Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Plevel patří na talíř, ne do kompostu, radí botanik. Sám jí, co vyroste

  14:31aktualizováno  14:31
Znojemský botanik Radomír Němec nedávno vydal kulinářského průvodce s názvem Jedlé a nejedlé plevele na polích a zahradách v Podyjí, který se dá prohlížet i v mobilu. Plevele, které doporučuje, lze najít na celé jižní Moravě. Ideální čas pro jejich ochutnání je právě teď na jaře.

Radomír Němec pracuje jako kurátor botanických sbírek Jihomoravského muzea ve Znojmě. Bydlí na okraji národního parku Podyjí v Konicích. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Klepou si lidé na čelo, když jim říkáte, že jíte plevel?
U nás to funguje tak, že plet zahradu k nám chodí sousedé. (smích) Pokud se nějakému druhu plevelu daří, pozveme je, pobesedujeme, oni nám vyplejí zahradu a za odměnu si odnesou natrhané rostliny. Vyměňujeme si zkušenosti, co se dá sníst a kdo co už ochutnal. Je to zábava.

Fotogalerie

Takže když na plevel natrefíte třeba u jahod, vážně vám to nevadí?
Na zahradě právě sbíráme ředkvičky, a když je trhám, tak přiberu třeba mléč zelinný. Obojí nakrájím, smíchám s kořením a zakysanou smetanou a máme salát. Beru si příklad z našich předků a konzumuji, co na záhoně aktuálně vyroste.

Takže herbicidy nepoužíváte?
Ne. Máme malé děti a snažíme se omezit chemii. S herbicidy je to problematické. Firmy, které je prodávají, uvádějí, že z nich žádná rezidua v půdě nezůstávají. Ale sílí i názory, že to tak úplně pravda není. Ať už je to, jak chce, pokud herbicidy na vlastní zahradě používat nebudeme, tak tím nic nezkazíme.

Proč se začali lidé dívat na plevele jako na škůdce?
Může za to časová zaneprázdněnost, není čas na udržování zahrad a herbicid je pohodlné řešení – zůstane jen plodina, kterou chceme. Já to chápu a v intenzivním zemědělství to asi ani nejde jinak, ale na našich zahrádkách se bez herbicidů můžeme obejít.

Jak se vlastně plevele měnily? Předpokládám, že některé zanikly, jiné se objevily.
Některé plevele k nám přišly už s prvními zemědělci v neolitu. Možná že si je přinesli úmyslně a využívali je. Jako plevel je nevnímali. Nové plevele stále přicházejí. Třeba loni do národního parku Podyjí docestoval mračňák Theophrastův – novodobý plevel, který se rozšířil z Asie. Některé druhy naopak ustoupily, třeba koukol, který byl ještě v 50. letech 20. století běžný, ale později úplně vymizel. Občas se tu a tam zjeví v krajině, ale myslíme si, že je buď vyséván lidmi, nebo zplaňuje ze zahrádek. Koukol byl hodně démonizovaný plevel, v literatuře se objevuje, že dokázal způsobit smrt člověka a hospodářských zvířat. Nikde se mi nepodařilo zjistit, že by tomu tak skutečně bylo, naopak. V tradičním léčitelství se používal třeba k odstranění střevních parazitů.

Jak jste se vlastně k zálibě v plevelech dostal?
Myslím, že každý jako dítě zkusil v přírodě něco ochutnat. Asi to máme v sobě nějak archetypálně zakořeněné. Vidím to na našich dětech. Tohle téma mě baví dodnes. Denně venku něco z planých rostlin sním a experimentuji a přidávám vybrané druhy do jídla, co zrovna vaříme. Proti zelenině z obchodu mají plané rostliny velkou výhodu, v průběhu roku nejsou pořád stejné, a tak se neomrzí. Zdá se mi, že jejich konzumace umožňuje i lépe vnímat koloběh ročních období.

Už vám bylo z nějaké rostliny po konzumaci špatně?
Jasně. Některé očistné kúry jsou založeny na důkladném pročištění organismu. Takže je to doprovázeno jistou nevolností. (smích) Ale vážně, nevolnosti mohou způsobovat alergie na určitou látku v rostlině i špatné skladování.

O kterých plevelech panují mýty?
Do brožury jsem zařadil tři rostliny, které obsahují více či méně nebezpečné alkaloidy. Na tyto druhy je dobré si dát pozor. V malém množství působí jako lék, ve větším už mohou způsobit nepříjemné otravy. Třeba durman obecný. Dříve se používal proti astmatu, sušené listy se kouřily, a dokonce se prodávaly v lékárně. Při nevhodném dávkování durman způsobuje dosti nepříjemné halucinace a může přivodit smrt.

Za nebezpečný se považuje i vlaštovičník, proč?
Aplikovaný zevně na kůži dokáže účinně zabrat na bradavice. Ale laické vnitřní užití se nedá doporučit, obsahuje přes dvacet alkaloidů. Bylináři ho přidávají do směsí na pročišťování organismu, ale to už chce mít hlubší znalost a zkušenost. Vlaštovičník nelze konzumovat tak, že ho utrhnu a sním.

Jaká má vlastně sbírání, příprava i skladování plevelů pravidla?
Obecně platí, že by se rostliny měly zpracovat či sníst co nejdříve po natrhání. Některé jde zamrazit, třeba špenát z merlíku. Kopřivy sušit.

A co vypěstovat si plevele doma v květináči?
To je zajímavá myšlenka, pěstovat plevel. (úsměv) Určitě by to šlo. Vlastně se některé plevele pěstují, třeba kozlíček polníček. Ale šlo by to i s ptačincem prostředním.

Třeba u sběru kopřiv mám často dilema, jestli si je neoznačkovali psi nebo jiná zvířata. Měli bychom plevele spařit, nebo je stačí opláchnout?
Kopřiva se dá jíst syrová, ale je přímo ideální k tepelné úpravě. Jednak přestane žahat a dále se při spaření horkou vodou opláchnou nečistoty. Výběr místa je ale i tak klíčový, nemělo by se sbírat třeba blízko silnice. Slavný bylinář Alois Zentrich říkal, že když se dělá bylinkový čaj, tak těžké kovy zůstanou na sítku.

Nezlikviduju ale tepelnou úpravou vitaminy?
Vitaminů určitě ubude, ale v rostlinách jsou i silice, vláknina a další látky. Ale pokud chceme vyloženě vitaminy, doporučuji chlorofylový nápoj – v tomto období je výborný z kopřiv, sedmikrásek, pampelišek, můžeme přidat i meduňku, mátu. Stačí vzít hrst jedlých bylin, přidat dvě deci vody a rozmixovat. Hmota se přecedí přes sítko a vypije. Může se přidat med a banán a ještě jednou rozmixovat. Je to výborná snídaně.

Je nějaký ideální denní čas, kdy se mají plevele sbírat?
U některých druhů jsou od starověku stanovené a tradované postupy sběru, které se nesmí porušit, jinak byliny ztratí čarovnou moc. Ale to už hraničí s magií. Jsou ale druhy, u kterých čas sběru objektivně ovlivňuje chuť. Třeba šrucha zelná rostoucí běžně jako plevel v polích nebo v dlažbě ve městech je nejkyselejší ráno, tehdy má nejvíce kyseliny jablečné. Souvisí to s jejím specifickým metabolismem a hospodařením s vodou.

Říká se, že hmyz je jídlem budoucnosti. Platí to i o plevelech?
Sám jsem jako student měl vlastní chov larev potemníků. Do jisté míry je v pojídání hmyzu a plevelů paralela – vůči hmyzu i plevelům mají lidé na první pohled předsudky. Pokud předsudky odhodíme, tak může být využití plevelů v kuchyni vítaným zpestřením jídelníčku.

Co míníte o lidovém moudru, že na našem pozemku roste to, co pomáhá?
Říká se, že mezi dveřmi domu a brankou zahrady rostou všechny rostliny, které potřebujeme. Myslím, že na tom něco je. Byliny mohou být skvělý doplněk moderní medicíny. Když to tak vezmu, vlastně u nás proti naší vůli na záhoně neroste nic. Takže plevel na zahradě de facto nemáme.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.