Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

HYDROGEOLOG: Půl dne práce s virgulí a jste vyždímaný jako hadr

  9:14aktualizováno  9:14
Hledal vodní zdroje pro nejvýznamnější moravské lázně, třeba Luhačovice či Velké Losiny. Jeho prameny nejen léčí, z jednoho se vaří i pivo. Životodárnou tekutinu hledá hydrogeolog Vladimír Řezníček geofyzikálním průzkumem, na metry přesně ji však dokáže najít i s pomocí virgule. I ve svých pětasedmdesáti denně pracuje. „Hlavně pro zábavu,“ říká v rozhovoru pro projekt Lidé Česka.

Schopnosti pro práci s virgulí má zhruba třetina lidí. „Je to určitá duševní zátěž a zátěž na srdce,“ připouští hydrogeolog Vladimír Řezníček. | foto: Jan Havelka

Jste zastáncem trendu, který upřednostňuje pití kohoutkové vody před balenou?
Kohoutková voda člověka neotráví, musí odpovídat normám, ale kolikrát je to na úkor chuti. Pokud si chce člověk pochutnat, tak zaplatí.

Co si myslíte o kvalitě například brněnské kohoutkové vody?
Voda z kohoutku není závadná. V minulosti obsahovala třeba mnoho dusičnanů, ale postupně se kvalita hodně zlepšila. V současné době není nad čím naříkat, voda splňuje požadavky.

Lidé Česka

seriál iDNES.cz

Lidé Česka

Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. V Česku žilo k 1. lednu 2014 přesně 10 512 419 lidí a příběhy mnoha z nich jsou často zajímavější.

Portál iDNES.cz proto přináší seriál rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Pečlivě vytipoval reprezentanty sociálních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejní několik desítek rozhovorů, ve kterých zprostředkuje radosti i starosti zpovídaných.

Motto projektu zní:
Každý má co říci, na každém je něco zajímavého.

Projekt je inspirovaný cyklem slovenského deníku SME, který dohromady spojuje dva jiné nápady - motiv z fotografického projektu Humans of New York a motiv z knih výtvarníka Vladimíra 518Kmeny a Kmeny 0 mapující osudy různých subkultur.

Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu?
Napište nám na na adresu: lideceska@idnes.cz

Co vás na vodě fascinuje?
Jsme s ní v denním kontaktu, je to médium, které člověk vnímá od toho, jak padá z nebe, až po čerpání ze země. Po studiích jsem měl možnost věnovat se buď uranu, který byl v té době číslo jedna na Vysočině, nebo začít s geologickým průzkumem minerálních vod. Vedoucí diplomové práce mě lákal, že v oboru je práce minimálně na pět let, což pro mě jako študáka byla velká perspektiva.

Proč jste se dal právě na studium geologie?
Už jako gymnazista jsem sbíral kameny a měl velký vztah k přírodě.

Jste tedy průkopníkem oboru na Moravě?
V podstatě ano. Šlo o obor, který na Moravě nikdo z průzkumného hlediska nedělal. Postupně jsem procházel lázněmi, které potřebovaly získat zdroje. Teplice nad Bečvou, Běloves u Náchoda, Karlova Studánka, Velké Losiny a další na severu Moravy.

Hydrogeologie se v roce 1959 teprve v geologickém průzkumu formulovala a personálně dotvářela. Málokdo má zájem jít do nového a neprobádaného. Předtím nebyl nikdo, kdo by chtěl práci hydrogeologů a dokázal ji zaplatit. Vedoucí se tehdy ale mýlil, i po 55 letech je pořád na vodě co dělat.

Jak vypadá práce hydrogeologa?
S každým úkolem začínám vždy v archivu a u mapy. Nejprve si z topografické mapy seštuduji geologii oblasti, ve které budu pracovat. Je vždycky příjemnější být si jistý, do čeho budeme vrtat. Bohudík, dneska už jsou podrobné mapy, v měřítku 1:50 000. Když jsem začínal, byla pořádná mapa velkou výjimkou.

Největší problém? Trefit puklinu

Lze kvalitu vody v nových zdrojích odhadnout předem?
Obecně z map víte, jaká asi voda v daném terénu je, jak vysokou má mineralizaci. Něco se podle typu prostředí dozvíte i o tom, jaká je v oblasti ochrana vod před znečištěním. Horniny v celém mém regionu mají puklinovou propustnost. Je to kompaktní masív rozpukaný v důsledku tektonických poruch. Voda je soustředěna jen do těch puklinek a největší problém je, ty pukliny strefit. Když vám vrt projde pevnou horninou, tak se práší, místo aby tekla voda.

Jak se provádí detailní zkoumání?
Geofyzikálním průzkumem, který umí určit, jak je dané prostředí porušené, jak to tam s vodou asi vypadá. Přesnost, jakou potřebujeme, ale taky nemá, proto provádím i senzibilní šetření. Zařadil jsem ho mezi exaktní metody vhodné pro přesné situování jímacích vrtů. Je nesmírně důležité místo určit přesně a strefit se. Třeba vrt ve Velkých Losinách měl v hloubce 209 metrů vydatnost kolem dvou sekundových litrů. Teprve, když jsme odvrtali další dva metry, tak jsme zastihli puklinu, ze níž teklo dvacet litrů za sekundu.

Můžete nějak přiblížit senzibilní metodu?
V tom nejdetailnějším detailu je to virgule. Názory na ni jsou dva krajní, první říká, že je to fantazie, druhý, že je to pavěda a šarlatánství. Můj první šéf se přikláněl ke druhé možnosti. Prvních 6 až 10 let jsem vůbec na tuhle problematiku nevstoupil. Až pak jsem zjistil, že je to stará metoda, která se využívala už před tisíci lety v Číně.

Může s virgulí pracovat kdokoliv, nebo je potřeba míst speciální vlohy, schopnosti?
Jde o to, aby ji člověk pochopil a byl na ni dostatečně citlivý. Říká se, že zhruba 30 procent lidí má schopnost zachytit nestejnorodost v prostředí.

Jak tedy tato metoda přesně funguje?
Monolitický masív je stejnorodý a nic ho nenarušuje. Ale praskliny se chovají úplně jinak. Mně jako hydrogeologovi stačí, abych tuto puklinu zachytil, a pak už omezím průzkumné práce jen na určité místo. Virgule funguje na těch poruchách a obráží stav prostředí. Dneska žádný vrt nedělám jinak, napřed si místo vyberu v mapě, udělám doplňující geofyzikální měření, pak si na závěr ulomím na prvním šikovném keři virgulku - větvičku, a projdu si to.

Nechci říct, že je to samospasitelné, ale dle posloupnosti se dostanete až k detailu, kterým je metoda virgule. A není to jen můj poznatek, spolupracuji s lidmi, kteří jsou ještě o stupeň citlivější než já. Jsme schopni tektoniku určit na metry, zatímco geofyzika je někde na desítkách metrů.

Lidské vnímání tedy dokáže nahradit přesné výpočty?
Dělal jsem průzkum v Ondrášově. Měl jsem už představu o hrubé stavbě, ale zvolil jsem i geofyziku. Kolega místo proměřil, což pro daný terén stálo asi 300 tisíc korun. Když to měl hotové, tak jsem si já vzal virguli a s ní v ruce sešel ze svahu. Vždycky, když jsem přišel na některou z poruch, tak jsem na něj mávl. Když jsem sešel až k němu, tak mi povídá: „Prosím tě, proč sis mě objednával? Všechny zóny, které jsi signalizoval, jsem já tady draze a dlouho měřil.“

Fotogalerie

Dá se tato metoda naučit?
V první řadě musí být člověk velmi citlivý. Když jsem pozoroval prvního senzibila, tak jsem si říkal, že je trochu šiblý. Pak jsem poznal, že je to určitá duševní zátěž a zátěž na srdce.

Když se v Luhačovicích stavěl kostel, chtěli jsme si být jistí, že nebude v budoucnu bránit svou polohou budování vrtu. Místem totiž prochází hluboká tektonická porucha. Při práci s virgulí mě tam pozoroval starší pán. Po chvíli mě požádal, jestli by si ji mohl na chvilku půjčit, že mu ji manželka po infarktu zakázala. Je to opravdu velká fyzická i duševní zátěž.

Můžete popsat, jak se při práci s virgulí cítíte?
V Jeseníku jsem před pár lety pracoval v oblasti, kde se mohla virgule zbláznit. Bylo v ní i místo, na které vodil pacienty na cvičení už nebožtík Priessnitz. Plochu sto krát sto metrů jsem zkoumal celé odpoledne a když jsem skončil, byl jsem jak vyždímaný hadr. V noci jsem nezamhouřil oko a ráno, když jsem přišel, říkali mi: „Tys musel celou noc bloudit po hospodách.“ Jenže já strávil celé odpoledne před jejich okny s virgulí v ruce.

Vladimír Řezníček

Vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Od roku 1961 se živí jako hydrogeolog, nikdy nedělal jinou profesi. Pracoval v národním podniku Geologický průzkum Brno a Geotest Brno. V roce 1990 začal podnikat jako soukromník. Zdroje minerálních vod hledal v lázních Karlova Studánka, Luhačovicích, Velkých Losinách, Ostrožské Nové Vsi, Bělovsi u Náchoda, Horních Moštěnicích, Hodoníně a Ondrášově.

Celý život bydlí v Brně. Má dva syny a čtyři vnoučata. Jeden ze synů studoval geologii a zaměřuje se na práce související s dobýváním v lomech.

Do jaké hloubky jste schopen odhalit zdroj vody?
Není na to žádná potvrzená teorie, jenom dohady. Minimálně sto metrů se to ale chytí. Jsou kolegové proutkaři soustředění vyloženě jen na tuto metodu a mají ji do podrobností vychytanou.

Pukliny ale nejenže ukrývají vodu, ale podle vás také léčí...
Existuje teorie, že nad tektonickými poruchami vystupuje ze země proud kladných lehkých iontů. Není to měřitelné, ale je to dokumentované v různých výškách nad terénem. Vzduch modifikovaný lehkými částicemi, který se vyskytuje nad těmi poruchami, ten podle nás léčí.

Lze to doložit na nějakých příkladech?
O starém Priessnitzovi se říkalo, že byl nevzdělaný, ale na základě svých poznatků a virgule měl přírodu neuvěřitelně zmáknutou. Už on věděl o těchto místech a pacienty tam honil, aby byli vystaveni jejich působení. Říkal: „Když nebudu mít vodu na koupele, budu léčit vzduchem.“

Pro balneoložku evropského formátu docentku Jandovou (balneologie je nauka o léčivých vodách, lázních a jejich účincích na lidský organismus – pozn. red.) jsem dělal průzkum v Jeseníku. Na jeho základě pak postavili léčebný dům nazvaný Jubilejní vila. Dělal jsem tam geofyzikální průzkum, průzkum virgulí a spolupracoval přitom s chemiky. Měřili jsme i na pokojích. Zpočátku tam dali na léčení asi 25 žen po operaci štítné žlázy. Sledovali jejich krevní tlak, chemické složení krve a prokázali, že jde o ideální místo, že se uzdravují. I nyní v Jeseníku vymezujeme pozitivní zóny. Jde jen o to, aby se to dostalo do lázeňského zákona, že jde o přírodní léčivý zdroj.

Pracuje hydrogeolog podle nějakého vzorce, nebo je to vždy úplně jiné?
Každá lokalita má svá specifika. Celý průzkum a využívání se musí řešit s ohledem na konkrétní situaci. Je to individuální a vždy s určitou dávkou rizika. Jak říkal můj profesor Zapletal, který vedl brněnskou geologii: „V přírodě a u pánaboha je všechno možné.“

Je předem jasné, do jaké hloubky se bude vrtat?
Předem zhruba víme podle teploty vody. Dokážeme odhadnout, z jaké hloubky ta voda musela vystoupit, aby mohla mít tuhle teplotu.

Nový vrt? Desítky milionů korun

Kdy může hydrogeolog říct, že uspěl?
Vrtání ve správném místě je základ, pak když je zdroj odvrtaný, tak se z něj čerpá. Ale až poté, když je v něm kvalitní voda, může hydrogeolog říct, že uspěl.

Radost, strach a život

odpovídají všichni hosté projektu

Co vám v životě dělá radost?
Práce a rodina.

Z čeho máte největší strach?
S přibývajícím věkem má člověk strach, že ty radosti může ztratit. Obavy mám ze ztráty mobility, to je pro mě hrozná představa, že člověk nemůže dojít, kam chce. Lidské tělo dokáže zlobit. Člověk by s tím sice ve stáří měl počítat, ale strašně nerad to berete vážně.

Jak se vám žije v Česku?
Nikdy jsem netoužil jít pracovat někam jinam. Za předchozího režimu příjemné a dobře placené práce v republice vždy zabral někdo, kdo měl patřičné označení pro spolehlivost a lidé, kteří měli styky. Já jsem ale takový pecivál, že jsem vždycky říkal, že nemůžu emigrovat, že bych ráno neviděl z okna ten vrch s kapličkou, který mám nyní jako cíl svých denních vycházek.

Co považujete za svůj největší profesní úspěch?
Luhačovice, Velké Losiny i Hodonín. To jsou místa, kde lázně vůbec nebyly a najednou patří mezi významná místa. Třeba do Hodonína jezdí lidé s problémy s artrózou. Pramen Žerotín ve Velkých Losinách je 1 001 metrů hluboký a teče z něj voda o teplotě 37 stupňů. Luhačovice jsou naprosto jedinečné, tento typ vody jinde v Česku nemáme. Všechno, co se podařilo v Luhačovicích i dalších nově vzniklých i původních subjektech, bylo pro všechny obrovské plus, lázně z toho žijí.

Objevil jste také zdroj kojenecké vody, sám ji pijete?
Ano, rád. Voda Horský pramen, na kterou jsem natrefil v roce 1989 na Bruntálsku, je tak výjimečná, že není v republice lepší. Třeba běloveská Ida má nízkou mineralizaci, ale tím, že pochází z oblasti Orlických hor, tak obsahuje arsen. Dnes je tam úpravna, kde se voda arsenu zbavuje. Dobrou vodu zase ve velkém úpravárenském komplexu zbavují železa, jinak by na ní byl hned rezavý povlak.

Když jsme na Bruntálsku zahájili výrobu balené kojenecké vody, přijel z jižních Čech právě šéf Dobré vody. Provedli jsme ho výrobou a hrozně se divil, že nemáme úpravnu. Kojenecká voda je totiž voda, na kterou lidská ruka nesáhla. Teče uzavřeným potrubím do plnicího automatu.

Co jste pil vy jako kluk?
Ve vodě, kterou jsem pil jako dítě v rodném domě, bylo dusičnanů až hrůza – 115 miligramů na litr. Říká se, že v takovém množství brání růstu. Je fakt, že jsem moc nevyrostl, ale v ulici ji pili všichni a někteří se vytáhli víc než já. Voda z Bruntálska má 1,53 miligramů dusičnanů na litr, navíc má i hodně málo sodíku, takže je vhodná pro kardiaky, protože „nezanáší potrubí“. Když jsme to navrtali a odzkoušeli, chemici kroutili hlavou, odkud to vozíme.

Jak je možné, že se chuť kohoutkové vody v různých částech Brna různí?
Firma, která vyrábí pitnou vodu, ji musí do potrubí dávat tak zabezpečenou, aby se vám z ní neudělalo zle, když si ji doma natočíte. Musí tam být činidla, která potlačí mikrobiální život. Čím jste dál od úpravny vody, tím je to náročnější. Aby splnili podmínky i pro ten poslední kohoutek v rozvodné síti, tak vodu musejí činidlem předávkovat. Činidlo postupně ztrácí dezinfekční schopnost.

Další rozhovory

Nepropásněte ani jeden díl, objednejte si zasílání avíz na nová pokračování seriálu do e-mailu ZDE. 

Minulý díl: 
LAVINÁŘ: V lavině jsem už jel. Neslyšíte ji, ale pak jde o minuty

Čím je vrt hlubší vrt, tím je menší šance, že dojde k jeho znečištění?
Jistě. Hraje roli, zda jsou v terénu polohy jílu nebo jílovce, které tvoří membránu bránící vnikání nečistot z povrchu. V Luhačovicích jsem prokázal, že hloubka 30 metrů je obecně dostačující, co se týká mikrobiologické ochrany.

Původní zdroje v Luhačovicích byly tak 6 metrů hluboké studny. Když přišla velká voda, která vzala splašky ze širokého okolí, tak špína skončila ve zdrojích. Ještě v 60. letech tam dělala kanalizace hroznou paseku, lázně tehdy už neměly vodu, kterou by mohly dávat na procedury a pití. Když v lázních se stovkami pacientů nemáte bezpečný zdroj a dojde ke kontaminaci, je to pohroma.

Lázně neměly peníze na nové vrty?
To je širší problém, šlo o peníze i o zájem. V lázních se léčilo málo lidí, měly úkol nejen ozdravný ale i společenský, takže to nebyl takový problém. Po druhé světové válce se začaly provozovat ve velkém pod heslem „lázně patří pracujícím“, takže nedostatek kvalitní vody byl najednou problém. Jestliže za takový zdroj má mít někdo odpovědnost, tak nese odpovědnost i za to, že se personál i pacienti nepřesunou z pokojů na záchody.

I předtím byly lázně nekvalitní, ale když je měla pod svým palcem ROH, tak šel celý ten resort k nule, včetně Luhačovic a Teplic nad Bečvou.

Jak se to pak řešilo?
Oblast jsem naštěstí dlouhodobě sledoval a měl jsem připravený projekt, díky čemuž jsem byl v kritické situaci v roce 1986 schopen během půl roku vyprojektovat šest nových vrtů do hloubky 60 metrů, ze kterých se čerpala vynikající voda, chemicky i mikrobiologicky kvalitní.

Kolik stojí takový nový vrt?
Všechno stojí hrozné peníze, v roce 1979 jsem ve Velkých Losinách pro kilometrový vrt musel dát na kupu z různých zdrojů 8 milionů korun, dneska je týž vrt na ceně 20 až 30 milionů. Byla potíž s vrtnou technikou, která se dostane do takové hloubky. Prioritou bylo uhlí a nafta, takže se čekalo.

Co cenu ovlivňuje?
Tvrdost a vrtatelnost horniny i materiál, který se používá na vystrojení díry, aby se nezavalila. To jsou drahé antikorozní materiály a jejich cena vstupuje do celkové ceny za vrtný průzkum. Točí se tam miliony a dneska jsou práce dražší než bývaly. Vrtná technika i materiál na výstroj je dokonalejší. Dřív se vystrojovalo ocelovými rourami spojenými závitem, které po šesti letech zkorodovaly. Zůstala jen drátěná spirála ze závitu.

„Rusové už tady za 2,5 roku nebudou“

Jaký nejkurióznější úkol jste dostal?
Když přišli Rusové, dostal jsem za úkol vybudovat zdroj vody pro sovětskou posádku v Šumperku. Udělal jsem projekt a firma, která to dostala k provedení, řekla, že na to můžou jít tak za 2,5 roku. Tenkrát jsem měl kacířskou větu: „To vojsko je tady dočasně, tou dobou oni už tady nebudou.“ Naštěstí to prošlo se zasmáním a nenakopli mě, akorát mě vyškrtli ze strany s tím, že jsem nepochopil význam pobytu sovětských vojsk.

Když se narazí na zdroj, je potřeba dělat nějaké dlouhodobé testy, které prokáží jeho léčivý účinek?
Dle lázeňského zákona musí každý nový zdroj projít zkouškami, na základě kterých je pak ministerstvem zdravotnictví označen za přírodní léčivý zdroj ze zákona. S prohlášením jsou dány podmínky, za nichž se bude využívat, jak často budou kontrolní měření a analýzy. Musíte také prokázat, že se kvalita zdroje za 10 let nezhorší. Nastavit limity pro užívání, aby kvalita nešla dolů.

Kdo byli klienti, pro které jste pracoval?
Převážně jsme měli státní zakázky. I Luhačovice byly tehdy státní, pak se až privatizovaly. Měl jsem taky JZD a místní národní výbory, které mi dokázaly vedlejšákem zaplatit, takže jsem na tom nebyl špatně. Nikdy mě to nehnalo, abych šel pracovat někam do ciziny.

Pak jste se v roce 1990 osamostatnil. Jak jste sháněl práci?
Pořád mám spoustu práce. Podniky, když vědí, co umíte a co děláte, si vás najdou. Teď už jsou to zakázky jednotlivých privatizovaných organizací a lázní, všechno to jsou akciovky.

Ve svých pětasedmdesáti stále pracujete v plném nasazení?
Teď už pracuji, jak se mi chce a jak je potřeba, většinou pět dní v týdnu, ale třeba jen šest hodin. Mám to spíš pro zábavu. Neuroložka mi říkala, že křížovky jsou pro důchodce fajn, ale když se dokážu vyčerpat psaním závěrečných zpráv a odbornou prací, tak prý neexistuje nic lepšího.

Odráží se vaše láska k živlu i jinak? Plavete, rybaříte, plavíte se lodí?
Neplavu, když jde syn s vnučkou do Kuřimi plavat, tak je doprovází babička, já jim zamávám a jdu do kanceláře. Ve vodě neumím dýchat, což je při plavání zádrhel. Ani moře mi nic moc neříká. Ale stačí mi pohled na hory a na přírodu a hned pookřeji, každou služební cestu do Jeseníků mám za odměnu.

Jeden z vodních zdrojů, který jste nalezl, je používán pro výrobu piva...
Ano, to je pravda. Holba je z mého vrtu v Hanušovicích. Ředitel pivovaru už měl nasmlouvanou dodávku s vodárnami, když přišel za mnou. Udělal jsem mu tenkrát posudek, z něhož vyplynulo, že to, co potřebuje, má pod nohama. Přímo v areálu mají zdroj, ze kterého vyrábí pivo.

Poznáte rozdíl, když je na výrobu piva použita kvalitní a méně kvalitní voda?
Chuťově se to pozná, voda je logicky dobrý základ, vody s nízkou mineralizací lehko přijímají ingredience, které do piva musí jít. Ale je to samozřejmě i technologií vaření.

Obracejí se na vás známí a přátelé, že potřebují studnu?
Zrovna teď řeším studnu na pitnou vodu i problematiku vody při výstavbě domu. Tomu se věnuji ale spíš okrajově. Není to moje hobby, ale umíme to.

Projekt iDNES.cz Lidé Česka: přečtěte si další rozhovory

Lidé Česka
Článek se mi líbí


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.