Brno je jeho domovem teprve pár let, vtiskl však duši mnoha místním oblíbeným podnikům. Minulý týden se na Kapucínském náměstí otevřelo Café Pilát, v pořadí již desáté místo v Brně, jehož interiér navrhl Martin Hrdina.
Jaké je Brno z pohledu architektury?
Velmi ikonické. Má skvělou pověst díky stavbám 20. století a stalo se jedním z nejvýznamnějších českých funkcionalistických měst. Architekti mají možnost aktivně vstupovat do středu města. Můžeme pracovat v ikonických domech a interiérům vracet dřívější podobu nebo navrhnout současnou vrstvu. Brno ale nežije jen silnou minulostí, v poslední době se tady začala dít spousta unikátních věcí.
Martin HrdinaSedmatřicetiletý interiérový architekt a designér se narodil ve Velkých Bílovicích. Studoval na Fakultě architektury Technické univerzity v Liberci. Několik let strávil v Nizozemsku, kde se věnoval interiérovému designu na Gerrit Rietveld Academie v Amsterdamu. Od roku 2008 působí v Brně, kde navrhl podobu podniků Tungsram, Café Art, Café Alfa, Bistro Franz, Café Atlas, Morgal, Humpty Dumpty a nově také Café Pilát. Kromě toho navrhuje vizuální styly pro firmy, plakáty pro divadla, kulturní akce a knihy. Spolupracuje s Národním divadlem Brno, Národním památkovým ústavem a s nakladatelstvím Host. Pro firmu z jižní Itálie tvoří obaly na čokolády. |
Co máte na mysli?
Ožívá veřejný prostor, opravují se náměstí a malí podnikatelé otevírají vlastní podniky, jejichž prostory někdo navrhuje. To je zcela unikátní situace, která k výjimečnosti Brna přispívá. Je tady zajímavý společenský život. Všichni se znají, nemůžete projít město, aniž byste nenarazil na někoho známého. Baví mě potkávat se s lidmi různých profesí, s divadelníky, galeristy, lékaři, nakladateli, architekty. Na malém prostoru se pohybuje mnoho aktivních lidí.
Takže Brňan se nikdy necítí sám?
Ano, město se o lidi svým způsobem stará. Neocitáte se v izolaci, máte šanci poznat spoustu lidí. I proto by architekti neměli utíkat bojovat o zakázky do Prahy, ale měli by pozornost věnovat i menším městům, která jsou nádherná, ale nic se v nich neděje. V Brně člověk získá vše, co potřebuje, ale zároveň jej může poznat.
Do Brna jste poprvé autorsky vstoupil při navrhování kavárny Tungsram. Jak na to vzpomínáte?
Majitel mě oslovil na dálku, byl jsem v Holandsku. Neuvědomoval jsem si, do jakého kontextu vstupuji. Některé kavárny tady byly dobře navržené a já se domníval, že je to na Brno normální. Až později jsem pochopil, že jde o zvláštnost.
Jak to myslíte?
Mnohé podniky, nejen ty, které jsem navrhoval já, se mohou pochlubit příběhem. Vznikají nové a nové podniky, mladí podnikatelé spolupracují s architekty... Všichni to obdivují. Návštěvníci Brna se ptají, jak je to možné. Kavárny přitom neživí turisté, to Brňané se vracejí do svých oblíbených podniků. Právě onen příběh lidem umožní si k podniku vytvořit vztah. Najednou to není jenom o dobré kávě. Jde o ojedinělý trend, který se v Brně stal pravidlem. Kdo otevírá nový podnik, musí se na jeho podobu soustředit, jinak nemá šanci.
Jak Brno ovlivňuje počet studentů, kteří tady žijí?
V poslední době se stala zvláštní věc. Předtím byli studenti pro podniky zásadní, jakmile v létě odjeli, místa zela prázdnotou. Teď už se to tolik neděje, někde je plno dokonce celé léto. Brňané samotné město konečně objevili a začali sem jezdit z okrajů. V centru se navíc koná mnoho akcí, za kterými lidé přijíždějí.
Jinde v Česku tolik kvalitních míst nenajdete. Jaký je tedy klíč k úspěšnému podniku?
Celkový koncept a vizuál, což mám na starosti já, je klíčový do začátku podnikání. Lidé si místa všimnou a pamatují si jej. Zda podnik přežije, však záleží čistě jen na kavárníkovi a interiér hraje menší roli. Pokud tam dostanou nedobrou kávu a oschlý zákusek, rychle se to ve městě rozkřikne.
Jak takovou situaci vnímáte, pokud „svůj“ podnik navštěvujete?
Do všech pravidelně chodím. Pokud se něco zhorší, všimnu si. A pak do toho mluvím, protože majitele znám a na podnicích mi záleží. Chci, aby tady byly třeba sto let. Dříve to tak bylo, ve Vídni původní kavárny dodnes fungují a židle se tam změní, až když se rozpadá. Stav věcí se nemusí co pět let měnit jen kvůli nějakému trendu.
Kde při tvorbě berete inspiraci?
S majiteli je důležité intenzivně pracovat, utvořit si vztah. Musíme být na jedné lodi a důvěřovat si. Velkou roli hraje kouzlo celého místa. Třeba Café Pilát je inspirované biblí, příběhem Piláta Pontského, antikou a atmosférou kapucínského kláštera. Zdejší jídlo zároveň vychází ze středomořské kuchyně. Interiérová náplň je pak stejná jako koncept nabízeného jídla či pití. Myslím, že to zákazníky potěší.
Měl by mít podnik jasný koncept?
Můžete mít obecnou nabídku, ale specifikace je příjemný bonus. V Brně si nikdo nemůže dovolit nabízet běžný nápojový i jídelní lístek, protože tam nikdo nebude chodit. Konkurence je tak veliká, že se každý snaží odlišit a vymyslet něco speciálního. Proto spousta podniků vzniká a plno také zaniká. Stoupá tím i jejich kvalita. V jiném českém městě nenajdete tolik míst s tak kvalitní nabídkou.
Čím to?
Za první republiky tady byly stovky kaváren, někteří hovoří dokonce o čísle sedm set, což je zcela nepředstavitelné. Od té doby se změnil společenský život, spousta památek byla komunisty nejdříve ukradená a pak zničená, podniky se zavíraly. Boom kaváren se ale do Brna znovu vrací a vypadá to skoro jako zázrak. Lidé spolu mluví, v kavárnách se setkávají a chtějí se vidět. A nové podniky budou ještě přibývat.
V říjnu jste Brno zastupoval na mezinárodní výstavě v Lipsku a vytvořil jste expozici, která představila právě brněnské kavárny.
Brno v Německu reprezentoval hlavně BAM, Brněnský architektonický manuál, což je zcela unikátní projekt. V Německu měl velkou odezvu. Když se v Domě umění rozhodli město představit kontinuitou mezi prvorepublikovými kavárnami a současným podnikem, oslovili i mě. Bylo skvělé, že se na radnici rozhodli přispět i na vznik expozice, kterou jsme mohli Brno prezentovat.
Jaké si z ciziny přivážíte pocity?
Když jsem procházel Lipskem, které má jako východoněmecké město podobnou poválečnou historii, došlo mi, jak je Brno úžasné místo. Ani v dalších městech jsem neviděl takové množství odlišných nových podniků. Ta mnohaletá destrukce má totiž jedinou výhodu – množství nových příležitostí pro kreativní lidi navrhovat přímo v centrech, vytvářet novou podobu měst. Je to vzrušující vzepětí. Možná to mám jinak, protože je Brno mým domovem stále krátce. Když si povídám s lidmi, kteří se tady narodili, často zmiňují pouze negativní věci a touží z města odejít. Přátelskost a společenskost Brna je přitom ojedinělá. Lidé by měli více jezdit po Česku i po světě, aby si vše uvědomili a vážili si toho.
Brněnský architektonický manuál
|
