Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Traktory v obchoďáku nekoupíte. Veletrhy jsou nutné, tvrdí brněnský šéf

  18:26aktualizováno  18:26
Turbulentní období prožívá generální ředitel Veletrhů Brno Jiří Kuliš. Nejenom, že se po volbách změnilo vedení brněnského magistrátu, který vlastní 34 procent jím řízené firmy. Letos se také pravděpodobně završí táhnoucí se prodej většinového podílu vlastněného německou Messe Düsseldorf.

Ředitel brněnských veletrhů Jiří Kuliš. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Sám Kuliš si dává velkou práci, aby dal najevo, že výstaviště by mělo připadnout městu, které má na německý podíl předkupní právo. Byť kolem už krouží soukromí investoři.

„Kdyby se soukromý investor ponořil více do finanční stránky věci, do firmy by nevstoupil. Veletrhy jsou v podstatě vlastněné bankami. Dlužíme bankám něco pod čtyři sta milionů korun,“ odrazuje Kuliš. Odmítá také, že by areál výstaviště byl nedostatečně otevřený Brňanům.

Z řad politiků i například potenciálního investora Igora Faita zaznívají hlasy, že areál výstaviště je využívaný neefektivně a měl by se zmenšit. Proč tak nečiníte?
Mluví tady slepí o barvách. My máme jasný názor, které pozemky a budovy potřebujeme. Máme na to zpracovaný „masterplan“. Víme, které pozemky jsou bezpodmínečně nutné pro provoz a které máme navíc. To jsou ale jen takové nudličky. Nic podstatného. Všechny pavilony, kromě C a H, pořád potřebujeme pro veletržní činnost. Výstaviště je památkově chráněný architektonický soubor. Areál je unikátní tím, že pojme až třicet tisíc návštěvníků denně. Má bezproblémové parkování i infrastrukturu pro návoz exponátů. To lidé, kteří se k nám dívají z okna přes ulici, nevidí. Byť Igor Fait firmu zná, byl tu šéfem podnikové banky. Ale nezná aktuální účely či záměry s jednotlivými pozemky.

Když se podíváme do areálu, dnes, je prázdný, bez návštěvníků. To bývá další výtka.
Nikdo si neuvědomuje, že příprava veletrhu trvá několik týdnů a demontáž také trvá nějakou dobu. Připravuji teď harmonogram na rok 2016, takže vím, že v některých momentech nejsme schopni vedle sebe poskládat ani naše vlastní akce. Výstaviště není veřejný prostor. Pronajímáme ho za peníze. Když se zpřístupní veřejnosti, ztratí hodnotu. Navíc se vystavujeme nebezpečí poškození majetku.

Obří výstava jako za Masaryka

Brněnské veletrhy touží v roce 2018 uspořádat velkolepou akci.

Firmy ve skladech uchovávají zboží. Není záhodno, aby se třeba pavilon A jako kulturní památka stal cílem sprejerů. Nebráníme se otevření výstaviště veřejnosti, ale musí to mít komerční smysl. Náklady nám vždy někdo musí zaplatit. Pořád se tu skrytě něco děje. Třeba řada firemních akcí. Dělali jsme i festival pro veřejnost Vystec Fest k 85. výročí výstaviště. Stál 1,5 milionu. Sice nás za něj chválil tehdejší primátor, ale dotovali jsme ho.

Jak se díváte na nápady vybudovat třeba hokejový nebo fotbalový stadion místo pavilonu Z?
Na to se nás nikdo nezeptal. Pavilon vlastníme my, respektive je zastavený bankám. Dle odhadu stojí 200 milionů. Ročně nám přináší na pronájmech 15 a více milionů. Pavilon Z potřebujeme na Strojírenský veletrh, Techagro a další akce. Někdo by nám tak musel zaplatit 200 milionů za pavilon, postavit náhradní halu za půl miliardy a ročně hradit ušlý zisk patnáct milionů. Když by se to propočítalo, nikdy se to nevyplatí. Ani většinový vlastník nemůže firmu dle zákona poškodit. Tímto jsme chránění i proti případným divokým nápadům. Říkáme ale, že tu lze postavit multifunkční halu. Rezaví zde Velodrom, kde se nic neděje. Pozemek i plochy kolem vlastníme. Brno by konečně mělo halu s navazující infrastrukturou, jako je parkování okolo. Třeba ve Vodově se zaparkovat nedá.

Jiří Kuliš

  • Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze se zaměřením na zahraniční obchod. V letech 1976–1992 pracoval na různých manažerských pozicích ve společnosti Brněnské veletrhy a výstavy.
  • V letech 1992–2005 působil jako chargé d’affaires mise ČR na Novém Zélandu, následně jako obchodní rada pro Austrálii a Nový Zéland, obchodně-ekonomický rada ČR v Japonsku a v americkém Washingtonu.
  • Od roku 2006 působil jako konzultant managementu BVV, od roku 2009 je generálním ředitelem.
  • Dva roky byl prezidentem asociace veletržních správ Centrex, je viceprezidentem DTIHK, Česko-německé obchodní a průmyslové komory, dále je členem představenstva hospodářské komory Brno a představenstva Českomoravské elektrotechnické asociace (ELA).

Záměr prodat svůj podíl oznámila Messe Düsseldorf v září 2012. Od té doby se věc táhne. Nekomplikuje to výstavišti život?
Už jsme si na to skoro zvykli. Pro nás to ale není výhodný stav. V záležitostech, jako je financování či výhodné využití pozemku, potřebujeme podporu akcionářů. Je pro nás důležité, aby byl co nejdříve znám nový většinový akcionář společnosti. Messe Düsseldorf má jasno, že ze svazku chce vystoupit (více čtěte zde). Nebude rozhodovat o zásadních věcech. Veletrhy Brno jsou dítě v rozvádějícím se manželství. Vlastníkům dáváme informace o stavu firmy, ale já nejsem pověřen s nikým vyjednávat.

Bývalé vedení města v čele s primátorem Romanem Onderkou (ČSSD) prohlašovalo, jak vše řeší. Čekalo se dlouho například na odhad podílu. Mohlo to jít rychleji?
V loňském roce se vše zastavilo. Nevědělo se, jestli vedení Brna přežije volby. Tak to asi politici cítili. V předvolebním období cokoliv člověk udělá, tak i když je to dobře, může to být vykládáno obráceně. Taktika byla jasná. A že předvolební vedení města nebude pospíchat, bylo v tu dobu asi jasné i Messe Düsseldorf. V Německu se ale věci řeší přímočařeji. Komunikace se míjela. Kdyby před rokem nebo dvěma město řeklo ‚podívejte se, my jsme v nějaké politické situaci, pojďme se o prodeji bavit až po volbách‘, bylo by to lepší.

Podle primátora Petra Vokřála má nyní o většinový podíl v brněnském výstavišti zájem trojice finančních skupin. Jste pro, aby rozhodující díl ve firmě koupil soukromník?
Pokud se podíváme na fungující veletržní správy po Evropě, najdeme pouze takzvaný německý model. Většinovým akcionářem je vždy město nebo kraj, případně kombinace obou. Podle mě je to jediný myslitelný model. Výstaviště v okolí, která jsou v soukromém vlastnictví, moc nefungují.

Proč to tak podle vás je?
Soukromý vlastník nezainvestuje třeba do výtahu za dva miliony v některém z pavilonů. Raději si koupí luxusní Bentley. V Budapešti vlastní výstaviště druhá největší kongresová a veletržní firma světa. Zvolili ale chybnou strategii, že budou dělat události a kongresy a nikoliv veletrhy. Proto se tam nic moc neděje. Pro město je přitom výstaviště něco jako nádraží nebo letiště.

Jak to myslíte?
Výstaviště a veletrhy zajišťují, že se ve městě něco děje. Přijíždějí sem lidé a utrácejí tu peníze. Strojírenský veletrh je pro Brno ekonomicky několikanásobně důležitější než třeba MotoGP. Efekty z veletržní činnosti jsou pro město podstatnější, než jestli firma Veletrhy Brno vydělá za rok 5 milionů, nebo 50 milionů. Kdyby se soukromý investor ponořil více do finanční stránky věci, do firmy by nevstoupil. Veletrhy jsou v podstatě vlastněné bankami. A ty vědí, že jen stávající obchodní model je schopen ufinancovat naše úvěry. Dlužíme bankám něco pod 400 milionů korun.

Podle plánu bychom to měli splatit do pěti až osmi let. Banky budou schvalovat i převod vlastnického podílu. Zapomíná se také na to, že jsme i jedna z největších výstavářských firem v Evropě. Ve skladech máme zařízení za čtvrt miliardy korun - stánky, kompletní vybavení hal. Je to třetina našeho obratu. Máme vlastní dceřinou firmu v Moskvě. Jsme výhradním dodavatelem stánků v Düsseldorfu. I poté, co Messe Düsseldorf svůj podíl prodá, máme dohodu, že činnosti pro ně zůstanou.

Na co se chcete dále soustředit?
Naší silou jsou odborné akce a mezinárodní akce. Dostat sem třeba čínské vystavovatele se nám daří, ale bývají překvapení, jak strastiplnou cestu musejí podniknout. Brnu chybí kvalitní letecké spojení s velkými letišti, jako je například Frankfurt či Paříž. Čtvrt století po revoluci postrádáme dálniční spojení s Vídní. Podobně chybí vlakové rychlospojení s Prahou, Vídní, Bratislavou. Je to handicap například při získávání evropských kongresů.

Mají klasické veletrhy v době internetu pořád ještě budoucnost?
Fungují v těch nejvyspělejších ekonomikách, jako je USA nebo Japonsko, protože jsou k osobnímu kontaktu lidí. Například veletrh čerstvé zeleniny a ovoce v Berlíně nebo mořské plody v Bruselu. Obchod se dělá celoročně po e-mailech. Ale lidé se potřebují jednou za rok potkat, poznat se a oťukat. Platí to i ve strojírenství. Strojírenský veletrh dělá 30 procent našich tržeb (více o loňském veletrhu zde).

Druhý je Techagro. Naopak se ukazuje, že prodejní veletrhy pro veřejnost, ač je propagují naši kolegové v Praze, jsou minulost. Ve vystavování spotřebního zboží je naší konkurencí kdejaké nákupní centrum. Obráběcí stroje nebo traktory se naštěstí v obchoďácích neprodávají. (úsměv) A nákladné investiční zboží po internetu nikdo kupovat nebude. U akcí pro veřejnost se snažíme, aby zahrnovaly i zábavu. Maminky si vyberou kočárek a zároveň relaxují.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.