„Chtěla jsem využít svoje zkušenosti, které mám i z oblasti PR, zároveň i svoji zálibu pro módu a kosmetiku. Tak se zrodila myšlenka založit blog, který by byl regionálně zaměřený na Brno a nejbližší okolí,“ popisuje Salačová.
Dva roky máte blog o Brně. Jak vás napadlo ho zaměřit přímo na město?
Vždycky jsem viděla svoji práci v nějakých médiích, nicméně tady v Brně pole působnosti nejsou tak otevřená jako v Praze. Hodně se mi líbily některé blogy, blogeři ale psali hodně o životě v Praze. Všechny akce, co mě zajímaly, byly tam. Trošku mě mrzelo, že není nic, co by informovalo o dění v Brně. Studovala jsem žurnalistiku, takže mám blízko k psaní a redakční práci.
Nepřekáží vám znalosti ze studií při tvoření blogu?
Mám trochu problém s tím, že blog má být postavený na určitém subjektivním hodnocení věcí. Ale já tím, že mám zkušenosti ze žurnalistiky, se snažím předat lidem i objektivní informaci. Abych rozšířila spektrum sdělení, tak jsem na blogu založila některé rubriky, které jsou spíše žurnalistické, například Cool Brno Life, která je o kulturních tipech v Brně. Dělám také rozhovory se zajímavými osobnostmi z Brna, které mají různé profese. Tam už blogový postoj není vůbec.
Vedete blog sama?
Tenkrát jsem ještě pro tento nápad oslovila kamarádku, pracovaly jsme nějakou dobu spolu, ale bohužel se to ukázalo jako neživotaschopné. Každá měla jinou představu o fungování a jiné pracovní nasazení. A skřípalo to, tak jsme se později rozešly. Teď dělám blog sama.
Blog je úspěšný, na facebookových stránkách máte téměř 30 tisíc fanoušků. Jste s tím spokojená?
Přestože je léto, tak mám poměrně velký nárůst fanoušků. Mě na tom hrozně baví zpětná vazba od lidí a viditelný efekt, že moje práce má smysl. Myslím, že to má potenciál, a hlavně mám velkou radost z toho, že se mi za poslední půlrok podařilo blog překlenout na charitativní oblast. Založila jsem značku We Love to Help, která je provázaná s blogem tím způsobem, že se konají jednou za několik měsíců pravidelné charitativní akce v klubu Vyhlídka v Brně. Pomáhá se konkrétní osobě nebo případu, který si volí čtenáři blogu.
Michaela Salačová
 |
Chystáte nějaké novinky na blogu?
Zakládám podsekci, která se bude jmenovat Cool Brno Fashion, a budu tam lidem nabízet osobní poradenství při nákupech. Minule jsem například s paní vybírala oblečení na promoci pro syna. Zjišťuju, že je spousta žen, které se chtějí nějak obléct, ale neví, jak na to. Často chodím po obchodech a fotím kolekce, takže mám poměrně dobrý přehled o tom, co je momentálně kde v nabídce a kolik to stojí. Začíná to vždy tím, že mi paní řekne, zda by chtěla radikální změnu nebo hledá konkrétní outfit, jaké se jí líbí barvy nebo jaké by chtěla zakrýt nedostatky na své postavě. Pak vyrazíme na nákupy a já jí k tomu říkám své postřehy.
Kolik času trávíte tvořením blogu?
Blog mi zabere hodně času. Dneska to mám už jako svoje zaměstnání, které ale kombinuju s prací pro firmu, kterou máme s manželem. Organizujeme různé koncerty, kulturní a taneční akce. Což je moje hlavní profese. Nedávno jsme například připravovali koncert Vanessy Mae a budeme chystat turné pro skupinu Elán.
Vystřídala jste hodně profesí. Jako modelka a dýdžejka jste cestovala po celém světě. Cestujete pořád tak často?
Mám dva malé kluky a v podstatě s prvním těhotenstvím jsem většinu svých aktivit, co se týká cestování, ukončila. Hrála jsem asi třináct let. Teď cestuju hlavně s rodinou, ale i jako dýdžejka sem tam letím do Portugalska. Hrávala jsem pátky a soboty a bylo to velmi časově a fyzicky náročné.
Jak jste tenkrát zvládala časté přelety?
Já jsem měla to cestování docela extrémní, kdy jsem například hrála v pátek ve španělské Malaze a v sobotu v Ostravě. Ještě když jsem k tomu dělala nějakou jinou práci, třeba v hudební televizi, kde jsem dělala moderátorku, psala scénáře, dělala dramaturgii, tak to bylo náročné. Asi by to šlo všechno dělat i dnes, ale zase na úkor čeho. Chci se věnovat dětem, nechci si nechat jejich dětství úplně protéct mezi prsty.
Plánujete zase v budoucnu změnit profesi?
Já to vůbec nedokážu říct po tom, co jsem za svůj život už dělala. Do budoucna bych ráda pracovala zase v televizi, ale tady v Brně těch možností tolik není. Pracovala jsem také jako fotoprodukční u fotografa Petra Škvrněho, který se proslavil s fotkou prezidenta Václava Klause, kterého vyfotil jako bezdomovce na lavičce. Pak jsem dělala v reklamní agentuře, hrála jsem, do toho jsem studovala a skončila v televizi. Takže já nechci vůbec předvídat. Třeba jednou skončím na poště za přepážkou, těžko říct. (směje se) Nebo budu mít svůj psí útulek.
Žijete teď méně hektičtěji?
Myslím, že žiju naopak mnohem víc hekticky. Je to povahou člověka, kolik práce si připustí k sobě. Ale zase nemůžu říct, že bych byla v nějakých stresech a nestíhala a měla pocit, že mi něco uniká. Mám už za sebou ta divoká léta mládí a mejdany. Což už je dneska passé. Vždycky říkám, že se na televizi budu dívat až v důchodu. Pustím si všechny díly Ordinace v Růžové zahradě a strašně se na to těším. Volný čas trávím s dětmi. Koupila jsem si nedávno kolo, abychom konečně začali jezdit. Chodím na houby. Snažím se syny vést i normálním způsobem, aby trávili co nejvíc času venku. Ať jsou v lese, naučí se lézt na stromy a jsou klidně špinaví. Žijeme ve vesnici kousek za městem, v podstatě u lesa. Život je pro mě přijatelnější v této podobě.
Oblíbila jste si Brno?
K Moravě jsem vždycky inklinovala víc, asi i kvůli lidem, přišli mi tady otevřenější. Povahově jsem hodně extrovertní a ráda si s lidmi povídám a poznávám je. Praha mi v tomto přišla taková anonymní. Nemůžu říct nic špatného proti Pražanům, nemám žádné negativní zkušenosti. Spíš lidsky mně Brno sedlo víc.
Nechybí vám Praha s jejím nočním životem?
Praha mi nechybí. Paradoxně když jsem žila v Praze, tak jsme si důkladně rozmýšleli, jestli pojedeme do centra. Protože jsme to měli daleko a já skoro každý víkend hrála. Party život jsem si ale v Praze užila někdy v osmnácti devatenácti letech, kdy jsem ještě dělala přehlídky a začínala s hraním. Já jsem jako dýdžejka hodně cestovala po klubech a paradoxně často na Moravu. Protože stylově jsem hrála nejtvrdší odnož techna na pomezí hard techna a hardcoru. Což je styl, který v Praze vůbec neměl žádnou základnu.
Jak jste kombinovala hraní tvrdé hudby s rolí křehké modelky?
Hrozně mě bavily ty extrémní přechody, které jsem v životě měla. Chodila jsem přehlídky známých návrhářů, třeba jsem měla přehlídku Blanky Matragi v Obecním domě, kde jsem předváděla strašně drahé luxusní šaty. Po skončení jsem si oblékla tílko s lebkou, vzala kufr s deskami a jela někam do undergroundového klubu, kde jsem spustila neskutečný kravál.
Nevyčnívala jste tam?
To víte, že jo. Ale mě to bavilo. Já jsem ráda středem pozornosti. Tím, že jsem dělala i přehlídky, tak veřejná vystoupení mi nikdy nebyla cizí. Neměla jsem s tím problém, tenkrát to bylo zajímavé.
