají na pohřbech, tak jsme je uvedli s rakví, aby se necítili nesví," vzpomíná.
V roce 2008 obdržel Cenu města Brna za svoji žurnalistickou a publicistickou činnost. Kromě toho je také čestným občanem Kyjova.
Ohledně budoucnosti folkloru v zemi si nedělá starosti. "Lidová hudba není žádný strnulý žánr, ale neustále se vyvíjí. Sběratelé už na konci devatenáctého století naříkali, že folklor zcela vymizí. Naopak, přibývá nových spolků a souborů."
