Případ se táhne už téměř čtyři roky. Kdy vás napadla myšlenka osvojit si děti vaší sestry?
Zuzana Sovková: Celá záležitost se nás samozřejmě bezprostředně dotýká už od počátku. Se sestrou jsme měly vždy blízký vztah, a tak jsem společně s tatínkem Jiřím Pavelkou jezdila na všechna soudní líčení, která se této kauzy týkala. Dlouho jsem nemohla vůbec pochopit, jak se mohlo stát, že sestře a švagrovi děti odebrali.
Co jste v té době očekávala, že se bude dít?
Věřila jsem, že se vše brzy vysvětlí a oni dostanou své děti zpět. Zhruba po roce jsem tomu přestala věřit, přestože jsem přesvědčená, že má sestra, ani její dnes už bývalý manžel žádnou vinu vůči dětem nemají. Proto jsem přibližně před třemi lety požádala s manželem o svěření dětí do naší péče.
Jakou máte naději, že děti získáte?
Sestra podala nový návrh na soudní líčení, ve kterém se bude snažit získat své děti zpět. Její advokátka zároveň soudu předloží i náš návrh na svěření synů do naší péče. Rozhodnutí soudu si ale netroufnu předjímat.
Norské úřady obvinily nejprve vašeho švagra ze sexuálního zneužívání jednoho z chlapců, čím si to vysvětlujete?
Došlo k tomu tak, že jedna z učitelek mateřské školy, kam starší z hochů chodil, našla krev ve stolici. Vyslovila proto podezření na sexuální obtěžování. Když později vyšlo najevo, že se o nic podobného nejednalo, protože krev byla způsobena špatným zažíváním, byla najednou z podobného činu obviněna má sestra. S tímto tvrzením vyrukovala pěstounka staršího syna Evy. Také toto tvrzení bylo lékařským vyšetřením vzápětí vyvráceno. Nechápu tedy, proč Barnevern děti sestře vlastně odebral. Dosud nikde svůj krok nezdůvodnil, což mi přijde nepochopitelné. Za největší absurditu přitom považuji, že sestra je učitelkou v norské mateřské škole, kde vychovává tamní děti, své vlastní ale nesmí.
Případ norských dětíKAUZA: Přehled v otázkách a odpovědích |
Vaše sestra se později s manželem Josephem rozvedla. Měli napjaté vztahy?
Byla k tomu doslova donucena. Barnevern jí totiž v první fázi řekl, že pokud se s ním nepřestane stýkat, nemá šanci své děti získat zpět. Toto rozhodnutí oba manžele hodně odcizilo. Nejenže se úplně přestali stýkat, ale navíc Joseph začal být na Evu nepříjemný. O syny ztratil zájem a Evě situaci navíc začal hodně komplikovat svými nevhodnými výroky. Podle mne neunesl, že se mu doslova před očima rozpadla rodina.
Nyní chlapci vyrůstají každý v jiné rodině.
Do rozhovoru se vkládá Petr Sovka: To je na tom to nejšílenější, co mohli úředníci udělat. Bratři by měli vyrůstat spolu.
Zuzana Sovková: Rozbíjejí bratrské pouto, které kluci mezi sebou dosud mají. Byli jsme v Norsku u toho, když se hoši mohli spatřit, a bylo to velmi emotivní. Mají se moc rádi, dlouho se objímali. Úplně nám to vehnalo slzy do očí.
Jezdili manželé Michalákovi k vám do Vnorov?
Samozřejmě, navštěvovali jsme se vzájemně.
Přijížděli jako celá rodina, nebo jen Eva se syny?
Znovu Petr Sovka: Až na jednu výjimku přijížděli vždy všichni spolu a působili jako šťastná rodina. Jednou totiž Joseph nemohl přijet z pracovních důvodů.
Problémy v jejich vztahu jste tedy nezaregistrovali?
Zuzana Sovková: Vůbec ne. Až do toho nesmyslného obvinění ze sexuálního obtěžování byli párem jako každý jiný.
Jak často jste v kontaktu se svou sestrou?
Prakticky pořád prostřednictvím Skypu. Mohu přitom každého ubezpečit, že kdyby byl v rodině dřív nějaký problém, určitě bych to poznala.
Jaký vliv má vlastně tato kauza na váš vzájemný vztah?
Naše sesterské pouto výrazně posílilo. Pocity, které Eva musí zažívat, jsou hrozné.
Pokud by se vám podařilo u úřadů uspět a syny své sestry byste získali, mají u vás kde bydlet?
Jsme na to po všech stránkách dobře připraveni. Pokoj mají přichystán a v něm jsou už koupené i postele. Klidně by mohli přijet i dnes.
Existuje ovšem riziko, že pokud by norské úřady chlapce do vaší péče vydaly, tak budou trvat na podmínce, aby Eva Michaláková s nimi měla kontakt jen dvakrát ročně.
Věříme, že soud uzná, že děti má vychovávat jejich máma, která je opravdu miluje. Pokud by jí je přesto odmítl vrátit, dal nám je do péče a trval přitom na stanovené podmínce, jsme na to připraveni. Nařízení bychom respektovali. Hlavně chceme, aby hoši mohli vyrůstat společně.
Umí kluci vůbec ještě česky?
Ten starší určitě. Až do pěti let byl zvyklý na češtinu a věřím, že ji nezapomněl. Ten mladší by s ní asi zpočátku zápasil, ale má šest let a určitě by se ji doučil. Jsem přesvědčená, že bychom si s tím dokázali poradit.
Vyjádření premiéra Bohuslava Sobotky ke kauze odebraných dětí:
21. ledna 2015 |
