Přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Brno Pavel Ventruba má před sebou těžký úkol.
Už na podzim začne v Brně-Bohunicích stavba největší porodnice v České republice.Ventruba v ní chce vytvořit moderní pracoviště, které přiláká novou generaci lékařů.
Tento projekt se odkládá už deset let. Proč se nezačalo dřív? A věříte, že práce letos opravdu začnou?
Máme takovou představu. Uvidíme, jaká bude realita. Od začátku jsme měli podporu ministerstva zdravotnictví, města i kraje. Jenže vždy to ztroskotalo na ekonomických možnostech zdravotnictví České republiky. Nicméně nyní je nová brněnská porodnice jednou z hlavních priorit ministerstva zdravotnictví. I proto věřím, že letos budeme stavět.
Pavel Ventruba
|
Je opravdu nutné, aby Brno mělo novou, mamutí porodnici?
Už ji opravdu potřebujeme. Odkládání začátku stavby nové budovy je na úkor trpělivosti lidí, kvality péče i ekonomiky. Nyní totiž máme porodnicko-gynekologickou kliniku rozdělenou na dvě pracoviště, která jsou od sebe vzdálená sedm kilometrů. Zbytečně cestujeme mezi těmito budovami, což nás stojí nejenom čas, ale také peníze. Navíc personální situace v českém porodnictví je opravdu vážná. Chybí kvalifikovaní lékaři a nových zájemců o porodnictví ubývá. To znamená, že zajišťovat rovnocenně služby na dvou pracovištích, mezi něž patří i čtyřiadvacetihodinová pohotovost, je doopravdy velice problémové.
Porodnictví bylo ale dříve velmi atraktivním oborem.
Nyní už není. Přispívá k tomu medializace určitých problémů.
Myslíte soudních sporů?
Ano. Porodnictví je rizikový a náročný obor, proto na nás podávají pacientky poměrně hodně stížností a žalob. To spoustu lidí odradí. Zejména pokud je drtivá většina těchto nařknutí neoprávněných, a přesto nás zatěžují až několik let. Spousta lidí tak nemá chuť se věnovat porodnictví nebo v něm pokračovat. A to i přesto, že je tento obor nádherný a umožňuje dělat spoustu různorodých činností. Zároveň ale musíme myslet na to, že porodníci musejí držet čtyřiadvacetihodinovou pohotovost, a to není jednoduché zařídit.
Jenže právě v tomto je další problém, protože služby porodníků nejsou stejně hodnotně propláceny jako obvyklé pohotovostní služby v nemocnici. Finančně je nedotuje město ani kraj. To musí být pro porodníky demotivující.
Proto jsme připravili perinatologický program, jehož prostřednictvím se obracíme na kraj i město, aby nás podporovaly. Potřebujeme přivést mladé porodníky, abychom z nich mohli vychovat naše nástupce a docílit toho, aby u porodnictví zůstali. Je to důležité, abychom udrželi kvalitu péče na všech pracovištích - krajských, městských i státních. Přestože se ale porodnictví potýká s řadou problémů, řadí se k vlajkovým lodím českého zdravotnictví. Máme dlouhodobě špičkové výsledky.
Z tohoto pohledu to ale spíše vypadá, že všechno je ideální a žádnou pomoc nepotřebujete.
Není tomu tak. Hlavně je nutné zdůraznit, že každá koruna, která se vloží do porodnictví, se společnosti několikanásobně vrátí. Pokud budeme investovat do toho, aby se nám rodily zdravé děti, tak ušetříme spoustu peněz na léčbu. Pomáháme i ženám, které nemohou otěhotnět přirozenou cestou a jdou na umělé oplodnění. Za posledních třicet let prošla reprodukční medicína dynamickým vývojem. K tomu ale potřebujeme výzkum - a ten se provádí v novém kampusu Masarykovy univerzity, který se nachází v Bohunicích, stejně jako část naší porodnické kliniky. Další pracoviště máme na Obilním trhu, to ale bylo postavené už v roce 1888. V tuto dobu bylo supermoderní a padesát let se uvádělo, že bylo zcela na výši a umožňovalo jakýkoliv možný rozvoj. Jen za ta léta už pomalu chátrá. Musíme proto využívat služeb porodnice v Bohunicích a kampusu. To máme z ruky. V případě akutní medicíny, pohotovostních služeb a porodnictví je to pro nás velmi náročné.
Když tedy dojde ke sloučení pracovišť v Bohunicích a na Obilním trhu, nebudete potřebovat tolik lékařů a dalšího personálu? Bude nemocnice propouštět?
Nebudeme propouštět. Novou porodnicí pravděpodobně právě vyřešíme nedostatek pracovníků, zejména v zajištění pohotovostních služeb. V průběhu několika let se totiž zákoník práce změnil ve prospěch člověka. To znamená, že doba, kdy jsem nastupoval do oboru a kdy jsme odpracovali až 180 hodin a dalších 180 hodin na službách nebo přesčasech, je dávno pryč. Dnes jednotliví zaměstnanci mohou odpracovat pouze 34 hodin přesčasů měsíčně. Při nedostatku lékařů je proto obtížné udržet čtyřiadvacetihodinovou pohotovost.
A nemohou pomáhat lékaři, kteří mají soukromé ambulantní ordinace nebo pracují v soukromých zařízeních?
Nemají povinnost podílet se na zajištění pohotovostních služeb. Proto jednáme se zdravotními pojišťovnami, aby ocenily a přiznaly příplatky za práci v noci, ve svátky a přesčasy. Výkony máme nyní hrazené stejně jako ve všední den v běžnou pracovní dobu. A za to nikdo dělat nebude.
Když říkáte, že porodníků je málo, není tedy řešením více podpořit porodní asistentky?
Určitě je jedním z řešení přenechat část porodů vyškoleným a zkušeným asistentkám. Dát jim část kompetencí vystudovaných porodníků. Společnost po tom volá, dokonce přibývá vysokoškolaček, které se chtějí tímto směrem ubírat. Na druhou stranu ale musí existovat zázemí, pokud nastanou během porodu komplikace. Dnes se velmi často argumentuje tím, že porod mnohdy probíhá zcela fyziologicky a dopadne dobře. Velmi často ale také nastávají komplikace, potom je doba převozu novorozeného děťátka nebo matky rozhodující. Vytvořili jsme tady kvalitní porodnický systém péče a bylo by nešťastné vracet se zpátky.
Budou v nové porodnici v Bohunicích pokoje pro ženy, které chtějí porodní asistentky?
Právě o tom diskutujeme. Samozřejmě chceme vytvořit prostředí, které by umožnilo moderní vývoj. Naším cílem je rozvíjet porodnictví. Uvědomujeme si, že tady máme malou hlasitou skupinu podporující alternativní porody, která něco žádá. Neříkám, že neoprávněně. Na druhou stranu se nikdo nemůže divit, když se porodníci této cesty obávají. Uvědomují si, jaké riziko tady hrozí, jde o lidské životy. Ale pokud vytvoříme vhodné prostředí, kde bude dostupná následná péče v případě komplikací, tak je to pro lékaře přijatelné.
Unie porodních asistentek prosazuje stavbu takzvaných porodních domů. Je to posun dopředu?
Chápu tento legitimní požadavek žen. Ale také tato pracoviště musejí mít určitou úroveň a spolupracovat s lékaři. Jen porodní asistentky nemohou samy zajistit a zvládnout péči o rodičky. Prostě musíme navzájem spolupracovat. To je stejné, jako by porodníci pořád mluvili o tom, že porod může vést jen lékař, a neumožnili, aby se na porodu podíleli i další zdravotníci. Naopak, my porodníci zapojení porodních asistentek podporujeme a chystáme další verzi metodického pokynu, který umožňuje vedení fyziologického porodu právě porodní asistentkou. Dokonce umožňujeme a podporujeme, aby si žena vybrala svou privátní asistentku. To všechno je možné. Ale jen pokud budeme spolupracovat navzájem. Jinak hrozí, že některé porody skončí tragicky.
Porodní asistentky ale mnohdy tvrdí, že je velmi těžké získat oprávnění, protože ne všechny úřady jsou rozvoji alternativního porodnictví nakloněné.
To je pravda. Ale na druhé straně také lékař musí získat odpovídající kvalifikaci a nemá to jednoduché. Jsou za tím roky dřiny. Uspěchat něco jenom proto, že některé úřady nejsou nakloněné domácím porodům, není správné. Všechno chce určitý vývoj a vytvoření určitého zázemí, o kterém jsem mluvil. A v prospěch domácích porodů navíc nehovoří ani statistiky, které jasně ukazují počet komplikací během domácích porodů. Nemůžeme proto brát ohled jen na zájmy, které v současné době prosazují porodní asistentky. Společnost nemůže akceptovat jen názory této hlasité skupiny, které jsou rizikové, protože pak je tu otázka zodpovědnosti za důsledky. Také dítě, i nenarozené, má svoje práva. Vedou se diskuse, jestli je prioritní právo matky mít u sebe hned po porodu novorozence, nebo je nadřazené právo nového života, aby dostalo kvalitní péči jako kdekoli jinde.
Služby porodních asistentek nejsou hrazené zdravotními pojišťovnami. Mělo by se to změnit?
Toto je jedna z věcí, kterou si musí společnost zvážit a posoudit. Principiálně to možné je, ale za určitých podmínek a pravidel, která budou zajímavá pro porodní asistentky i zdravotníky.
Ústavní soud jednal o brněnském případu z roku 2010, kdy přivolaný lékař k domácímu porodu nechal odvézt novorozené dítě do nemocnice. Jednou porodníka zprostil viny, podruhé zase uznal vinným. Co si o tom myslíte?
Vím o tom poměrně hodně. Ten lékař byl můj kolega, který byl odsouzen, pak osvobozen a znovu odsouzen. Bohužel zemřel, byl vystavený velkému stresu. Pokud porodník jedná podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a stejně je souzený, pak se nedivím, že nemá chuť v této práci pokračovat. Tento případ se neměl k soudu vůbec dostat.
Přibývá případů, kdy si matky stěžují na postup porodníka?
Patříme k oborům, které mají nejvíce pochval od klientek, ale na druhou stranu existují lidé, kteří si myslí, že když dojde ke komplikaci v průběhu porodu, tak je na vině zdravotník. Doba, kdy pán Bůh dal, pán Bůh vzal, a kdy se vědělo, že porod je rizikový a že každá desátá rodička zemřela, je pryč. Dnes má spousta lidí pocit, že všechno je bezpečné a samozřejmé. Hned se píše stížnost na porodníka a podává žaloba. Takže trávíme spoustu času tím, že píšeme odůvodnění, vysvětlení a oponujeme žalobám. Těch oprávněných stížností, prokázaných zanedbání péče, je minimum.
