Reklama

Víme, jak na mrtvici. Umíme pomoci do deseti minut, říká neurolog Mikulík

  • 5
Zaměřuje se na cévní mozkové příhody a svými výzkumy hledá metody, jimiž lze zkrátit čas léčby pacienta, aniž by byla ohrožena jeho bezpečnost. Za ideálních podmínek dokáže tým Roberta Mikulíka, jednoho z předních českých neurologů, poskytnout při mrtvici potřebnou pomoc za deset minut.
Přestože se neurolog Robert Mikulík věnuje mnoha výzkumným aktivitám a výuce na Masarykově univerzitě v Brně, stále zůstává lékařem, který slouží i noční směny. Chce totiž zůstat v kontaktu s pacienty a pomáhat jim.

Přestože se neurolog Robert Mikulík věnuje mnoha výzkumným aktivitám a výuce na Masarykově univerzitě v Brně, stále zůstává lékařem, který slouží i noční směny. Chce totiž zůstat v kontaktu s pacienty a pomáhat jim. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Jak člověk vůbec pozná, že ho postihla mrtvice?
Nejčastější jsou tři příznaky – může mu poklesnout ústní koutek, ochrnout paže a zhoršit se srozumitelnost řeči. Dále se třeba rozostří zrak. Je to náhlá, jednorázová změna, u které na první pohled nepoznáte příčinu. Na rozdíl od srdečního infarktu ale ucpání mozkové cévky nebolí.

U kterých lidí je nejpravděpodobnější, že je mrtvice postihne?
Jsou to hlavně ti starší, nad 65 let. To ale neznamená, že se mladším vyhýbá. Ohroženi jsou hlavně lidé, kteří kouří, mají vysoký cholesterol, hodně solí nebo jsou obézní. V Česku se mrtvička týká i několika stovek dětí ročně. Specifickým případem jsou pak ti mladí lidé, kteří dodržují správnou životosprávu, ale jejich srdeční síně jsou mírně propustné, takže se u nich mísí tepenná a žilní krev. Krevní sraženina se pak může dostat do mozku ze žilního systému, například dolních končetin, a ucpat některou z tepen zásobujících právě mozek.

Co jde s propustností cév dělat?
Žhavou medicínskou novinkou jsou dvě studie, které ukázaly, že uzavření komunikace mezi pravou a levou síní v srdci dokáže zamezit opakování cévní mozkové příhody. Prezentovali je američtí vědci v květnu na konferenci v Praze. Přes tříselnou tepnu se katetrem zavede mezi síně takový deštník, který komunikaci uzavře a krev už nemůže pronikat z žilního do tepenného systému. Dříve se takto ošetřilo pouze několik pacientů ročně, teď díky novým poznatkům už víme, pro koho přesně se tato léčba hodí. Využijeme ji proto častěji.

Reklama

Jsou v léčbě mrtvice i další nové metody, nebo léčíte „postaru“?
Běžně se léčí tak, že se krevní sraženina, která tepnu ucpe, rozpustí za pomoci léků. Nebo ji můžeme odstranit mechanicky drátkem. Díky pokročilejším zobrazovacím metodám lékaři dokážou říct, která část mozku je kvůli sraženině bez krve a která tím pádem trpí nejvíce a jak moc. To je nová věc, protože my jsme na CT sice viděli, která tepna je uzavřená, ale až teď víme, do které části mozku krev neteče. Dokážeme tak vybrat pacienty, již budou mít prospěch z odstranění sraženiny i v mnohem delším časovém okně od vzniku příhody.

Vy se v Brně mechanickým odstraňováním zabýváte. Co jinde?
Ano, k nám se dostanou pacienti z poloviny jižní Moravy a také z části Vysočiny. Pokud bychom pokročilejší zobrazování zavedli ve všech iktových centrech (speciální oddělení pro léčbu akutních cévních mozkových příhod – pozn. red.) tak, jak ho běžně využíváme u nás, mohli bychom ošetřovat i pacienty, u kterých mrtvice nastala více než před několika hodinami. Léčba by jim mohla pomoci ještě i po 24 hodinách. Problémem je ale kapacita nemocnic a sanitek, musel by se přenastavit systém.

Mozková mrtvice

Při mrtvici krevní sraženina ucpe cévu a nepustí krev dál. Terapie cévních mozkových příhod se soustředí na odstranění sraženiny. Lékaři ji buď rozpustí léky (tzv. trombolýzou), nebo ji odeberou mechanicky drátkem (tzv. katetrem). Druhý způsob je náročnější na provedení, ale odstraní i větší sraženiny, které léky nerozpustí. Využívá se hojněji od roku 2015. Při mrtvici je zásadní rychlost léčby, každou minutu totiž odumírají dva miliony mozkových buněk.

Když je ale pacient dlouho bez pomoci, část mozku mu přece odumře.
Rychlost, s jakou začneme člověka léčit, je klíčová. Na tom, jak rychle bude vyšetřen a léčen, hodně pracujeme. Dříve se pacient převážel mezi různými částmi nemocnice, čímž se promrhala spousta času. V roce 2011 mohl dostat léky i za 75 minut, dnes to v ideálním případě zvládneme za deset.

V čem se změnil přístup?
Lékaři jsou rychlejší. Ale hlavně teď pacienta přivezou záchranáři rovnou na CT, kde se už dělají všechna další nutná vyšetření. Nikam se nepřeváží, nemrhá se časem. Díky výzkumům a datům, jež z nich máme, jsme chytřejší a můžeme se poučit, jak pacienta léčit rychleji a stejně bezpečně.

Funguje to tak ve všech nemocnicích?
Odborná společnost, tedy Cerebrovaskulární sekce České neurologické společnosti, pracuje na optimálním nastavení systémů. A také na tom, aby všechno fungovalo všude. V Česku jsou nemocnice, u nichž je průměrná doba ošetření pacienta kolem 25 minut, jiné ale mají i dvojnásobek. Data sbíráme od všech nemocnic každý měsíc a zveřejňujeme je. Ne proto, že bychom je chtěli nějak trestat, ale aby bylo možné se srovnávat a zdokonalovat.

Čím jsou způsobeny rozdíly?
Může to být velikostí nemocnice nebo také tím, v jakých jsou oblastech. Fakultní nemocnice mají samozřejmě jiné spektrum pacientů a je jich tam více. Data jsou v různých měsících různá, ale celkově se časy výrazně zkracují všude.

Dokážete srovnat situaci v České republice a v zahraničí?
Jsme na jednom z nejpřednějších míst, co se léčby cévních příhod týče. Světový průměr ošetření je asi jedna hodina. Takže i ty nemocnice s nejhoršími časy u nás jsou stále pod světovým průměrem. Máme 44 iktových center, kde jsou pacienti léčeni. Převoz lidí je korigovaný, lékařské týmy zaznamenávají velké pokroky. Situace v ostatních zemích je mnohem horší, i co se týká pacientů, jimž lékaři mohou pomoc poskytnout. Pokud si u nás člověk zavolá záchranku, je obrovská šance, že bude správně léčen a vyléčen. V některých zemích však ani ke správné léčbě nemusí dojít.

Jak se liší brněnské iktové centrum od ostatních?
Existuje zde velká výzkumná jednotka, tedy Mezinárodní centrum klinického výzkumu ICRC. Jako s jednou z aktivit jsme v roce 2012 začali se simulačním vzděláváním. Ve speciálních prostorách učíme lékařské týmy z českých nemocnic, ale i jednotlivé lékaře ze zahraničí, jak být rychlejší a lepší v ošetření pacienta. Už jsme takhle proškolili 120 doktorů a sester z českých nemocnic, Slovenska či Ukrajiny.

Jak přesně školení vypadá?
Lékařům přivezeme člověka, který přesně ví, jak má pacienta hrát. Lékařský tým i se sestřičkou se o něj pak stará, udělají mu CT a vyhodnotí, jaký bude další postup. Cvičí se především rychlost a správné zacházení s pacientem. V druhé místnosti je lektor, jenž dění ve vedlejších prostorách sleduje na kamerách a poté lékařský tým školí.

Kolik takových simulačních center existuje?
V Evropě jen německé a italské, která aplikují simulační vzdělávání v léčbě mrtvice. Je to totiž dost náročná metoda, jak se něco naučit. Ale její efektivita je obrovská. Když si můžete něco vyzkoušet a zažít, mnohem více vám to dá. Evropská organizace zabývající se cévními příhodami se snaží, aby takových simulačních center bylo víc. My jsme členy komise, která má tento způsob výuky šířit.

Reklama
Sdílet článek Facebook Twitter Google Plus
Reklama

5 příspěvků v diskusi

Reklama