Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Oživil legendární kino v Brně. Zájem lidí nás překvapil, říká šéf Scaly

  10:44aktualizováno  10:44
Když se Brno před třemi lety rozhodlo zavřít jedno z nejstarších kin ve městě pro prodělečnost, logicky to vyvolalo kritiku, která vyústila v ojedinělé řešení: kina se ujala Masarykova univerzita. Spolu se společností Aeropolis před rokem Scalu znovuotevřely. A kinu se daří.

Ředitel brněnského kina Scala Radek Pernica. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Do brněnské Scaly chodí dvakrát více lidí, než je průměrná návštěva českých kin. Scale se vede lépe, než její současný ředitel Radek Pernica před rokem očekával.

Když jste před rokem nastupoval jako šéf Scaly, řekl jste, že chcete do dvou let ze Scaly udělat jedno ze dvou nejnavštěvovanějších jednosálových kin na Moravě a jedno z top pěti v zemi. Povedlo se?
Ano. Jsme teď nejnavštěvovanější jednosálové kino na Moravě a třetí v celé republice. Čísla to jsou za první pololetí roku 2014 a pocházejí od Unie filmových distributorů, což je nezávislý orgán. Vyšvihnout se nahoru se Scale povedlo. Částečně, to si uvědomuji, i proto, že na novou Scalu Brno čekalo, lidé byli zvědaví. Druhá část úkolu proto bude se tam nahoře udržet.

Jaký je rozdíl mezi prodělečným městským kinem Scala před třemi lety, tedy před zavřením, a teď?
Jsou to dvě úplně odlišná kina, společné mají jen prostory na Moravském náměstí. Já ale nechci porovnávat kino za vedení města a za nás, od toho jsou jiní. Nejsem z Brna a byl jsem tu za těch dob všeho všudy jednou na nějaké pracovní projekci Harryho Pottera. Tehdy to byl otřesný zážitek.

Jak to myslíte?
Neostrý obraz, špatný zvuk, nepřesné prolínání filmových kotoučů... Vůbec se nedivím, že bylo kino na takové úbytě, že ho museli zavřít, nikdo do něj neinvestoval. A teď nemyslím finance, spíš lidskou energii.

Jedna z kritizovaných věcí a důvod, proč se pak městské kino zavřelo, byla nízká návštěvnost, tehdy průměrně 30 lidí na představení. Jaká má Scala čísla teď?
Průměrná návštěvnost je teď 80 lidí, ale logicky záleží i na měsíci, v létě to bývá horší. Je však třeba říci, že do Scaly přišlo v některých měsících i přes 10 tisíc diváků.

Kino Scala

  • Kino na Moravském náměstí otevřelo pod názvem Bio Dopz v roce 1928. Název vycházel ze zkratky majitele paláce – Družstva obchodních a průmyslových zaměstnanců. Kino bylo největší v Brně, s největším plátnem a kapacitou 800 sedadel (v roce 1932 se ještě rozšířila na 1 012 míst). První promítaný snímek byl americký romantický film Bílé stíny.
  • Roku 1935 se kino přejmenovalo na Scalu – aby lidé neztotožňovali Bio Dopz se stranou sociálně demokratickou. Roku 1948 dostalo název Moskva. Po srpnu 1968 bylo kino opět přejmenováno na Scalu, ale ihned s nástupem normalizace se opět vrátil název Moskva.
  • Roku 1971 se kino dočkalo generální opravy, přestavěli jej na panoramatické 70mm kino, kapacita se snížila na 473 sedadel.
  • Po listopadu 1989 bylo kinu vráceno jméno Scala. Po otevření multikin začal být provoz ztrátový, a tak Scala 22. prosince 2011 ukončila provoz coby městské kino. Na toto rozhodnutí rady města rychle reagovala laická i odborná veřejnost nesouhlasem. Do kauzy vstoupili akademici z Ústavu filmu a audiovizuální kultury Masarykovy univerzity, zaslali otevřený dopis primátorovi Romanu Onderkovi „Dejte Scale šanci“. Vyčítali městu, že kino nepohřbil nezájem lidí a staré vybavení, ale špatné řízení a dramaturgie. Provozujte si kino Scala sami, vzkázali poté brněnští radní kritikům. A Masarykova univerzita výzvu přijala.
  • Škola má kino pronajaté na 20 let. 14. října 2013 ve spolupráci se společností Aeropolis, která zajišťuje celoroční program filmové produkce, obnovila provoz kina Scala.

No ale s kapacitou Scaly 475 diváků je průměr 80 lidí pořád jen šestina kina...
To je ale jedno. To není relevantní ukazatel. Průměrná návštěvnost v ČR na jedno představení je cca 45 lidí, jsme tedy téměř na dvojnásobku. Ale neměřme zaplněnost kina podle sedaček. Musíme brát v potaz, co se stalo na trhu s médii, elektronikou, ve vztahu divák a film obecně. Když se kino stavělo před 90 lety, bylo pro tisíc lidí a odpovídalo to potřebám doby. V půlce 70. let už Scalu opravili na poloviční kapacitu. Kdyby se stavěla dneska, ideálně je to dvousálové kino se sály pro 100 a 350 lidí.

Po roce ona zvědavost diváků na Scalu, vyvolaná zčásti i předchozím humbukem okolo ní, opadla. Jak chcete zájem udržovat nyní?
Vnější vlivy nám samozřejmě s návštěvností pomohly, ale nebyly rozhodující, důležitý byl program. Scala před třemi lety umírala v bolestech, kino bylo lidsky zničené, já být divák, velmi těžce se mi vrací do tak zanedbaného biografu. Mluvím o kině obecně, o veřejném prostoru, vnímal jsem Scalu jako starého nemocného člověka.

Když kino znovu otevřelo, namotivovat lidi, aby sem znovu šli, pomohl myslím hlavně program. A na ten se upneme i nadále, to je alfa a omega. A neméně důležité je budovat přátelské prostředí, nebrat to jako my-kino a vy-diváci, ale my společně ve Scale. Musí se tak chovat pokladní, ale i promítač, kterého nikdy nikdo neuvidí. Divák se tu musí cítit jako nejpodstatnější osoba. Ještě na tom musíme zamakat.

Provoz kina máte s Masarykovou univerzitou časově i rozpočtově striktně rozdělený, ten večerní, klasický filmový program zařizujete vy, potažmo společnost Aeropolis, která je ve Scale v nájmu. Vyděláváte jen tržbou za lístky a z kavárny? Nebo budete žádat o dotace a granty?
O ty žádáme, ale jsou to řádově desetitisíce z magistrátu či krajského úřadu, což jsou jediné dostupné granty na konkrétní projekty. Ale to neřeší celkový provoz. Jsme přihlášeni v síti Europa Cinemas, ale první možná dotace je podzim 2015, jinak není kam sáhnout, vyjma soukromého sektoru. Tam začneme shánět peníze nyní, rok po provozu kina, kdy už máme nějaké výsledky v ruce.

A jak je na tom Scala pod Aeropolis ekonomicky teď?
Zatím nezkrachovala. Obecně to řeknu takto: kdyby byla kina výdělečný podnik, už by nebylo ani jedno městské. A vezměte si, že drtivá většina kin, která se zprivatizovala, záhy skončila. Není tajemství, že mít kino není výdělečná věc. Scala je jedno z mála nedotovaných kin, kterému se celkem daří.

Kdo je ve Scale hlavní dramaturg, taky vy?
Já, kompletně program tvořím, ale konzultuji ho i s kolegy z Aeropolis.

Ředitel brněnského kina Scala Radek Pernica.
Ředitel brněnského kina Scala Radek Pernica.

Ve „své“ Scale. Ačkoli zájem lidí předčil očekávání Radka Pernici, sám šéf kina si uvědomuje, že musí například zlepšit dopolední program Scaly pro maminky s dětmi.

Ptám se proto, že i dramaturgicky se chová Scala jinak, program zveřejňujete vždy jen na 14 dní dopředu, a také nasazujete filmy i dlouhé měsíce po premiéře...
Máme tak větší svobodu. Můžeme nasadit i filmy, o kterých jsme předem třeba netušili, že budou tak dobré. Nebo stáhnout ty, u kterých se po premiéře ukáže, že jsou to provary. A k tomu dlouhodobému nasazování: vnímáme se jako repertoárové kino. Pokud víme, že film v kině funguje, prostě ho v programu držíme.

Jinde film, který nechytnete 14 dní po premiéře, už nemáte šanci na velkém plátně vidět. Ale jsou snímky, které právě velké plátno potřebují a diváky si získávají postupně. Třeba Ida – snímek, o kterém předem ví jen malá skupina lidí a zájem se zvedne až po premiéře, kdy si to mezi sebou diváci řeknou. A paradoxně čím dál od premiéry, tím je navštěvovanější. Nebo velkým hitem je i při opakováních Velká nádhera. Já jsem na to, že filmy držíme dlouho, dost hrdý.

Výhoda toho, že patříte pod Aeropolis, je spolupráce s jejich pražskými kiny Aero, Světozor, Oko. Jsou nějaké rozdíly mezi tím, co funguje v Praze a co v Brně? Bál byste se tu třeba zavést nějaký programový cyklus, který v Praze funguje? A nebo naopak, funguje tu něco lépe?
Rozdíly nejsou až tak zásadní. Ta pražská kina mají každé jinou tvář a my se vlastně snažíme přenést některé jejich úspěšné modely sem, pomáhá, že už mají určité know-how, a navíc si můžeme vybírat z již otestované nabídky.

To kino je špatné. Víte co? Pojďte tam dělat vy

Radku Pernicovi bylo dvacet let a jel autem s kamarádem, který ho poprosil, aby mu pomohl natáčet medailonky osobností Boskovic. „Cesta byla dlouhá a já si, jako správný mladý intelektuál, zanadával na boskovické kino,“ vzpomíná Pernica. 

V tom autě jelo lidí víc. Ale Pernica nevěděl, že pán, co řídí, je šéf boskovického kulturního zařízení, pod které patřilo i významně pomluvené Kino Panorama. 

„Všechno slyšel a mlčel. A když jsme pak jeli zpátky, nabídl mi, ať tam teda jdu pracovat. A já šel,“ směje se Pernica. Začal jako šatnář, trhal lístky... „To byla skvělá doba, viděl jsem všechny filmy. Pocházím z rodiny technického rázu a měl jsem blízko k elektrotechnice a mechanice, projektor mě přitahoval, do toho jsem měl základní filmové vzdělání... Takže to u mě šlo jednou nohou do kabiny promítače a druhou do filmového klubu, odkud zrovna odešel dramaturg,“ vzpomíná na nenápadné „povyšování“. Vypracoval se až na vedoucího kina. A za jeho šéfování se biografu dařilo, například digitální promítání v Boskovicích zavedli vizionářsky jako jedni z prvních v zemi. „Na konci 90. let jsem se taky seznámil s lidmi okolo pražského Kina Aero. Když se začalo mluvit o zavírání Scaly, s Ivo Andrlem z Aera jsme si zavolali a říkáme – v Brně se něco děje. To cítíte, tu nespokojenost. Měli jsme pocit, že chceme zasáhnout, že je tu mezera a lze ji vyplnit,“ popisuje Pernica, jak se pak ocitl v Brně. 

Sleduje osudy boskovického kina i teď? „Ano. A sice vím, že bych do toho neměl moc kecat, ale nikdy mi to už od srdce neodtrhnou, tak je ze mě kibic z Brna,“ přiznává. 

„Myslím, že trochu přestali být odvážní, to je škoda. Jede to už v moc zajetých kolejích. Přijde mi vždy lepší něco zkusit a zmýlit se než neriskovat,“ uzavírá. 

Ale třeba na projekt Cinema Cuisine, kdy na určitý film naváže i večírek s kulinářskou afterparty, myslím ještě Scala zralá není. Aby takovou akci mohla udělat důstojně. A naopak, to, jak v Brně funguje kino naslepo, to mě překvapilo neuvěřitelně, tak úspěšné to v Praze není.

Můžete kino naslepo popsat těm, kdo projekt neznají?
Jdete na film, ale nevíte předem na jaký. Musíte nám věřit. A platí se až po filmu, dobrovolně, a když jste z našeho výběru zklamaní, můžete jít na bar na drink jako odškodné. Není výjimka, že přijde 475 diváků, tedy že je plno.

V čem z programových pásem máte naopak mezery?
Třeba v dopoledním Baby Bio, byli bychom rádi, kdyby k nám chodilo víc maminek s dětmi na společná představení. Ale přiznám se, a divím se, že zatím jsme v ničem extrémně dramaturgicky neujeli.

Jak konkurujete jiným kinům?
My v Brně nekonkurujeme, není komu. Je tu pět kin: dva multiplexy, ty si žijí vlastním životem. Pak je tu kino Lucerna, které je neuvěřitelně skvěle navštěvované, je to biograf rodinného typu pro svou vlastní čtvrť. A Kino Art, což by mohla být přímá konkurence, ale my si snažíme pomáhat. Třeba si půjčujeme filmy, sdílíme festivaly Mezipatra nebo Das Filmfest. Ostrá a zbytečně vyhrocená konkurence by nevedla nikam.

Víte, proč se ptám? V létě jste docela dost filmů dávali s Artem ve stejný den. A máte stejné programové bloky – Baby Bio a Mimikino – nebo představení pro důchodce. To se člověk neubrání dojmu, že spolu bojujete...
Já to tak vážně necítím. Konkurence není záměr. Je možné, že lidé z Artu to tak mohou brát, protože dřív tu jako kino promítající spíš umělecké snímky byl sám, Scala byla jinak zaměřená. My jsme ale prostě přistáli ve Scale a děláme program, jak ho cítíme. Jsou tři čtyři premiéry filmů týdně, a pokud nechceme hrát špatné filmy, shodě se často nevyhneme.

Jaké teď Scala chystá novinky?
Budeme pokračovat v zavedených cyklech – studentské kino, kino pro seniory, Baby Bio. Už toho nechceme moc přidávat a zahltit program jen tím. Čekají nás i festivaly Das Filmfest, Mezipatra, Festival francouzského filmu, přenášíme světový balet, operu i činohru, novinka bude přímý přenos z České filharmonie, přibude iShorts – festival krátkých filmů, chystáme další Pecha Kucha Night.

A ohlas měl náš letní příměstský animační tábor, tak jsme se ho rozhodli otevřít i jako dlouhodobý kroužek pro děti. Ve spodním foyeru se rozjíždí výstavy, aktuální bude o Hugo Haasovi. Stále ale chci, ač to po tomto výčtu už snad ani nevypadá, aby základní stavební kámen programu byly klasické premiéry.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.