Vinař Miroslav Volařík.

Vinař Miroslav Volařík. | foto:  Jan Zatorsky, MAFRA

Vrátil se k tradici po rodičích, teď je Volařík podruhé vinařem roku

  • 4
Krabičky na léky, kabely i flašky. Miroslav Volařík původně vedl firmu, která prodává všemožné potiskovací stroje. Pak se ale rozhodl věnovat dědictví po rodičích zemědělcích a vrátit se na půdu, kterou kdysi jako malý vodil otci koně. I díky tomu se stal nedávno českým vinařem roku 2014.

Miroslav Volařík z Mikulova se s vědomím, že je dvojnásobný vítěz prestižní soutěž o nejlepšího vinaře v tuzemsku, probouzí už týden (více o výsledcích letošního ročníku čtěte zde).

Jeho rodina vyrábí v Dolních Dunajovicích víno už od konce druhé světové války. Tradici ale zpřetrhal komunismus. Volařík na svého otce Leopolda navázal. Dnes místo zvenčí etiketami zhodnocuje láhve zevnitř vínem. A už podruhé díky tomu získal exkluzivní ocenění Vinař roku.

Víno jste začal vyrábět teprve před deseti lety. Jak ten nápad vznikl?
Já jsem vyráběl víno celý život. Po troškách. Moji rodiče ale za minulého režimu přišli jako kulaci o hospodářství. Rozhodl jsem se, že pozemky získáme zpátky. Bylo to velice komplikované. Pustil jsem se ale do toho a začal jsem se o celý příběh a naše vinice důkladněji zajímat.

Miroslav Volařík při přebírání ocenění Vinař roku 2014 (21. srpna 2014)
Vinařem roku 2014 se stal Miroslav Volařík z Mikulova (na snímku).

Slavnostní vyhlášení výsledků soutěže Vinař roku 2014 v Praze.

Nakonec se povedlo pěstování naší vinné révy obnovit. Ale rozměrově už to nesedí. Naši měli asi jeden a půl hektaru vinic. Dnes se naše vinařství blíží ke stovce. (úsměv) Ale pořád révu pěstujeme i na té samé půdě v Dolních Dunajovicích, kde jsem jako kluk otci vodil koně.

Napadlo by vás, že budete někdy vinařem?
Poprvé jsme vysadili v roce 2004. Vinařství máme od roku 2007. Původně jsem ale vedl obchodní firmy, které prodávaly tiskací zařízení. Víno jsme zamýšleli jako marketingový nástroj. A fungovalo skvěle. Vidím to sám na sobě. Když za mnou přijde obchodní partner a donese jako dárek hrnek na kávu, za chvíli ho člověk vyhodí. Ale dobré víno člověku udělá radost. Proto už se dnes věnuji hlavně tomu vínu. Prodávat stroje bylo zajímavé. Ale víno otevírá duše.

Co znamená takové ocenění? Pro vás už podruhé.
Pro každého vinaře to znamená stát na vrcholu. Soutěž totiž vinařství prověří nadmíru důkladně. Hodnotí se kolekce šesti vín. A procházejí dvěma koly. V tom prvním koštují nejlepší sommeliéři České republiky. Úplně nejlepšího vinaře z osmi finalistů pak vybírají odborníci z celého světa - Anglie, Francie, Jihoafrické republiky. Zažíváme teď pocit velké hrdosti. Už jsme jedno ocenění Vinař roku dostali v roce 2011. Tehdy to bylo tři roky poté, co jsme začali víno vyrábět. Letos je to pro nás zásadní potvrzení toho, že jsme stále na špici a jdeme dále správnou cestou.

Miroslav Volařík

V roce 2007 založil Vinařství Volařík. Rodina Volaříků ale má vztah k vínu už od druhé světové války, kdy se zakladatel rodinné tradice, Leopold Volařík, naučil vinohradnickému a vinařskému umění od německých starousedlíků. Rozvoj vinařské tradice přerušila násilná kolektivizace a návrat k vinařství byl možný až po revoluci v roce 1989. Dnes vinařství obhospodařuje 80 hektarů révy na čtrnácti vinicích. Hrozny jsou sbírány výhradně ručně. Není jich více jak dvě kila na keř, což zajišťuje lepší zásobování živinami.

Dokáže to rozhýbat i obchody?
Lidé se o víno a jeho původ zajímají stále více. Už když jsme byli na galapředstavení na pražském Žofíně, kde se cena předávala, hrnuli se k nám milovníci vína a chtěli si ta naše zarezervovat. Problém totiž je, že těch „vítězných“ máme třeba jen pět či šest tisíc lahví. To není dostatek na to, abychom mohli vyhovět všem.

Může moravské víno konkurovat těm nejlepším světovým?
Úspěchy v mezinárodních soutěžích nám ukazují, že to děláme dobře. Určitě na to máme v bílých vínech. V červených vínech bych byl trošku opatrný. I když jsou signály, že máme červená vína dobrá, když se dodrží správný technologický postup a nechá se víno alespoň rok vyzrát. Našich osmnáct tisíc hektarů, které máme Evropskou unií povolené, pokryje ale jen třetinu spotřeby v Česku. Zahraniční konkurence tak není hrozba.

Nebojím se ani supermarketů plných levných cizích vín. Klidně ať se k nám dovážejí. Když si někdo chce koupit víno za pětapadesát korun, může. Stejně tak jsem rád i za specializované prodejny, do kterých dovážejí špičková zahraniční vína. Potíž jsou ale černé dovozy sudového vína. V každém květinářství nebo trafice se pak čepuje brak. To jsem neviděl nikde jinde ve světě, jen u nás. To je degradace vinařů.

Vinař Miroslav Volařík.
Vinař Miroslav Volařík.

Zajímá Vinařství Volařík i vývoz do zahraničí?
Představte si, že máte krásné víno, které navíc vyhrálo ocenění. Máme tři nebo čtyři tisíce lahví. Přijede obchodník z Hongkongu a začne mluvit o tom, jak rád nakoupí naše „excellent wine“. A chce hned dvacet tisíc lahví. To mu nejsme schopni nabídnout. Do budoucna se na to připravujeme a plánujeme větší šarže.

Jaké máte další plány do budoucna?
Připravujeme stavbu nového vinařství, které bude znamenat mnohem větší komfort pro návštěvníky i zaměstnance. A také máme v plánu zužovat sortiment vín a vracet se k původním odrůdám. Lidé přeci na jižní Moravu nejezdí za Chardonnay, ale spíše za pálavou. Při všem plánování mám štěstí, že můžu počítat se skvělým týmem. Víno totiž nedělá jeden člověk. Máme excelentní odborníky. A samozřejmě šikovné marketéry a obchodníky. Schopnou expedientku, která nic nepoplete. Je to týmová práce.

Jak si odpočinete?
Chodím hrávat tenis. A spolehlivě funguje chození po vinicích. Když člověk prochází po vinohradu na Pálavě, skvěle si vyčistí hlavu.